Pátek 3. 7. 2015

3. červenec 2015 | 22.29 |

Neplánovaný výlet do Kajaani

Konečně je tu pátek! Dnes jsme měly pracovat jen ve dvou (já a Lilly), protože se konal pohřeb Assiina dědečka, takže si samozřejmě vzala volno. Sari nám navíc včera slíbila, že dnes bude kratší den, tak jsem si říkala, že by to v práci mohlo být docela v pohodě. Když se tedy na ranní poradě začalo mluvit o tom, že bude třeba jet udělat nějakou práci do Kajaani, protože se něco zpozdilo, ale nutně to musí být hotové dnes. A že bychom tam jely nejspíš po poledni... byla jsem z toho dost rozladěná (cesta tam hodina, tam práce nejméně na hodinu, cesta zpátky také hodina). Skončilo to tím, že se čeká, než nám z Kajaani zavolají, jak to vypadá. Já s Lilly jsme pro začátek šly zpátky do té školy, kde jsme skládaly trička, protože se nám kamsi ztratil seznam, a tak jsme některá z nich musely spočítat znovu.

Asi po půlhodině nám zavolala Sari, že se máme okamžitě vrátit do kanceláře, do Kajaani se jede hned. Poslechly jsme a o pár minut později jsme seděly v autě s Marjou a Sisko (obě paní ve věku Sari, tedy okolo 50). Sisko vzala na cestu i nějaká starší vydání Helsingin Sanomat, ale nakonec na čtení ani moc prostor nebyl, protože jsme si většinu času povídaly o všem možném (od cestování až po to, že Lilly byla přijata k magisterskému studiu na univerzitě v Jyväskylä).

Krátce po 11. hodině jsme dorazily do tiskárny knih v Kajaani. Tam jsme měly převzít nějaké knížečky o festivalu (tlusté brožurky, ale bez tvrdých desek). Na některé z nich jsme měly nalepit adresy příjemce a odesílatele, ty se pak odvezou na poštu a odešlou příslušným lidem (většinou členům festivalového klubu). Vzorek jsme pak vzaly s sebou do auta. Ráda bych podotkla, že na každou knížečku přišly dvě samolepky s adresou (příjemce, odesílatel) a těchto samolepek jsme měly přibližně 3000! Ve čtyřech lidech (první vyndavala z krabice, druhá lepila adresu příjemce, třetí adresu odesílatele, čtvrtá vracela do krabic) jsme to měly za hodinu a půl velmi rychlé a intenzivní práce hotové. Marja z toho byla nadšená, protože odhadovala, že nám to zabere 2 hodiny, ale bála se, že nás přeceňuje. Naopak. Když jsme skončily, bylo 12:42 a Marja prohlásila, že si zasloužíme oběd. Jely jsme do místní Prismy (která už je mi známá), kde je Hesburger. To je finská obdoba McDonald's a KFC, ale v tomhle měli i denní nabídku – jedno normální jídlo. Marja tedy koupila obědové menu pro nás všechny čtyři (prý to zaplatí podnik).

Hlavním chodem byly zapečené brambory se sýrem a k tomu nějaké mleté maso (vypadalo to trochu jako naše sekaná) s nějakou opravdu moc moc dobrou sladkou omáčkou (myslím, že v ní byl med). K obědovému menu si ale samozřejmě můžete nabrat celý talíř salátu (a různě si to nakombinovat, já si vzala ledový salát, něco s lososem a cottage sýr) nebo si vzít trochu chleba (samozřejmě žitného) s máslem.

K pití voda/mléko/mléko (bez tuku)/mléko (bez laktózy)/džus. Musím tedy říct, že bříško jsem si naplnila až po okraj a cestou zpátky do Kuhmo se mi strašně chtělo spát!

Do kanceláře jsme se vrátily asi ve 14:50. Sari nám poděkovala za odvedenou práci tento týden a dala nám tři výtisky té knížky, které jsme ještě měly nechat v poštovní schránce u redakce místních novin (což máme při cestě z kanceláře do našeho domu).

Vzpomínáte na minulý čtvrtek, jak jsem trpěla jako zvíře se strunovou sekačkou? To byl nejhorší ze všech pracovních dní tady! Dnešek tak slavnostně prohlašuji za ten nejlepší. Dvě ze šesti hodin jsem strávila tlacháním a sezením na sedačce auta. Dostala jsem výborný oběd. A měla jsem v rukou stovky knížek!

Odpoledne jsem ještě zašla na nákup. Pořídila jsem si svůj vlastní váleček (za 8 euro, tedy asi 220 Kč), protože si nechci pořád půjčovat od Jaany, ale opravdu chci a potřebuji péct. Baví mě to totiž čím dál tím víc! Také jsem si konečně koupila tu proslulou salmiakki zmrzlinu (nanuk). Existuje reklama, kde ji ochutnávají cizinci a všichni se nad tím tváří hrozně ublíženě, jedna slečna se u toho málem rozpláče, někdo jiný to zas přirovnává k Fear Factoru. V druhé části reklamy jsou pak reakce Finů (výborné, chutná opravdu finsky, dostanu ještě jednu?). Trochu jsem se bála, co to se mnou udělá, ale dnes tu bylo 26°C. Finové už tomuhle říkají "helle", což je jejich výraz pro nesnesitelné vedro. Tak jsem všechny uklidňovala, že mi psala babička z chaty, že tam mají 36°C. TO je nesnesitelné vedro! Nicméně uznávám, dnes byl opravdu letní den a ten si prostě zaslouží zmrzlinu.

Došla jsem tedy do domu, zatáhla záclonu v pokoji (mám okno na jih), ve kterém už tak bylo dost horko. Vzala jsem si talířek, protože zmrzlina už se začínala roztékat, ale já nechtěla čekat a dávat ji zas do lednice. Roztrhla jsem papír, vyndala velký černý kosočtverec na dřívku a zakousla se. Říkala jsem si, že to pro mě přeci jen nebude tak hrozné, když na normální salmiakki už jsem zvyklá. Hrozné? Byla to mňamka! Mnohem lepší než obyčejné salmiakki, ale to samozřejmě Finům říct nemůžu :-)

Po zmrzlině jsem se vrhla na velký letní kvíz MF DNES, který mi máma s Martinem neopomněli poslat naskenovaný mailem. Pak jsem odpověděla na pár mailů, chvíli si psala s Mikkem, chvíli skypovala s rodinou...

Mezi 18. a 19. hodinou tu obvykle máme čas večeře, ale když tato hodina minula a Lilly stále ještě nebyla v kuchyni, bylo mi jasné, že dneska vaření nebude. Naštěstí zbylo pár bramboráků ze včerejška, které nám bohatě stačily. Nevím, jestli je to tím vedrem, nebo vydatným obědem (nebo obojím), ale nějak jsme vůbec neměly hlad.

Já jsem se po večeři konečně pustila do toho pečení. Tak tedy štrúdl. Protože jsem "šikula", měla jsem těsto rozdělené na 1/3 a 2/3 (jak se mi včera zlomilo) a říkala jsem si, že nemá cenu pokoušet se to spojit a přerozdělit opravdu na poloviny. Směs jsem také rozdělila přibližně na tu třetinu a zbytek a dala péct jeden veliký a jeden malinký štrúdl. Už jsem zjistila, že Finové moučkový cukr přeci jen znají, ale používají ho výhradně ke zdobení dortů a koláčů, takže ho prodávají za hříšné peníze v malinkatém balení. Já ovšem mám ten krystalový cukr, který se používá ke zdobení korvapuusti, a tak jsem si řekla, že to na štrúdl můžu hodit taky.

Před chvíli jsem ho vytáhla z trouby. Uprostřed se sice trošku připekl, ale snad to nebude přes množství cukru moc cítit. Vzhledem k tomu, že jsem tenhle recept zkoušela úplně poprvé, čekala jsem, že někde něco selže, tak mě to ani tolik netrápí.

Teď se půjdu pustit chvíli do učení a čtení, protože jsem to tu uplynulé dva dny naprosto zanedbala a mám trochu výčitky svědomí. A také se blíží konec výpůjční lhůty...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře