Pondělí 6. 7. 2015

6. červenec 2015 | 21.03 |

 

Mám za sebou první den týdne. První den posledního týdne před festivalem. Dneska je to mimochodem přesně měsíc, co jsem ve Finsku. A ještě na úvod připojím poznámu o počasí: dnes totiž bylo velmi zrádné, sluníčko svítilo a obloha byla úplně bez mráčku. Někdo snad mohl nabýt dojmu, že je opravdové léto a venku bude teplo. To byl ovšem mylný dojem. Vzduch byl totiž stále studený (15°C) a ve chvílích, kdy zafoukalo, jsem byla opravdu ráda, že mám kabát.

Ráno jsme s Lilly a Assi měly celkem typicky ženskou práci: povléknout a ustlat celkem 20 postelí. Pak jsme rozvážely letáčky o festivalu a místních restauracích na některá důležitá místa, odkud by turisté mohli dostávat informce (do Kuhmo-talo, do knihovny apod.). Vůbec dnešní den byl takový rozsekaný na drobné práce, tu něco přivézt, tu odvézt, tam něco předělat, dodělat, tady utřít prach, tam vyluxovat...

Po obědové pauze jsme se přesunuly do Kontion koulu, kde je ten náš slavný obchod. Trička už jsem tu zmiňovala mnohokrát – jejich skládání, přepočítávání, tentokrát pro změnu přenášení do jiných regálů. V obchodě jsme měly být k ruce nějaké starší paní (nikoli Sari), která ovšem vůbec nebyla schopná nám zadat nějakou kloudnou práci. Za 2 hodiny, které jsem ve škole strávila, jsem od ní dostala jediný jasný úkol: dva vyžehlené závěsy pověsit do takových budek, ze kterých budou zkušební kabinky. Zabralo mi to sotva 10 minut. Pak jsem buď koukala kde co lítá, nebo se snažila nějak instinktivně přiložit ruku k dílu. Občas bylo něco potřeba přemístit nebo přidržet, v tu chvíli ona paní na mě a Lilly pokřikovala "hei, sinä" (hej ty!). Mně se to celkem úspěšně dařilo ignorovat, ale Lilly na ní v jednu chvíli vyjela, že snad máme jména! Souhlasím s tím, že by jí pusa neupadla, kdyby se zeptala a naše křestní nejsou až tak složitá, aby je cizinci neuměli vyslovit. Ani Assi se nezdála z této nové šéfové kdovíjak nadšená, ale bohužel jí máme být k ruce i zítra.

V 15. hodin jsme se rozloučily s Assi a Sari a zamířily na poštu. Já pak ještě do knihovny a na nákup, protože jsem se chtěla trochu provětrat a využít slunečného (i když chladného) počasí. Nevím, jak to dělám, že v té knihovně vždycky bloudím půl hodiny a nakonec si skoro nic neodnesu. Ale to, co bych uměla číst, mě moc nezajímá. A to, co mě zajímá, je zase psáno takovým jazykem (nebo to má takový rozsah), že to prostě přečíst nedokážu. Našla jsem v knihovně dokonce dvě knížky v češtině (samozřejmě překlady jedné finské autorky – Sofi Oksanen). Bohužel už jsem obě knížky četla doma. A bohužel už dochází i knihovní fond snadného čtení pro přistěhovalce. Naštěstí v e-booku mám ještě asi 30 knih :-)

Večeři dnes měla na starost Lilly a udělala pro nás květákovou polévku s mrkví, cibulí a opravdu velkou porcí masa. Zato mně už pomalu docházejí nápady na vaření a budu se muset vrátit k jídlům, která jsme tu už měly. Ovšem když jsem naznačila, že budeme mít podruhé smažák, Lilly jenom zajásala. Já už na něj taky mám znovu chuť, vždyť jsem ho dělala před víc než třemi týdny!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře