Pátek 14.1.2011

25. březen 2011 | 17.50 |

Dnes mi škola začínala až od 9., tak jsem si mohla trochu přispat. Ráno jako obvykle, autobus už bez problému. Třídu jsem našla taky v pohodě, k mé velké úlevě už tam pár lidí čekalo. Po včerejších zkušenostech... Dokonce jsem je do začátku hodiny stihla naučit české "ahoj". A kupodivu to vážně znělo jako náš pozdrav, přestože jim "h" dělá problémy. První hodina ekonomie s naší třídní. Je hrozně milá, navíc je fajn, že spoustu poznámek píše na tabuli, takže tomu částečně rozumím, ale to učivo mi přijde strašně nudné. Přesně to je důvod, proč jsem se do třídy ES (společenské vědy a ekonomie) nehlásila. Holt to asi jinak nešlo...

Následovala matematika. Zdejší profesor se mi líbí, tak zvláštně se pitvoří, když mu studenti kladou – většinou hloupé a zbytečné – dotazy. Dnes dostávali opravené testy, které psali asi minulý týden. Já zas dostala zadání, abych věděla, o čem je řeč. Ty příklady byly jednoduché, ale musím se přiznat, že kdyby mi to dal napsat jako test jen tak, asi bych se moc nechytala, protože jsem nerozuměla zadání. Ale když začal počítat... Akorát jsem zjistila, že tady mají trochu jiný způsob zápisu výsledků a intervalů, který se asi budu muset naučit, protože pochybuji, že by prošel ten český...  (1;1) – otevřený interval u nás, ]1;1[ - otevřený interval tady; <1;1> - uzavřený interval u nás, [1;1] – uzavřený interval tady.

Poté jsme vyrazili na oběd. Cestou jsem se potkala s oním spolužákem, který mě po škole prováděl v úterý. Už konečně vím, jak se jmenuje – Raphaël. Zeptal se mě, jestli nechci jít na oběd společně s ním a jeho kamarády. Pochopitelně jsem souhlasila. A udělala jsem dobře. Konverzace s Raphaëlem byla o něco květnatější než minule a navíc s jeho kamarády je docela sranda, i když vidět to, co prováděli s jídlem, učitelé... Nevím, nevím.

Chvíli mám pocit, že je to lepší, že už docela rozumím a je pro mě o něco snazší i tvořit odpověď, ale za okamžik přijde naopak pocit, že je to naopak, že se mi všechno jenom ještě víc pomotalo, že nad tím musím ještě víc přemýšlet a že si s angličtinou vypomáhám víc, než je zdrávo...

Ať už je to jakkoli, při odchodu z jídelny mi Raphaël nabídl, že mohu na obědy s nimi chodit pravidelně. Určitě, ráda. Sedět sama v koutě přeci nechci. Po obědě zamířili do CDI (v podstatě školní knihovna), pochopitelně mi bylo nabídnuto, abych šla také, ale omluvila jsem se, že snad příště, protože jsem potřebovala v průběhu poledne zajet zpátky do domu a ještě zajít do obchodu.

V obchodě jsem si koupila: OCHUCENOU MINERÁLKU. Ať žije cukr!!! Po týdnu pití čisté vody mi už vážně chyběl. A k tomu ještě nějaké koláčky, jen ať tloustnu. (V pondělí to vyběhám, dopoledne máme tělocvik – už jsem se o tom zmiňovala – což znamená dvě zdejší vyuč. hodiny běhání, super).

Odpoledne jsem musela znovu do školy. Dvouhodinovka francouzštiny. Profesorka se mi zdá hodně přísná, ale ke mně se chová opravdu mile. Zjistila mi, že ve středu je ve škole hodina fr. pro cizince, takže se můžu přijít podívat. Ale ujišťovala mě, že to není povinné, když viděla, že mi to ve středu můj rozvrh poněkud nepříjemně natěsná. Uvidím, jak to budu stíhat. Ovšem taková známost s někým z Norska... To by se určitě mohlo hodit, až Švédsko a Finsko dostatečně prozkoumám! Kromě toho jsem se s ní také domluvila, že mi bude psát dopředu, jaké autory a díla budeme probírat, abych si mohla na internetu najít český překlad a trochu vědět, o čem je řeč. K mé radosti teď probíráme Květy zla. Škoda, že už jsem většinu zapomněla, ale zítra se pokusím knížku sehnat i ve fr. Až se vrátím do Čech, určitě si originál ráda přečtu. A aby toho nebylo málo, dozvěděla jsem se, že po tom, co se probere poezie, nás čeká drama. A že prý, kdybych chtěla, můžu třídě představit nějakého českého básníka nebo dramatika. Že prý by stačilo jen pár slov. Uvidím, jestli něco najdu, přeci jen by to chtělo fr. verzi a který blázen by se učil naši krásnou řeč, aby přeložil naši krásnou poezii?

Cesta domů byla bez problémů, dorazila jsem opět jako první. Zakrátko přišel i Nicolas a pak se postupně trousila celá rodina.

A potom... Najednou mě Stéphanie volala. Že prý telefon, pro mě. Volali mi z Education en France. Nějaká paní, bylo to trochu trhané, ale chvílemi jsem měla pocit, že já jí rozumím lépe než ona mně. Prý mě přijde navštívit a před tím znovu zavolá. Jsem z toho trochu nervózní. Navíc jsem si nebyla úplně jistá závěrem našeho rozhovoru. Popřála mi hezký večer a poté se rozloučila, ale telefon nepoložila. Tak nevím, jestli čekala, až to udělám já, nebo jestli mi ještě něco chtěla. Snad to první...

Dnešní večeře by si asi zasloužila výraz slavnostní. Sešli jsme se všichni, při svíčce, já, Nadia, Nicolas, Stéphanie, Christian a Victoria, holčička, kterou jsem potkala dnes poprvé, nevím přesně, o koho se jedná, ale zdá se mi, že je to Christianova dcera. (Už jsem pochopila, že Christian není Nicolasův táta). Myslím, že je ještě mladší než Nicolas, ale zdá se velmi milá. Před chvílí se zastavila v mém pokoji popřát mi dobrou noc. A ten fr. zvyk. Už jsem také zjistila, že se přátelé zdraví tak, že si dávají pusu na obě tváře. Přeci jen, já tu ještě přátele nemám, takže mě to nepotkává tak často, musím však přiznat, že i když mě Victoria dnes viděla poprvé, neváhala, pozdravila Stéphanie, Nadiu a nakonec i mě. No, jsem tu proto, abych se naučila i zdejší zvyky, tak proč ne...

Asi také pro dnešek dám dobrou noc. Což je jedna z mála věcí, kterou jsem tu zvládla naposlouchat: Bonne nuit, a demain! (Dobrou noc, ahoj zítra). 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře