Úterý 7. 7. 2015

7. červenec 2015 | 21.10 |

Dnes jsme opět pracovaly v Kontion koulu, ale tentokrát jsme tam pomáhaly zařizovat kavárnu, ve které budu působit i v průběhu festivalu. Assi zůstala v kanceláři, protože bude prodávat lístky, a tak si zařizuje vlastní pracovní prostor. Místo ní jsme do trojice dostaly jinou Finku, která se jmenuje Leila. Dostaly jsme také novou šéfovou, Elinu (ta ze včerejška působí jenom v tom obchodě se suvenýry, takže dneska si už dělala svoje bez naší pomoci). Tato nová paní má na starost celou kavárnu a na rozdíl od té ze včerejška ví, co má dělat (a co my máme dělat) a také se k nám chová mnohem přátelštěji.

Dopoledne jsme podle Elininých instrukcí vybalovaly všechny krabice (a že jich bylo!) a všechny předměty (nádobí, kávovary, filtry na kávu, pytle od odpadkových košů atd.) jsme roznášely na příslušná místa. Veškeré nádobí bylo třeba také umýt, což s sebou zároveň přineslo potřebu naučit se používat ten monstrózní stroj, který tady ve školní jídelně mají. Protože jsme holky šikovné, měly jsme většinu práce za dopoledne hotovou.

Po obědě jsme ještě dojely nádobí a přemístily stoly v hlavním sále, kde budou sedět hosté. Okolo 13:30 nám však Elina svěřila, že už pro nás jaksi na dnešek nemá práci. Ale co, holky, tak si ještě chvíli sedněte, povíme se něco víc o tom, co vás čeká příští týden. Povídání Elina vzala trochu oklikou, protože se nejdřív vyptávala mě a Lilly odkud jsme, jak dlouho se učíme finštinu apod. Ve 14 hodin nám Sari poslala nějaké kluky, aby nám pomohli odtahat nějaké těžké věci. Zároveň měli do auta naložit jiné věci, které už nebudeme potřebovat, mezi nimi i žehličky a žehlicí prkna, která jsme tu před pár týdny používaly k žehlení ubrusů. Musím přiznat, že v tu chvíli jsem se docela bavila, protože ti kluci vypadali, jako by ten malinký přístroj s dlouhou šňůrou viděli poprvé v životě.

V půl třetí nás Elina poslala zpátky k Sari, že už pro nás na dnešek opravdu žádný další úkol nemá. Sari ovšem byla také zaneprázdněná, a tak jsme si s Lilly alespoň jednou zase stihly dopřát pauzu na kávu, dneska jsem ji měla výjimečně bez cukru, ale aspoň to mléko jsem si dopřát musela! Sari pak proběhla okolo a utrousila nějakou poznámku o tom, že by mi snad mohla dát můj pracovní rozvrh na příští dva týdny už dnes... Tak jsem pomaličku pila kávu a čekala. Mělo to ovšem ten nechtěný efekt, že jsem byla stále po ruce, když najednou bylo potřeba uklidit garáž. Takže nejkratší pracovní den se dnes nekonal, ačkoli bylo po 15. hodině, musela jsem nasadit rukavice a pustit se do mytí. Naštěstí jsme tu garáž mohly vzít opravdu hopem a byly jsme na to stále tři, takže jsme to měly za slabou půlhodinu hotové.

Odměnou mi byl alespoň ten slíbený rozvrh. Také jsem se dozvěděla, že ta poslední studentka z Ukrajiny nakonec opravdu dorazí. Přijede prý ve čtvrtek večer a už v pátek ráno musí chudinka naklusat do práce. Bude prý se mnou v té kavárně. Kvůli svému pozdnímu příjezdu navíc nebude mít v průběhu festivalu žádný volný den, zatímco já budu mít volno alespoň dvě ze tří dotčených sobot.

Po práci se Lilly vydala na nákup, zatímco já dnes nechala svou platební kartu odpočívat. Chvíli jsem si četla, ale když jsem u toho začala usínat, šla jsem do kuchyně připravit tvaroh s cukrem, žloutkem a rozinkami (podle tipu od Martina). Pak jsem se pomalu pustila i do vlastní večeře. Dneska jsme totiž měly lívanečky. Musím přiznat, že jsem lívance od začátku do konce úplně sama vařila poprvé v životě, ale šlo to docela dobře. No jo, poslední tři jsem sice spálila, ale před tím jich bylo alespoň 15 opravdu krásných. Lilly to chutnalo – jak lívance, tak tvaroh na nich, a to je nejdůležitější! Mně to tedy taky chutnalo, musím se sama pochválit. :-)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře