Středa 8. 7. 2015

8. červenec 2015 | 20.14 |

Máme tu prostředek týdne a začátek festivalu se nezadržitelně blíží! Dnes ráno už jsme se s Lilly ani nezdržovaly cestou do kanceláře, ale rovnou jsem zamířily do školy, kde už na nás čekala Elina. Leila se objevila záhy a první půlhodinu naší doby jsme zase protlachaly o tom, jak to tady bylo v minulých letech a jak se to všechno nakonec vždycky nějak zvládlo (čímž chci říct, že se pod vedením Eliny kdovíjak nenadřeme, což je – popravdě řečeno – docela fajn změna).

Po dnešku už školní jídelna vypadá mnohem víc jako kavárna. Nejprve jsme rozestavěly stoly do konečně podoby a polohy, daly na ně ubrusy a na některé i prostírání. Na jiné stoly u zdí jsme pak naskládaly čisté talíře, příbory a sklenice. Na jeden velký stůl uprostřed jsme zase vyskládaly šálky na kávu a další potřeby pro přípravu tohoto nápoje (například košíčky s kostkovým cukrem, který je tu mimochodem balený po jednom: jeden balíček = jedna kostka). Na stěny už jsme také stihly přilepit ukazatele vedoucí do kavárny a v jídelně pak jídelní/nápojové lístky a ceníky.

Na zítřek už nám tak v podstatě zbývá jenom zařizování stánku s palačinkami, který stojí na školním dvoře, a kde bude pracovat Lilly. Já už bych si konečně měla od někoho zjistit, která místnost konkrétně je "lämpiö", po evropsku foyer (Finové zas musejí mít extra svoje vlastní slovo). Tam totiž budu zajišťovat občerstvení pro umělce, což bude mým hlavním úkolem. Teprve v případě, že by ve foyer nebylo co dělat, půjdu do kavárny vypomáhat s obsluhou "obyčejných" zákazníků.

Po práci jsme s Lilly jely na nákup, tentokrát do místního supermarketu, jehož součástí je pošta (ano prosím, pošta je tady v Kuhmo tak maličká a tak málo využívaná, že ani nemá vlastní budovu). Doufala jsem totiž, že v tomhle marketu seženu nějaké pěkné pohledy, ale bohužel marně. Tak jsem dokoupila alespoň tvaroh (samozřejmě beztučný, jiný se tu nevede) a tuk na pečení (místní obdobu Hery), protože dneska večer jsem se chystala znovu roztopit troubu.

Musím přiznat, že jsem si trochu naivně myslela, že už jsem tak zručná cukrářka, že si můžu dovolit experimentovat a vymýšlet tak trochu vlastní recepty. Ne. Takhle to zřejmě nepůjde. Výsledek je sice poživatelný, ale nevypadá moc vábně a konzistence opět dopadla úplně jinak, než jsem čekala. V jednu chvíli jsem doufala, že to spraví lednice (že všechno zatuhne, tak to alespoň bude držet nějaký tvar), ovšem naše lednice je tak malá, že se tam koláč, který jsem udělala na plechu, prostě nevejde (lednice není dostatečně hluboká). Pro naši třetí spolubydlící, která zítra přijede, to sice nebude tak důstojné uvítání, jak jsem doufala, ale počítám, že po dlouhé cestě jí přeci jen přijde k chuti.

K večeři nám Lilly připravila těstoviny a omáčku opět s nějakým maďarským kořením, které jí rodiče poslali z domova. Večer pak věnovala hraní her, zatímco já se snažila chvíli učit jazyky a pak nějak plánovat ten týden nečekaně nabytých prázdnin na začátku srpna. Popravdě řečeno začínám mít pocit, že by bylo nejlepší, kdybych celý týden zůstala tady v Kuhmo a dělala to, co jsem tady původně dělat plánovala: psala bakalářku. Levnější a méně organizačně náročná verze programu totiž neexistuje a já už jsem nějak unavená z toho, jak se tady musím neustále o něco doprošovat. (Ne, svůj plat stále ještě nemám, jsem zvědavá, jestli mi ho paní Uotila pošle dřív než jako vánoční dárek!).

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře