Čtvrtek 9. 7. 2015

9. červenec 2015 | 22.19 |

Dnešní ráno bylo po včerejším ponocování opravdu náročné. Trochu ho zkomplikovalo to, že mě probudila v 6:50 křeč v noze (což je zajímavé, když stále pravidelně beru ten hořčík), tentokrát naštěstí jenom v jedné. Usnout se mi už nepodařilo, a tak jsem se vydala do kuchyně dělat snídani. Ani Lilly se dnes nevyspala do růžova, a tak jsme doufaly, že nás čeká krátký pracovní den.

Ráno jsme zamířily nejprve do kanceláře, ale s blížícím se začátkem festivalu je tam čím dál více lidí, a tedy čím dál větší zmatek. Sari nám v podstatě řekla jen to, ať jdeme do školy za Elinou. Opět ve třech ještě s pomocí Leily jsme dnes v podstatě dokončily přípravy v kavárně. Já jsem se konečně dozvěděla, kde je to foyer, ve kterém mám pracovat, a také jsem z hrůzou zjistila, že ve skutečnosti musím obstarávat hned tři místnosti ve dvou různých budovách (naštěstí jen kousek od sebe), takže práce asi budu mít až nad hlavu. Pozitivním zjištěním je, že v jednom z těchto tří foyer se při volnějších chvílích můžu sama zdržovat a v televizi tam sledovat přímý přenos z koncertu.

Celou první hodinu dnešní pracovní doby jsme pod vedením Eliny "zabily" tím, že jsme si daly procházku po budovách a ona nám ukazovala, kde co je. To je sice samozřejmě užitečné, ale očekávám, že úplně stejné školení dostanu i zítra (kdy je oficiální den školení) a navíc by nám procházka určitě netrvala hodinu, kdybychom se v každé "kanceláři", kterou jsme procházely, nezapletly do dlouhého hovoru s místními kolegy (a hlavně kolegyněmi) z našeho festivalového týmu (který mimochodem celkově čítá přes 200 lidí!).

Zbylý čas dopoledne jsme pak věnovaly úklidu foyer a stánku s palačinkami, kde bude působit Lilly. Já pak podle Elininých pokynů nosila na příslušná místa příslušný počet jídelních potřeb, tedy například do foyer Kontion koulu po 100 kusech plastové příbory (lžíce, lžičky, vidličky, nože), papírové kelímky a talířky na jedno použití. Do Kuhmo-talo foyer pak šlo to samé v počtu okolo 300. V druhé várce šly cukry (ty kostky balené po jedné), sáčky s práškem na přípravu kakaa a košíčky na ovoce. Před odchodem na oběd nás Elina poprosila, abychom se do školy vrátily ve 14 hodin (už jen já a Lilly), že z Kajaani přijede náklaďák s jídlem a ona potřebuje, abychom to pomohly vyložit.

Po obědě jsme s Lilly čekaly v kanceláři na Sari (aby nám dala další úkoly a práci do 14 hodin), ale čekaly jsme marně a nikdo nevěděl, kde je. Nakonec jsme se rozhodly vrátit do domu, kde nám mohla nějakou práci zadat i Jaana. V předsíňce jsme si však všimly velkého kufru s papírem z letiště a velkým nápisem Ukraine.

Ačkoli jsme naši třetí spolubydlící očekávaly až večer (a já tak doufala, že před jejím příjezdem stihnu uklidit, aby se nevylekala, v jakém chlívě to tady žijeme), ona dorazila už po obědě. Pro mě a Lilly to tak byla neočekávaná dlouhá pauza na kávu, protože Sari nám dala za úkol tuto novou posilu, Annu, jít nahoru ubytovat a vysvětlit jí, jak to tady chodí.

Nejprve jsme všechny mluvily finsky, ale pak to nějak přešlo zase do angličtiny. Lilly uvařila kávu a já využila toho, že mám k dispozici vlastní zásoby cukru, a dopřála jsem si celé čtyři lžičky a samozřejmě hrnek 1:1 káva s mlékem. Anně jsme pak vysvětlily alespoň to základní, já ji uvítala svým koláčem (který jí naštěstí chutnal) a také jsme jí řekly, že ve 14 hodin bohužel musíme odejít, ale ona bez nás určitě nestrádala, protože byla tak unavená, že si hned po našem odchodu šla lehnout.

Do 14:30 jsme ve škole čekaly marně, nebyl tam totiž vůbec nikdo. Elina nám ovšem předem řekla, že ona sama dorazí až v těch půl, takže chtěla, abychom tam byly pro jistotu dřív. Hned po příchodu ji naštěstí napadlo zavolat do té firmy, která náklaďák s Kajaani vypravila, a přeptat se na časový plán. Z nějakého důvodu se ukázalo, že náklad dorazí až v 16 hodin! Slíbily jsme Elině, že si tedy mezitím skočíme do knihovny (já stihla i nákup), a vrátíme se ještě později.

Po 16. hodině náklaďák konečně přijel. V jednu chvíli nám tam přišli na pomoc tři místní kluci, ale akorát se motali, a tak zase brzy někam zmizeli. My s Lilly jsme nosily krabice dovnitř a podle pokynů je umisťovaly do jednotlivých skladů a lednic. Když jsme vyprázdnily stojany, na kterých ty krabice byly, Elina nám ukázala, jak se dají složit, aby nezabíraly moc místa. Bohužel složené stojany nebyly moc stabilní, a tak se v jednu chvíli stalo, že se jeden začal kácet, přičemž jediné, co ho nějakým způsobem drželo, byl můj zaklíněný ukazováček. Musím se přiznat, že v jeden okamžik jsem se bála, jestli není zlomený. Promáčknutý byl pořádně, ale podařilo se mi ho ohnout, takže nejhorší scénář se nenaplnil. Elina mě pak donutila si poctivých 10 minut ten prst máčet ve studené vodě, zatímco já jsem ji ujišťovala, že to nic není, že už mě ta bolest dávno přešla, a můžu pomoct Lilly nosit další krabice.

Krátce před pátou jsme byly hotové. Elina nám poděkovala za pomoc a pro dnešek jsme se rozloučily. Já s Lilly jsme pak zamířily zpátky do domu. Anna stále ještě spala, a tak jsme se rozešly do svých pokojů, nasadily sluchátka a obě nastarovaly počítačové hry. Později k večeru se mi pak na Skype náhodou podařilo zachytit Dimiho, a tak jsem se mohla vyptat, co je u něj nového. Moje nová ukrajinská spolubydlící ho samozřejmě velmi zajímala :-)

Po tomto rozhovoru jsem začala své působení v kuchyni: eidam, mouka, vajíčko, strouhanka a hranolky v troubě. Lilly tomu říká magie, že dokážu udělat sýr, který úplně nevyteče. Bohužel dneska magie nefungovala. Myslím, že po minulé zkušenosti, jsem se tak bála, že to zase spálím (ostatně se mi tady daří spálit každé druhé jídlo), že jsem měla moc nízkou teplotu, smažení šlo pomalu a sýr tak měl čas vytéct. Ovšem dobrý byl i tak, jen jsem měla po vaření trochu víc uklízení...

Kolem 21. hodiny jsme se sesedly v kuchyni a nad hrnkem čaje se z nějakého důvodu rozproudil hovor na téma politika a v jak blbých zemích to žijeme. Tedy já do diskuze neměla moc čím přispět, protože když jsem poslouchala, co Lilly a Anna vypráví, říkala jsem si, že ČR je skutečně západní země s velkým Z, a ačkoli Finsko miluji, emigrovat do něj neplánuji. Diskuze však začala rychle váznout, protože jsme všechny tři byly dost unavené. Bylo tedy na čase náš kroužek rozpustit, abychom stihly nabrat dost sil na zítra. Ovšem kdo potřebuje nabírat extra síly na pátek?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře