Pátek 10. 7. 2015

10. červenec 2015 | 23.57 |

Máme tu zase pátek, v současné době jeden z mých nejoblíbenějších dnů v týdnu. Dnešek pro mě začal už v 6:45 (taky nechápu, proč nemůžu spát trochu déle), a tak jsem využila času navíc a upletla si dva copy, aby babička zas neřekla, že se svými vlasy nic nedělám :-)

V 9 hodin jsme jako obvykle dorazily do kanceláře, kde se na mě hned Sari vrhla, že to je roztomilé, že vypadám jako Pipi Dlouhá punčocha. Potom mně a Lilly vysvětlila, že Anna se má v 10 hodin do kanceláře vrátit, protože s ní někdo musí zajít do banky (musí si totiž zařídit finský účet, na který jí pošlou výplatu, posílání na zahraniční účty funguje jenom v rámci EU). Ovšem první hodinu naší pracovní doby jsme měly strávit opět v Kontion koulu, kam přijela i Jaana a přivezla kasy. Společně s dalšími asi čtyřmi finskými studentkami jsme se pak učily ty kasy používat (namačkat tam správnou cenu, opravit to, co případně napíšeme špatně, vyměnit pásku, na kterou se tisknou účtenky atd.). Elina sice řekla, že v podstatě žádná z nás, cizinek, kasu nutně používat nemusí, ale je dobré, abychom měly nějakou představu, kdyby třeba byl shon a my musely honem vypomoct i na jiném stanovišti.

Zatímco Finky cvičily různé objednávky na kase, já musela chvíli "ošetřovat" Lilly, protože se nám ráno rozbil kávovar, takže nedostala svůj pravidelný ranní přísun kofeinu a cukru a při dlouhém stání se jí udělalo nevolno. Naštěstí právě pro tyhle případy nosím v kabelce neustále čokoládovou tyčinku. Zatímco jsem Lilly nutila, aby ještě chvíli poseděla, studovaly jsme ceník kavárny a různé značky s jejich významem, např. G = bez lepku (gluteeniton), L = bez laktózy, VL = málo laktózy (vähälaktoosinen), M = bez mléka (maidoton). Nakonec jsme došly k MU. S pomocí jedné ze starších paní jsme pátraly po významu a zjistily, že je to munaton, tedy bez vajec. Podle mě by ale bylo výstižnější MU používat jako zkratku pro MAUTON (bez chuti). Aneb když jsem v ceníku našla karelský pirožek s rýží, který je bez všech výše zmíněných látek (lepek, laktóza, mléko, vejce), říkala jsem si, co tam tedy nakonec zbude? (Voda a rýže?)

Naštěstí Lilly čokoláda pomohla, a tak jsme se později mohly zapojit do vykládání dvou aut, kterými nám místní kluci přivezli další zásoby jídla a pití do kavárny. Plnily jsme chladicí boxy v kuchyni, ale i chladicí box na nápoje v kavárně, ze kterého si zákazníci sami budou vyndavat PET lahve, které si chtějí koupit.

Nebylo ani půl dvanácté, když Elina řekla, že už pro nás žádný další úkol nemá, ať jdeme na oběd a pak do kanceláře za Sari. K obědu jsme měly zbytky sýru ze včerejška – kromě Anny, která nemá ráda příliš tučná jídla.

Nevím, jak to s námi přežije, když česká i maďarská kuchyně tukem, kořením ani masem nešetří. Také jsme nechápaly, jak jí může okurka a kus chleba stačit k obědu uprostřed náročného pracovního dne. To jsem ovšem ještě nevěděla, jak náročný bude!

Okolo poledne jsme se dostavily do kanceláře. Lilly hned Sari nahlásila, že je úplně poikki (vyřízená), protože se nám rozbil kávovar a bez kávy to prostě nejde. Sari jí řekla, že tedy může jít a dát si pauzu, akorát v 16 hodin se máme dostavit na schůzi ve škole. Nevím, proč jsem si taky nezačala stěžovat, že jsem unavená. Určitě bych pak neslyšela to prokleté slovo, že si mám vzít trimmari (strunovou sekačku) a jít posekat trávu okolo kanceláře. Ne. Ne! NE! Útěchou mi mohlo být jen to, že Leila a Anna dostaly stejný úkol, akorát měly jít obstarat trávu okolo domu, ve kterém bydlíme (což je mnohem větší pozemek).

Lilly chtěla využít toho, že kávovar v kanceláři funguje, a dát si alespoň jeden šálek kávy tam, než se vrátí do domu. I já jsem si prosadila pauzu na kávu a do svého hrnku jsem si opět nasypala rovnou čtyři lžičky cukru, protože jsem potřebovala nějak překonat to vědomí, že mě čeká nejhorší ze všech prací! Naštěstí ta sekačka, kterou jsem měla k dispozici v kanceláři, měla alespoň popruh přes rameno, a tak jsem nemusela v rukou držet celou váhu. Zároveň jsem si řekla, že se nebudu trápit a dělat svou práci tak pečlivě a perfektně, jak se obvykle snažím. Kdepak. Posekám jen to nejhorší a pokud se to někomu nelíbí, může si to po mně klidně předělat!

Krátce po 13. hodině jsem byla hotová a šla jsem za Sari, jestli mě ještě k něčemu potřebuje. Chvíli se zamyslela a pak se zajímala, do kolika že to dnes mám být v práci? Podle rozvrhu, který mi dala v úterý, do 12 hodin. Když to slyšela, okamžitě prohlásila, že už po mně nic nechce, ať si jdu odpočinout a společně s Lilly večer přijdu na školení. Před odchodem jsem se jí ale ještě zmínila, že jsem stále nedostala ty dlouho očekávané peníze z Helsinek. Musím přiznat, že mě překvapilo, jak moc ji to rozčílilo. Okamžitě zvedla telefon a volala paní Uotile. Ta samozřejmě nebyla v kanceláři, ale nakonec se Sari podařilo ji zastihnout později a večer mi pak přetlumočila, že se paní Uotila omlouvá, peníze jsou snad už na cestě a určitě dorazí příští týden. Hm, to jsem slyšela už minulý týden, ale třeba dorazí dřív než jako dárek k Vánocům?

Po návratu do domu jsem si musela chvíli odpočinout, než jsem byla vůbec schopná vyrazit na nákup. Anna stále pracovala na zahradě, pomáhala vozit odřezky ze stromů, které se tu v posledních dnech kácely. Musím přiznat, že mi jí bylo docela líto. Hned první den a zřejmě dost náročná práce a navíc si k tomu nevzala úplně nejvhodnější oblečení. Myslím, že ani jedna z nás netušila, že si na festival vážné hudby spíš místo sukní a bílých košil máme vzít montérky. Naštěstí Jaana pro Annu sehnala nějaký ochranný pracovní oblek a boty si pak obvázala igelitovým pytlíkem a přelepila izolepou.

V 16 hodin jsme byly už všechny nastoupené v naší nově vybudované kavárně, kde k nám měly proslov Sari i Elina. Obecně o práci, jak to chodí, pak něco o bezpečnosti a zkušenostech z minulých let. Zároveň jsme dostaly oficiální rozvrhy s našimi směnami, další instrukce o chování na pracovišti (k pročtení v klidu doma) a cedulku se jménem, kterou máme v průběhu festivalu neustále nosit připnutou na prsou. Zároveň jsme si mohly jít do obchodu se suvenýry (který je hned vedle kavárny) vybrat jedno festivalové tričko. Tričko dostanou úplně všichni zaměstnanci festivalu a po skončení celé té velké události nám zůstane jako památka. Mohu hrdě prohlásit, že jsem se dobrovolně vzdala černé barvy a sáhla po fialové, která mi podle všech, kdo na mě tričko viděli, velmi sluší. Vybíraly jsme společně s Lilly, která si pro změnu vybrala růžovou.

Elina pak Lilly na chvilku odvolala k sobě, kde ještě společně se Saarou (která je šéfová stánku s palačinkami) probíraly nějaké detaily ohledně toho, jak a kde Lilly bude pracovat. Já jsem pochopila, že po výběru trička už v podstatě nic nebrání tomu, abychom se zase každý rozešli po svém (pokud jsme neměli nějaké dotazy), ale nechtělo se mi jet domů samotné, a tak jsem na Lilly čekala. Mezitím jsem se snažila najít Annu, ale marně. Ani Lilly ji neviděla, ale braly jsme to z té lepší stránky: mohly jsme jet zpátky na kole (jinak v přítomnosti Anny ze solidarity kola vedeme, protože ona ještě žádné nedostala).

K večeři nám dnes Lilly uvařila těstoviny s omáčkou s nějakým maďarským kořením, které jí rodiče poslali poštou. Musím říct, že to bylo výborné a já se (zase) pořádně přejedla. Ale i nadále tvrdím, že jídlo je tu naše jediné potěšení, a tak si ho musíme užít, dokud to jde. Při jídle jsem se Anny ptala, jaké tričko si vybrala ona, ale vůbec nevěděla, o čem je řeč. Ze školy totiž odešla hned po skončení projevu, který s nám Sari s Elinou pronesly. Přitom například vůbec netuší, kde jsou ty místnosti, kterým se tu říká "foyer", ve kterých bude se mnou pracovat. A dneska mělo být to školení, na kterém se to měla dozvědět. Kdyby se jenom zeptala... A ona se místo toho nečekaně vypaří, zatímco já a Lilly vždycky před odchodem objedeme všechny přítomné (nebo alespoň naše "šéfky"), ujistíme se, že už od nás není nic potřeba, loučíme se a v pátek též všem přejeme hezký víkend...

Lilly dneska byla u toho, když mi Sari v poledne oznámila, že mě čeká další dobrodružství se strunovou sekačkou, a viděla můj výraz plný utrpení, a tak mi ještě nad šálkem kávy v kanceláři slíbila, že mi za odměnu dnes večer udělá horkou čokoládu. Po večeři jsme si sice musely dát pauzu, aby nám trochu slehlo, ale v půl desáté jsme se usadily v kuchyni, Lilly opět otevřela balíček od rodičů (takže jsme měly maďarskou horkou čokoládu) a nějak nás ten nápoj v myšlenkách zavedl k Vánocům, a tak jsme si vyprávěly různé zážitky z období těchto svátků. Anna byla ve svém pokoji a k našemu posezení se nepřipojila. Musím přiznat, že jsem ráda, že jsem přijela už v červnu. S Lilly jsme tak měly celý měsíc čas, abychom se tu nějak sžily (dneska je to skutečně přesně měsíc od našeho příjezdu do Kuhmo). Ačkoli je Lilly trochu výbušnější povaha, myslím, že už jsem se naučila s ní jednat, a tahle naše občasná posezení u čaje nebo kakaa (či horké čokolády) nás sbližují ještě víc vzhledem k tomu, o čem všem už jsme si tu stihly popovídat. Na jednu stranu se cítím trochu provinile vůči Anně, na druhou stranu jsme se s Lilly obě snažily ji nějak vzít mezi sebe, ale pokud nebude snaha i z její strany, tak to asi nepůjde.

Blíží se půlnoc, je čas jít spát. Naštěstí zítra máme všechny tři celý den volno a s Lilly ho plánujeme využít k tomu, že se pořádně vyspíme. Vzhledem k tomu, že následující dva týdny budu pracovat buď směny cca 12 – 18 nebo cca 18 – 24, nemá cenu snažit se nějak "udržet" můj zvyk s časným vstáváním, protože se stejně do postele dostanu bůhvíkdy... Hyvää yötä!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Pátek 10. 7. 2015 andrea 23. 07. 2015 - 18:02