Neděle 12. 7. 2015

12. červenec 2015 | 22.09 |

Dnes jsem měla to spaní opět trochu zkrácené, ale z nějakého důvodu večer prostě nemůžu usnout a ráno tak po 8. hodině naopak ve spaní pokračovat. Po snídani jsem se pustila do čtení a čekala, až se probudí i Lilly (Anna podobně jako já je spíš ranní ptáče). Před obědem jsme na schodech objevily balíček od Jaany, která nám po dobu festivalu skutečně půjčila své vlastní struhadlo a škrabku, abychom tady svou kuchyni mohly vést, jak se patří. Musím ale přiznat, že dneska se moc nevařilo. Náš denní biorytmus se tu přes víkend trochu rozhodil a v průběhu festivalu to bude určitě pokračovat, takže vlastně jíme, kdy zrovna máme hlad, což je u každé z nás prakticky v jiný čas.

Po jídle, které jsem dnes prohlásila svým oficiálním obědem (v 15 hodin), jsem konečně začala studovat všechny papíry s instrukcemi, které jsem stihla za poslední dny nasbírat. Před prvním dnem v práci jsem byla patřičně nervózní, ale Lilly nakonec vyrazila se mnou jako podpora. Přibraly jsme i Annu, které jsem tak mohla vysvětlit a ukázat alespoň to nejdůležitější.

Má dnešní pracovní doba byla 17:00 – 22:30, koncert začínal v 18:15. Před koncertem jsem tedy měla dost práce, abych všechno stihla zařídit – do foyer nanosit všechno jídlo, rozložit ho na stůj, vybalit kelímky, talířky a příbory na jedno použití, rozestavět košíčky s čaji a cukry atd. V průběhu té první hodiny jsem také ještě trochu zaučovala Annu, takže to ubíhalo docela rychle.

Zato období 18 – 20 h se vleklo nehorázným způsobem! První den, pouze jeden koncert na programu (další dny jich bude kolem pěti) a navíc to počasí... Lidí zkrátka přišlo málo, a tak jsme neměly moc co dělat. Zbyla tedy chvíle na povídání, sem tam jsem něco přinesla/odnesla do foyer, ale minuty na hodinách přibývaly opravdu pomalu. Tou dobou jsem také ve foyer zaslechla češtinu (Talichův kvartet), ale v instrukcích na papíře máme napsáno, že s umělci nemáme mluvit, abychom je nerušily, když se třeba připravují na koncert. Někteří ve foyer skutečně seděli a probírali poslední detaily jak co zahrát. Jiní však chodí do foyer až po tom, co si odehrají své (což byl případ i těch Čechů). Všechna dilemata tu ovšem řeším jednoduchým způsobem: zeptám se Eliny. Ta mi odpověděla, že tohle pravidlo nemám brát až tak striktně, a můžu tedy využít příležitosti k rozhovoru alespoň zítra.

Po osmé se podle všeho dostavil hlad, protože jídlo i pití z foyer začalo mizet mnohem rychleji a já tak měla také víc práce. Sice jsem se opět stresovala kvůli některým detailům, například že termosku na kávu jsem vyměnila příliš brzy, protože jsem se bála, že už je prázdná, ale pak jsem zjistila, že tam ještě půlka kávy zbývá.

Elina nad tím ale jen mávla rukou.

Ve 21:30 se oficiálně zavírá kavárna v Kontion koulu, což má ten skvělý vedlejší účinek, že se všechno jídlo přinese zpátky do kuchyně a to, co už je třeba trochu rozteklé nebo oschlé (zkrátka už se nedá prodat), můžeme dle libosti ochutnávat. Tak jsem dneska dostala třeba "lososový koláč" (žitný chléb obložený lososem a slaninou). Tou dobou už také skončil koncert a já mohla jít pomalu sklízet a zase všechny věci nosit zpátky z foyer do kuchyně. Naštěstí na foyer se vztahuje podobné pravidlo: pokud jsou nějaké zbytky (například dnes z asi 20 kusů borůvkového koláče zbyly dva), můžu si je uzmout pro sebe. Než mě Elina vyprovodila z kuchyně, vtiskla mi do ruky ještě jeden pytlíček s koláčky, který jsem měla vzít i holkám. Obávám se, že pokud to takhle půjde dál, budu na konci festivalu stejně kulatá jako ty koláčky!

S Lilly a Annou jsme si pak udělaly kakao a já jim vyprávěla, co všechno se dnes přihodilo a co nás čeká zítra. Vzhledem k tomu, že zítra už máme s Annou směnu napůl, ale já nastupuju první a ona přijde na řadu až večer, slíbila jsem, že jí všechno ukážu, než z práce odejdu. Totéž jsem řekla i Elině, aby nemusela všechno Anně vysvětlovat znovu, když má na starost celou kuchyň, a tedy i další (místní) holky, které ještě přesně nevědí, co mají dělat.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře