Neděle 19. 7. 2015

19. červenec 2015 | 23.48 |

Zvon v kostele sice začal opět vyzvánět jako pominutý už v 9 hodin ráno, ale vzhledem k tomu, že se mi podařilo jít spát krátce po půl jedné, měla jsem svých osm hodin a jsem spokojená (alespoň v rámci možností). Lilly byla včera po 10h směně úplně zničená, ale říkala, že Elina na tom byla ještě hůř (včera tam byla úplně celý den, což bylo přes 12 h). Já už na sobě únavu také cítím čím dál víc a ptám se sama sebe, jak to vydržíme, protože teď jsme teprve v půlce. Lilly dneska měla směnu 8 hodin, opět jediná pauza podle papíru 45 minut, ve skutečnosti sotva půlhodina. Zítra to bude podobné, ale zítra aspoň bude mít pauzu dvě a půl hodiny, a to už se počítá.

V poledne jsem proto vyrazila na nákup a hned potom do práce. Lilly jsem na její žádost přivezla velkou láhev limonády, aby měla cukr a také dost tekutin a jistou kontrolu nad tím, kolik toho vypila (podle pravidla: neodejdu z práce, dokud nebude láhev prázdná). Bohužel její směna se kompletně kryje s nedělní otevírací dobou supermarketu. Pak jsem jí ještě pomohla udělat další těsto na palačinky, které tvoříme přímo v takovém velkém kuchyňském kýblu. Včera prý prodej palačinek překročil počet 200, tak se není čemu divit.

Okolo 13:30 jsem se vrátila do domu a snažila se před svou pracovní směnou trochu odpočívat. Dopisovala a doháněla jsem nějaké resty a také jsem se chvíli snažila učit maďarštinu, abych mohla Lilly překvapit. Bohužel moje slovní zásoba se stále omezuje na cosi jako "bazmek", což je asi nejzákladnější maďarská nadávka (a mimochodem "kurva" maďarsky znamená totéž co česky), a na slovo "lepčanka", což je maďarský výraz pro bramborák. Bohužel nevím, jak se to správně píše, ale to přijde později. Jediné, co si z toho internetové kurzu pamatuji, je igen (ano) a vagyok (já jsem).

Na šestou jsem přijela do práce. Anna už stihla uklidit foyer v Kontion koulu a v Kuhmo-talo bylo všechno připravené, a tak jsem na začátku směny moc práce neměla. Ve čtvrt začala Lilly se svými kolegyněmi zavírat stánek s palačinkami, tak jsem jim šla pomoct nosit nádobí. Jedna starší paní v kuchyni nám pak začala něco říkat o krabicích od mléka, ale ani já ani Lilly jsme jí nerozuměly. (Ostatně já téhle paní nerozumím nikdy a ona zřejmě nerozumí mně a navíc se na nás všechny tři cizinky hrozně divně dívá, tak se na ni taky dívám divně). Dnes měla první směnu i Leila, která na začátku týdne měla ještě jinou brigádu v místním hotelu. Vzpomínáte na ni? Minulý týden nám tu pomáhala vybalovat ty krabice. Bohužel jsme nerozuměly ani jí, když nám zkoušela tu zprávu od starší paní přetlumočit a zjednodušit. Ale asi to nebylo důležité, tak jsme nad tím mávly rukou.

Lilly pak šla odnést nějaké nádobí k tomu velkému mycímu stroji a při návratu na ní něco zavolala Elina. Lilly na mě vrhla zoufalý pohled, ale ani já nerozuměla, co Elina říkala. Jsme prostě příliš unavené a mozek nám tu finštinu už nepobírá. Když jsem jen bezradně pokrčila rameny, Lilly se otočila a začala zhluboka dýchat. Elina šla k ní a začala ji uklidňovat, že ji nechtěla rozčílit... Já jsem Elině řekla, že Lilly není rozčílená, ale naprosto vyčerpaná a zoufalá. Lilly se rozplakala, Elina ji objala a utěšovala. Pracovní směna jí končí, může jet domů a jít si lehnout. Ano, pro dnešek. Lilly šla Elině ukázat, jaká pracovní doba ji čeká zítra (tam měla aspoň tu dvě a půl hodiny dlouhou pauzu) a co teprve středa, kdy bude mít prakticky 12 hodin! V těch 12 hodinách ve středu jsou v podstatě tři směny ostatních pracovníků palačinkového stánku a Elina rozhodla, že na tu prostřední tam Lilly nemusí být, takže bude mít uprostřed tři hodiny pauzu, aby mohla jít domů a chvíli si lehnout. To ji trochu uklidnilo. Já jsem ji při loučení taky objala a řekla, ať si jde hned lehnout, ale kdyby se jí chtělo vstát, až přijedu z práce okolo 23. hodiny, dáme si ještě společně velký hrnek kakaa. Lilly odjela asi v půl sedmé a já se vrátila do práce.

Musím přiznat, že i na mě už toho bylo opravdu moc a navíc jsem celý večer bojovala s bolestí hlavy. Snažila jsem se Leile a Elise (další místní holka našeho věku) pomáhat hlavně s mytím nádobí, ale nakonec mě Elisa poslala si sednout, že to udělá sama, a já s povděkem přijala. Tentokrát jsem si dopřála opravdovou pauzu na kafe a Elina mi k tomu ještě přidala jeden ze sendvičů, které v kavárně zbyly. Další tři přikázala Elise zabalit do igelitového pytlíku, abych to mohla vzít domů pro mě a Lilly k snídani.

K večeru se v kuchyni na chvíli zastavila i Sari a ptala se, jak se nám pracuje. Sebe jsem odbyla slovy, že dobré. Pak jsem jí řekla, že jsem spokojená s tím, jak teď Anna pracuje, že se opravdu snaží. Zároveň jsem jí ale řekla, že Lilly už je naprosto vyčerpaná a další podobně dlouhý den už nezvládne. Sari se s Elinou dohodla, že Lilly může v pondělí přijít až v 17 hodin, tedy může úplně vynechat tu polední směnu a přijít až na konci té dvě a půl hodiny dlouhé pauzy. Zároveň Sari dodala, že si Lilly neumí sama říct o pomoc a že by se to měla naučit. To je svým způsobem pravda, protože já jí začala pomáhat bez ptaní a to, že moji pomoc neodmítla, je jen důkaz toho, že ji potřebuje a chce.

Krátce po 22. hodině jsem v kuchyni osaměla, ale koncert tentokrát končil krátce před půl, a tak jsem na konci své směny v jedenáct měla prakticky všechno uklizené a hotové. Opět jsem pro Lilly načepovala trochu kávy a sbalila všechno jídlo, které nám Elina dala na druhý den na snídani. Ve 23:08 jsem opouštěla školu, ve 23:11 jsem parkovala kolo před domem (ano, teprve včera mě napadlo si stopnout, jak dlouho mi ta cesta vlastně trvá). Lilly byla vzhůru, daly jsme si tedy to slíbené kakao a skoro hodinu si povídaly v kuchyni. Spát jsme tedy šly opět někdy v půl jedné, ale s vyhlídkou volného dopoledne, což bylo povzbudivé.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Neděle 19. 7. 2015 andrea 24. 07. 2015 - 13:31
RE(2x): Neděle 19. 7. 2015 cayenne 25. 07. 2015 - 09:01
RE(3x): Neděle 19. 7. 2015 andrea 25. 07. 2015 - 16:17