Pondělí 20. 7. 2015

20. červenec 2015 | 22.59 |

Začátek týdne byl pro mě i Lilly odpočinkový, protože jí začínala práce v 17, mně v 18 hodin, a tak jsme měly skoro celý den pro sebe. Původně jsem plánovala jít do toho muzea zimní války a pak někam na oběd, ale to trochu narušil fakt, že Lilly spala až do 11. Ovšem chápu, že to potřebovala.

Okolo poledne Anna odešla do práce a Lilly pro nás dvě připravila oběd – boloňské špagety. Myslím, že jí (stejně jako mně) to vaření trochu chybí. Je sice skvělé, že se můžeme najíst v práci, ale vlastní příprava jídla se tady pro nás obě stala tak trochu koníčkem, na který teď prostě nebyl čas.

Po obědě jsme vyrazily do obchodu doplnit zásoby a také si dopřát zmrzlinu. Bylo totiž slunečno a okolo 20 °C. Asi už jsem v Kuhmo v té zimě byla příliš dlouho, protože posledních pár dní mi je mi pořád horko! Místo nějakých procházek, výletů a podrobně plánového programu jsme si nakonec jen sedly na lavičku před domem, užily si svou zmrzlinu a na chvíli nastavily tvář sluníčku. Už dlouho mám chuť jít si tady zaplavat, ale nějak nemám odvahu vzhledem k teplotě vody. Moji spolužáci, kteří jsou momentálně v Oulu (jen o malinko severněji, ale o hodně západněji než já), vymysleli novou strategii: nechodí plavat, ale chodí se brodit. Na Facebooku si teď prohlížím spoustu fotek, jak stojí jen po kolena ve vodě, ale užívají si to naplno, včetně soutěží "kdo nohou docákne nejdál". Až je mi líto, že tam nemůžu být s nimi, ale s kým jiným bych si užila tolik Finglish než s Lilly?

Nakonec ovšem připlul ošklivý černý mrak a my se musely zvednout a jít se ukrýt. Za pár minut lilo jako z konve, ale z okna teplé kuchyně se na to dívá docela dobře. Lilly si pak na chvíli pustila jednu ze svých počítačových her, zatímco já se snažila dohánět dopisování... už ani nevím čeho, pořád tady něco píšu!

Naše pracovní doba večer naštěstí začala dobře. Obě jsme cítily, že nám odpočinkový den prospěl, ovšem uznávám, že bychom měly komunikaci v angličtině zase trochu omezit, alespoň v té práci! Anna naštěstí všechno skvěle připravila, a tak jsem se zase ujala pracovní pozice u mytí nádobí. Okolo 20. hodiny přijela Elina a ptala se mě, jestli půjdu na tu recepci v knihovně. Dnes večer tam totiž byl raut pro umělce a pracovníky festivalu, který financovalo město. Ovšem kdo vymyslel, že raut je v době 20-24 v den, kdy já mám pracovní dobu 18-23, ovšem vzhledem ke konci posledního koncertu spíš do 23:30? Lilly končila v práci asi v půl desáté, ale tvářila se, že beze mě nikam nepůjde. Elinu nakonec napadla spásná myšlenka: až zavřeme kavárnu, všechno bude uklizené a mým kolegyním ve 22 hodin skončí směna, můžu si i já dát na hodinu pauzu, jít s nimi do té knihovny a pak se vrátit a uklidit foyer v Kuhmo-talo.

Tou dobou už navíc budu mít jistotu, že je dávno po koncertě a nikdo nebude ve foyer žebrat o poslední zbytky jídla před spaním.

Ačkoli mi Elina nabídla svezení autem, řekla jsem, že pojedu na kole, abych se mohla potom i rychle vrátit (a ona mohla jet z knihovny rovnou domů). V knihovně se k nám připojila i Lilly a potkaly jsme též Annu, která měla celý večer volno. Elina nás pak představila pár dalším lidem, jejím přátelům a dlouholetým kolegům. Ovšem to nejdůležitější bylo jídlo! Tak předně losos, bez lososa to prostě nejde. Pak samozřejmě nějaký ten karelský pirožek. Byl tam také mini-croissant s náplní z rybího masa, který byl naproto vynikající a rozplýval se na jazyku. Byly tam i čtyři druhy salátu: zeleninový jsem oželela, ale vyzkoušela jsem kuřecí (mňamka!), těstovinový (moc dobrý) a houbový, který byl ovšem na můj vkus příliš slaný. Nakonec jsem si nabrala pořádnou porci nějakého speciálního sýra. Kromě koření na něm bylo speciální i množství tuku: 37 %. Divím se, že to Finy nezabilo. Zmínila jsem Elině, že zatímco nejtučnější tvaroh ve Finsku má 10 % tuku, ten v ČR má 40 %! To je teprve to pravé jídlo pro gurmány. (A brzy budou zase lívance!) Lilly z mých stravovacích návyků vyvodila, že Češi jsou na sýry nějak zvlášť zatížení, ale myslím, že to je jen mnou. V posledním měsíci se ze mě totiž stala kyselina sýrová.

Když jsem se (opět) přecpala málem k prasknutí a ještě to zaplácla dezertem s jahodami (dieta začne až po festivalu!), vydala jsem se zpátky do práce. Nejdřív jsem se divila, kolik jídla tam zbylo, ale pak mi došlo, že vlastně všichni umělci a zvlášť pracovníci festivalu, kteří se do foyer neustále chodí najíst, ačkoli to oficiálně mají zakázané, si dneska určitě šetřili místo na večeři v knihovně. Nevadí, zbude na zítra!

Vzhledem k tomu, že se opět blížila půlnoc a já už moc moc chtěla zpátky domů a do postele, vzala jsem to všechno opravdu hopem. No co, taky jednou může uklidit Anna, ne? (Soudě podle množství drobků tam nikdo nezametl už hezkých pár dní).

Jak už je mým zvykem, přivezla jsem pro nás kávu a pro mě a Lilly také trochu jahod, které k mému překvapení ve foyer zbyly. Lilly mi však oznámila, že syrové jahody nemá ráda, nemůžu z nich udělat nějaký koláč? Musela jsem ji zklamat, na koláč je jich málo. Ale já se o ně postarám, nebojte!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář