Čtvrtek 23. 7. 2015

23. červenec 2015 | 22.12 |

Dnes jsem pozvolna chtěla začít vracet svému životu řád. Jsem ráda, že se mi do 9 hodin podařilo převléknout se z pyžama, mít poklizeno v pokoji i ustlanou postel. Snídani jsme dnes měly společnou a já si připadala jako ve zlém snu. Kromě toho, že OPĚT přišlo na přetřes téma nesnesitelný život v Maďarsku (přičemž jsem Lilly docela slušně setřela, když jsme se přes somálské imigranty ve Finsku dostaly k tomu, jaká je vlastně situace v této africké zemi). Ovšem i z Anny jsem málem vyletěla z kůže, protože jsem jí musela vysvětlovat význam otázky Have you baked anything in the oven lately? Pekla jsi v té troubě něco poslední dobou? Člen určitý, protože jsem myslela určitou troubu, tu naší, kterou jsem včera opět myla já (protože nikdo jiný to neudělá). Poslední dobou, rozumějte "za ty dva týdny, co tu jsi s námi". A odpověď? Ano, já jsem v troubě už pekla, já umím péct v troubě. Já fakt nevím, je chyba ve mně?

Dnešní dopoledne mi tak opět v plné síle připomnělo, proč sakra bydlím sama (zadělaná trouba je nakonec to nejmenší). A že je div, že jsem tu se spolubydlícími vydržela už déle než měsíc. Možná proto, že Lilly sama o sobě byla celkem snesitelná, ale když se to teď trochu hromadí... A tak já myju nádobí, já vynáším koš, já vozím prádlo vyprat do kanceláře, i zpátky rozvěsit na sušák. Jediné, čeho jsem byla ušetřena (protože jsem Lilly řekla, ze se pozvracím, jestli to budu muset dělat já) bylo čištění vlasů z odpadu ve sprše. Lilly tento problém už také dlouho rozčiloval, a tak dohlédla na to, aby naše malá princezna pro jednou po sobě uklidila. Ostatně velká část z těch vlasů patřila právě jí a opravdu mě fascinuje, že se někdy sprchuje 2x denně! (Neřeknu, kdyby se chodila někam zapotit do posilovny, ale při práci v kuchyni zas tak splavené nejsme.)

Tak jo, konec stížností. Tohle mé dnešní znechucení veškerým lidstvem vedlo také k tomu, že jsem v práci byla jako zombie. A co mám odpovídat na dotazy, jestli jsem v pohodě? Lilly odpověděla, že je unavená, a poslali ji domů. Ale já nejsem unavená. Ne fyzicky. A přece nebudu lhát. Takže jsem v práci zůstala a snažila se na nikoho nezačít křičet, že mě zatraceně štvou už vůbec tím, že existují.

Náladu mi až na konci směny zvedla aspoň skupinka Francouzů, které jsem potkala ve foyer. Měli s sebou navíc malou holčičku, na kterou jsem chvíli mluvila francouzsky a bavila se tím, jak se mamince chlubila, že snědla celou misku brambůrků. Bohužel jsem z kuchyně dostala jen jedno balení, ale jejímu bříšku asi jen prospělo, že už nebylo na přidání.

Aby toho nebylo málo, Elina mě požádala, abych večer (asi mezi 20.

a 21. hodinou) opět přijela do práce vypomoct. A já neumím říct ne. Když jsem tedy krátce po šesté přijela domů, dala jsem si kakao, malou večeři a pustila jsem si film. Francouzský film, protože už mám celého Finska tak trochu plné zuby. Lilly pak odešla, protože stejně měla ještě krátkou směnu ve svém stánku s palačinkami. Měla mi sice zavolat, jestli mám chodit, nebo ne, ale zřejmě jí to bylo zatěžko, a tak jsem se po dokoukání filmu ve 21:15 sbalila a raději se jela přesvědčit osobně. Elina v práci nebyla, Lilly seděla s dalšími holkami v kavárně a pochutnávaly si na nějakém chlebíčku s lososem. Tohle už mě taky začíná štvát, jediný způsob, jak tady můžeme být za něco odměňovány, je jídlo. Ale já jsem za poslední týden opravdu zcela objektivně přibrala a už se přecpávat nechci!

Naštěstí mě napadlo vzít si s sebou ručník. Když jsem tedy zjistila, že mě v kuchyni vlastně nikdo nepotřebuje, udělala jsem si krátkou procházku na pláž a šla si alespoň smočit nohy. Voda byla opravdu studená, ale já potřebovala být chvíli sama a navíc mě šplouchání vody neuvěřitelně uklidňuje. Dokonce ani ti komáři mě dnes nemohli naštvat víc než lidé. Oba živočišné druhy tu jsou poslední dobou až nechutně všudypřítomné. I na pláž totiž bohužel přišly nějaké babky klábosit na molo.

Když jsem se vrátila z pláže, Elina akorát přijela do kuchyně. Skoro se až divila, co tam dělám. No já jsem se taky divila, proč jsem musela přijet zrovna dnes večer, když právě dnes byl v podstatě jen jeden večerní koncert a tedy naprosté minimum práce. A navíc je tam místo mě přece Anna, copak nemůže vypomoct ona?!

Elina se opět ptala, jak mi je, ale tahle otázka mě akorát o to víc vytáčí, protože na ní nemůžu odpovědět pravdivě. Můj život je prázdný. Můj život se v posledních dvou týdnech smrskl na práci a spaní. To je trochu málo. Jak mi asi může být? Chybí mi moji potkánci. Chybí mi focení, ale s věčně zataženou oblohou stojí fotky za nic, když jsou všechny stejně monotónně šedivé. Chybí mi cestování. Naposledy jsem byla na výletě na konci června. Chybí mi i to pečení, protože od Annina příjezdu na to prostě nebyl čas a já nechci péct honem rychle, když mám dvě hodiny pauzu, než musím jít (zbytečně) do práce znovu. Zvlášť na perník si chci vyhradit celý den, abych jeho zdobení mohla dovést k úplné dokonalosti.

Nejhorší na tom všem je, že opět musím pracovat celý víkend, takže žádné volno, žádná možnost něco naplánovat a podniknout. Ani do toho muzea jsem nešla, protože jsem nechtěla jít bez Lilly. Až teď mi dochází, že to byla hloupost. Ona opět básní o tom, že až budeme mít volno (ten týden v srpnu), bude celý týden v Kuhmo a bude spát. Mě by tenhle způsob odpočinku bavil tak den. Výlet do Kuopio je tudíž to jediné, na co se můžu těšit a co mě může motivovat k tomu, abych zítra vstala a šla do práce. Dobrou noc.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Čtvrtek 23. 7. 2015 andrea 24. 07. 2015 - 15:49
RE(2x): Čtvrtek 23. 7. 2015 cayenne 25. 07. 2015 - 08:58