Pátek 24. 7. 2015

24. červenec 2015 | 23.15 |

Dnes ráno jsem se sama od sebe probudila v 7:55. Doufám, že to takhle půjde dál a já se vrátím ke svému obvyklému spacímu režimu do konce víkendu. Snídani jsem si tentokrát vzala do pokoje, abych zajistila, že budu jíst v klidu o samotě. Anna i Lilly ještě spaly, ale já nechtěla mluvit s ani jednou z nich, protože mě ponorka ze včerejška ještě úplně nepřešla.

Po snídani jsem si chvíli četla. Teď mám na pořadu dne povídky Guy de Maupassanta, které mi jen potvrzují, že to byl geniální spisovatel a já bych měla věnovat francouzské literatuře 19. století více pozornosti, zvlášť pokud se za rok chystám k přijímačkám na magistra. Pak jsem chvíli jen tak ležela a tulila se s Márinkou. Ano, je mi čerstvých 22, ale v tomhle okamžiku musíte všichni uznat ten bolestně nevyvratitelný argument: tady v Kuhmo na to tulení nikoho jiného nemám. Tak mi zbývá jen starý, ušmudlaný a mnohokrát sešívaný plyšák. V Turku se pak chystám pořídit zase nějakého losího kamaráda, protože se přece nemůžu vrátit domů bez losa!

Krátce před obědem jsem v bytě osaměla: Lilly musela do práce, Anna šla na koncert. Dorazila jsem smažák s hranolkami, které ležely v lednici už někdy z předvčerejška, a zkoukla při tom všechny trailery na nový film Ant-Man. Marvelovka, stejná série jako Avengers, Iron Man apod. Jestli se pořád nechytáte, tak to neřešte. Tohle je taková moje trochu filmová úchylka, jinak trvám na tom, že sleduju celkem inteligentní filmy!

Pracovní směnu jsem dnes měla 15-20. Je vidět, že už se festival pomalu blíží ke konci, Elina totiž poručila začít se zbavovat zbytků, a tak jsem dnes do foyer nanosila plno rozmražených koláčků, slaných zákusků a také nakrájený čokoládový dort, který zmizel do 10 minut. (Taky mi ti umělci mohli nechat, abych si mohla zobnout, až to budu uklízet!) Ovšem ani já nepřišla zkrátka: každá jsme od Eliny dostaly balíček s korvapuusti, které vyráběla jedna z místních babiček. K tomu jsem si dnes mohla dát plný talíř salátu, který zbyl z obědového menu (těstovinový s tuňákem), a nakonec jsem dostala i pravidelnou dávku kávy a k tomu obyčejnou pullu, kterou mám nakonec ze všech druhů dezertů asi nejraději. No dobře, ten čokoládový dort je lepší (při své poslední noční směně jsem se s ním blízce seznámila), ale bohužel méně dostupný.

Za odpoledne opět nastaly situace, kdy jsem měla chuť Annu zabít, ale jsem ráda, že aspoň Lilly už zase snáším. V porovnání se včerejškem jsme obě byly mnohem více odpočaté, klidné, milé... (já si dokonce v jednu chvíli při krájení zeleniny omylem začala zpívat). A co Anna provedla? Včera jsem na příkaz Eliny do foyer odnesla palačinky, které po zavření stánku zbyly navíc.

Máme na ně takové kovové krabičky s kovovým víčkem. K tomu jsem přinesla i kyblík jahodové marmelády, aby si umělci mohli nabrat, kolik chtějí. Krabička se nějakým zázrakem dostala zpátky do kuchyně nejspíš už včera, víčko (mastné od tuku na smažení) jsem našla ve skříni v Kuhmo-talo mezi ČISTÝM nádobím, zatímco marmeláda celou noc stála na teple na stole ve foyer, ačkoli všichni v kuchyni vědí, že se má skladovat v jedné z lednic, na které je i výrazný nápis, že "tato lednice obsahuje: mléko, máslo, vejce, marmeláda". Kromě toho bylo jasné, že umělci na deset palačinek nespotřebují celé kilové balení, takže je celkem logické, že se zbytek odnese zpátky do kuchyně, aby bylo možné ho použít ve stánku s palačinkami dnes dopoledne. Tak mi nemějte za zlé, že ji podezřívám z toho, že prostě neumí zapnout mozek. Základní pravidla: 1) všechno jídlo (a nádobí, na kterém bylo podáváno) se po skončení koncertu odnese zpátky do kuchyně (a uloží na místo, kam to patří!), 2) když nevím, zeptám se Eliny. Je mi líto, ale v tomto případě zcela evidentně něco selhalo. (Elina byla včera v kuchyni až do konce Anniny směny.)

Večer jsem byla doma opět sama. K jídlu jsem si dopřála velkou nálož chleba se sýrem (musím nějak zpracovat to 1,5kg balení). Kromě sledování seriálů jsem také jen tak prohlížela, co je nového na Facebooku. Nedávno jsem se přidala do jedné skupiny milovníků francouzštiny, kde je například spousta obrázků, které vysvětlují používání některých francouzských obrazných vyjádření. Kromě toho tam jsou i obrázky s opravdu pěknými citáty ve francouzštině, např.: Skutečná štědrost vůči budoucnosti tkví v tom, že věnujeme naprosto všechno přítomnému okamžiku (Albert Camus).

Jaké tedy bylo moje překvapení, když najednou vidím, že uživatel Anna Luhova je online! Ovšem za celý večer jsem ji takhle "přistihla" už 5x. Co s ní mám dělat? Mám se naučit, jak jí to říct rusky, aby konečně pochopila, že v pracovní době na Facebooku být nesmí?!

Ne, nebudu to řešit. Raději si zalezu do postele s Guy de Maupassantem, který je jedním z důkazů, že nebetyčná blbost jistých lidí je vyvážena genialitou jiných. Taky už se blíží večerka a já bych možná ráda usnula, než se o půlnoci přižene velká voda (oběma končí směna stejně). Dobrou!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře