Sobota 25. 7. 2015

25. červenec 2015 | 22.45 |

Po tom, co se včera velké vodě podařilo mě o půlnoci vzbudit tak dokonale, že jsem do jedné nemohla usnout, jsem dnes ráno byla trochu pomstychtivá, a tak jsem vyrazila na nákup s otevírací dobou v 8, ačkoli jsem klidně mohla ještě tak dvě hodinky počkat. Jde o to, že dveře do našeho bytu jsou velmi staré a při otevírání/zavírání dělají hluk. Pokud je neumíte otevřít/zavřít inteligentně, což zřejmě z celého domu umím jen já a Jaana, ale já tuto schopnost pro dnešní ráno "zapomněla".

Cestu do supermarketu jsem vzala trochu oklikou přes les, protože jsem si vzpomněla, že už asi dávno rostou borůvky. Nerostou. Ani jediná bobule! V takové zimě se není čemu divit, dokonce ani ti komáři tam dnes nebyli. Ale našla jsem něco, co vypadalo jako kvetoucí jahodník, ale možná to byla jen nějaká finská fata morgana.

Pracovní směna mi začínala ve 12:30 a bylo velmi zvláštní jít do kuchyně s tím, že dnes je to naposledy. Pravda, ne úplně, zítra tam jdeme také, ale to už nebude festival. Zítra jdeme uklízet a balit. Nějak mě z toho přepadal sentiment. Práce na festivalu byla náročná, jak fyzicky, tak psychicky, ale opravdu mě bavila a většina mých kolegyň byly velmi milé paní nebo přátelské holky mého věku.

Dnes ovšem nebyl příliš klidný den. Ačkoli koncertů už zase bylo docela málo a ve foyer skoro žádná práce, v kuchyni nám chyběla jedna kolegyně na mytí nádobí, a tak jsem její místo zaujala já. Ani jsem si nevšimla jak, ale najednou jsem byla v jednom kole. Umýt, utřít, uklidit, přinést další špinavé nádobí z kavárny, umýt, utřít, uklidit... Za odměnu jsem pak od té starší paní, která tam dnes byla s námi, dostala kus jahodového koláče. Po 15. hodině jsme opět rušily oddělení se saláty a já mohla dorážet některé zbytky. Nevím, jak to dělám, ale zase jsem se přecpala... sýrem!

Krátce před 18. hodinou jsem začala připravovat foyer v Kontion koulu, aby Anna po příchodu do práce neměla moc naspěch. V jednu chvíli ovšem začalo pršet tak intenzivně, že jsem si řekla, že v takovém počasí nikam nejdu (z foyer do kuchyně pro další jídlo). Ostatně začala jsem s předstihem, takže časově to bylo pořád v normě. Místo toho jsem si z lednice drze vytáhla láhev Coca-Coly, která je jinak pro umělce (ale foyer bylo prázdné), nalila jsem si plný kelímek a sedla si k oknu, ze kterého je výhled na jezero. Bylo tak zataženo, že jezero bylo skoro černé. Takhle jsem seděla a rozjímala asi deset minut, než se počasí trochu umoudřilo. Když jsem vyšla ze školy, Lilly s kolegyněmi právě otevírala stánek s palačinkami. Sice měly otevřít už čtvrt hodiny před tím, ale v tom božím dopuštění by si pro palačinku stejně nikdo nepřišel, a tak (stejně jako já) seděly v úkrytu, čekaly a povídaly si.

Po příchodu domů jsem dala rozmrazit listové těsto. Čekání jsem si zkrátila čtením svých oblíbených blogů a pak jsem šla roztopit troubu. Tentokrát byl na programu dne štrúdl. Mám pocit, že jsem tam měla přihodit trochu víc cukru, ale možná se mi to jen zdá po tom množství sladkého, které jsem spořádala v posledních dnech. A taky jsem dneska měla dvakrát kakao! Cítím se provinile, ale po týdnu jsem zjistila, že mi dneska prochází celý litr mléka (Finové zřejmě ještě nepřišli na to, že existuje i v trvanlivé verzi), tak ho přece nevyhodím! Teď už je čas odvalit se do pelíšku, zítra totiž máme oficiální vstávačku v 7:30.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře