Neděle 26. 7. 2015

26. červenec 2015 | 22.49 |

Další pracovní neděle. Hurá. Vstávání jsem dnes zvládla už ve čtvrt na osm. Elina včera řekla Lilly, že má přijít do práce, pokud bude chtít. Takže jsme samozřejmě vyrazily jen já s Annou. Ta na mě nejprve čekala a nechápala, proč já na ni divně koukám. Já přece jedu na kole! Není moje chyba, že si ho do teď nedokázala obstarat.

Místo práce jsme po ránu v kuchyni začínaly kávou a zákuskem. Pak jsme se teprve pustily do balení. Všechno nádobí umýt, zabalit do papíru a naskládat do krabic. Mimo jiné jsme musely přepočítat nádobí, které jsme měly zapůjčené od školy z jejich jídelny. Správné počty byly okolo 200, přičemž jsem musela počítat všechny druhy příborů, tácy a mělké i hluboké talíře. Štěstí, že jsem mohla počítat v duchu a česky, jinak bych se do těch finských číslovek stokrát zamotala.

Ve 13 hodin nás Elina propustila domů. Lilly byla ještě v pyžamu, seděla u počítače a hrála hry. Já jsem také chvíli chtěla hrát, ale nějak už mě to ani nebaví. Nakonec jsem skončila u dlouhé konverzace s Mikkem a skypování s mámou.

Dnes se sice konal saunovací večer pro pracovníky festivalu, ale mně se tam nějak ani nechtělo (stejně jako Lilly a Anně). Plány na proflákaný večer v posteli nám však narušila Elina, která pro nás přijela autem až před dům. Anna i přes to zůstala doma, ale Lilly se honem převlékla, sbalily jsme si ručníky a vyrazily jsme na slavnost.

Občerstvení bylo celkem hojné, ačkoli skutečně šlo o zbytky z festivalových zásob. Z nějakého důvodu jsme ale dostaly do kuchyně asi čtyři úplně čerstvě upečené dorty až včera. Já doufám, že to bylo na dlouhou dobu naposledy, co jsem se (zase) tak strašně přejedla. Od zítra opět žiju jenom na chlebu se sýrem! Až na to, že v lednici stále ještě mám pár ušetřených zákusků...

Saunování naštěstí bylo rozděleno na časy pro ženy a časy pro muže, střídalo se to po hodině a kousek. Pro mě a Lilly tak odpadla ta děsivá myšlenka, že by nás očumovali místní kluci. Na druhou stranu já, když si sundám brýle, tak skoro nic nevidím a ono je docela snadné si představit, že třeba ani ostatní nevidí tak ostře mě. A to docela pomáhá.

Když jsem byla v sauně v Turku, šlo o elektrickou saunu ve městě, kam navíc všichni šli v plavkách. Musím prásknout, že dvě Finky dnes taky přišly v plavkách, takže jsem se cítila finštější než ony! Saunu tentokrát vytápěla stará kamínka, na které se lila voda, čímž se tvořila pára. V jednu chvíli to místní holky trochu přehnaly, páry bylo až moc, a tak Lilly zavelela, že musí ven. Já využila příležitosti a také jsem se vypařila (ne doslova!), protože i na mě už to bylo příliš horké. Jezero jsme měly asi dvacet metrů. Bylo nechutně studené a cítila jsem to i přes rozpálení ze sauny. Přiznávám, že jsem řvala jako tur, ale potopila jsem se docela rychle a na rozdíl od Lilly úplně celá. Musím uznat, že to bylo docela osvěžující. Lilly se pak ještě na chvilku vrátila do sauny, já už se šla utírat a pomalu převlékat. Nemusím to přehánět, ne?

Elina nás nakonec odvezla autem i zpátky a slíbila, že zítra ještě pojedeme někam na výlet. Trochu mě děsí její pokyny, že si máme vzít dobré boty a teplé oblečení, protože já tady žádné dobré boty na dlouhé túry po finských lesích a bažinách nemám. Ovšem Elina nám odmítla sdělit, kam přesně že to pojedeme, takže to bude překvapení.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře