Středa 29. 7. 2015

29. červenec 2015 | 21.02 |

Dobrou zprávou je, že léky konečně zabraly, a tak když nic jiného, aspoň jsem se dnes dobře vyspala. Pak jsem ale dostala záchvat sobectví a lenosti a zavolala jsem Sari, že je mi sice lépe než včera, ale přece jen bych se ještě ráda chvíli dospala, a že přijdu do práce až po obědě. Můj plán mi odsouhlasila, a tak jsem si posunula budíček až na 10:30.

Přesně v poledne jsem dorazila do kanceláře. Zrovna byla obědová pauza, a tak jsem prvních pár minut strávila pozorováním mých finských kolegů, kteří se neládovali ničím jiným než pizzou (jo, ta frčí i tady, zvlášť mezi kluky, ale někteří, například jeden v Turku, umějí udělat pravou domácí, kterou by někdy taky mohli udělat pro mě...). No dobře, zpátky do kanceláře.

Holky už byly s inventurou skoro hotové, jen jsem jim pomohla přerovnat krabice, aby zabíraly co nejméně místa a zároveň nehrozilo, že se ty vysoké komíny zhroutí. Pak přišel úkol, v němž jsme už dokonalé profesionálky: úklid. Tak jsem zase drhla všechno možné včetně stěn, jen strop jsme tentokrát nějak vynechaly.

Krátce před 15. hodinou Sari holky pustila domů, ale já měla ještě umýt mikrovlnku a kávovar, protože jsem přišla do práce později. Aha, bezva, takže návrat do práce zřejmě znamená mé oficinální vyléčení. Spotřeba kapesníků (za dnešek přes 50 kusů) všem naznačuje něco jiného. Nevadí, mikrovlnku jsem měla umytou za pár minut, ovšem na kávovar je potřeba nějaký speciální přípravek, pro který mě Marja poslala do obchodu. Nejprve mi ale ukázala na počítači obrázek, jak to má vypadat. Supermarket jsem prošla dvakrát křížem krážem, avšak kýžený produkt ne a ne najít. Pak jsem se odhodlala zeptat prodavačky, na kterou jsem zas mluvila tak lámanou finštinou, že se až stydím. Ta mi řekla, že krabice, kterou držím v ruce, je jediný čistící prostředek na kávovary, které v supermarketu mají. Ovšem krabice nevypadala jako ta, co byla na obrázku u Marji v kanceláři. Tak jsem se odhodlala jí zavolat. Bylo mi řečeno, ať raději nic nekupuji, že pro to zajde zítra.

Bylo mi hloupé odejít ze supermarketu s prázdnou, tak jsem si vzala aspoň dvě papriky, které zítra použiju na vaření. Když jsem se po vystání fronty u poklady konečně vrátila do kanceláře, nikdo tam nebyl. Bylo už dávno po půl čtvrté, a tak jsem se pro dnešek propustila domů. Zapomněla jsem ovšem Marje vrátit jednu kartičku, kterou mi na ten nákup půjčila (aby to šlo na účet festivalu). Samozřejmě jsem si toho všimla až po tom, co jsem přišla domů a převlékla se do suchého oblečení. Ano, asi od 13 hodin totiž pršelo, tak si zkuste představit, jak příjemné je projíždět se po městě na mokrém kole s rýmou jako trám. Byla jsem z toho tak frustrovaná, že jsem na Lilly byla dost nepříjemná, když se ptala, kam zase jdu, když jsem sotva přišla.

Když jsem se vrátila na druhý pokus a vypila si čaj na zahřátí, pustila jsem se do zařizování svého výletu po Finsku v druhé polovině srpna. Musím říct, že je to docela úleva, když mám koupené jízdenky i zařízené ubytování. Jedna věc z krku. Ovšem ještě zbývá zařídit výlet na příští týden, ale v tomto případě mi už mozek začal fungovat dostatečně na to, abych si aspoň v hlavě dala dohromady plán (itinerář), kterého chci docílit.

Večer jsme tu mezi námi pročistily vzduch, když jsme si za odpoledne všechny tři odpočinuly a uklidnily se. Místo oficiálního vaření jsme dojížděly zbytky. Já například dnes dorazila poslední zásoby od Eliny z kuchyně. Musím se přiznat, že už se docela těším, až celá tahle festivalová záležitost bude za mnou. Bylo toho nějak moc, i když ano, uznávám, že to mělo i své světlé momenty (a nebylo jich málo).

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře