Pátek 31. 7. 2015

31. červenec 2015 | 23.09 |

Dnes jsem se probudila už v 6:30 ze sna, v němž jsem s Lilly opět musela smažit palačinky v jejím stánku. Po návštěvě komnaty nejvyšší potřeby jsem si šla ještě na chvíli lehnout s přesvědčením, že stejně nebudu spát víc než hodinu a probudím se v obvyklý čas, kdy vstávám do práce. Bylo tedy trochu překvapením, když najednou bylo 9 hodin!

Při snídani jsme se s Annou dohodly, že po obědě vyrazíme do jednoho ze dvou muzeí, které Kuhmo nabízí. Já jsem se pak v pokoji věnovala mírným přípravám na svá další studia. V praxi to vypadalo tak, že jsem dávala dohromady seznam povinné literatury k přijímací zkoušce na magisterské studium francouzštiny. Odškrtávala jsem si, co už mám přečtené (a zpracované) a dělala předběžný průzkum, jak těžké bude zbylé tituly sehnat.

Lilly se opět probudila s migrénou (jedna ji chytla už při festivalu) a až do oběda nebyla vůbec schopná fungovat. Pak se to naštěstí zlepšilo, a tak jsme ve 14 hodin vyrazily. Mezitím se také vybralo počasí, takže jsem po (velmi) dlouhé době vytáhla ze skříně zase sukni. Je totiž fajn, že ten, kdo vyráběl ta stará finská kola, jim udělal tak nízký rám, že se na nich dá jet v sukni (a sandálech) bez nejmenších problémů.

Muzeum Tuupala (což je název jedné čtvrti) je něco mezi dalším z finských skanzenů a ukázkou, jak vypadal dům místního úřednictva (majitelka domu měla na starost zejména poštu) v 19. st. Dnes shodou okolností bylo nějaké výročí spojené s onou významou osobou, která se k Tuupale váže, a tak jsme nemusely platit za vstupné. Tomu se říká správné načasování! Místo toho jsme ještě dostaly sklenici šťávy a skořicovou sušenku.

Ačkoli jsem na ty "krásné červené venkovské domečky" trošičku zanevřela po tom, co jsem jich pár musela dokonale uklidit, ty v muzeu mě stejně uchvátily. V kuchyni mě pak nejvíc zaujala sbírka formiček a vykrajovátek, která se skoro rovná tomu, co mám v Praze k dispozici já.

Po prohlídce muzea jsme zajely do jedné ze dvou místních vyhlášených pekáren. Bohužel otevírací doba končila krátce po obědě, tak jsme měly smůlu. Místo toho jsme si ještě udělaly krátký výlet kolem řeky a nakonec jsme daly šanci i té druhé pekárně (spojené s cukrárnou), která měla otevřeno i odpoledne. Já jsem si objednala zmrzlinový pohár, který byl naprosto vynikající, ale cenu 5 euro jsem za to ochotná zaplatit jen jednou. Vůbec jsem se tady s těmi zmrzlinami poslední dobou nějak rozjela.

Z cukrárny jsme ještě zaskočily do obchodu a pak honem domů, protože obloha nad jezerem byla temně černá.

Za pár minut začalo lít jako z konve a byla bouřka. Pro mě už byl pomalu čas připravit se na cestu a sbalit vše potřebné na víkend. Anně jsem pak na ty dva dny dala svůj pokoj k dispozici, protože v tom jejím není signál wi-fi. Okolo půl osmé jsem se s holkami rozloučila a vyrazila na autobus.

Cesty do Kajaani, která tentokrát trvala půl druhé hodiny, jsem využila k sepsání první části zápisu a sledování alespoň části jednoho z filmů, které jsem si poslední dobou stáhla. Dala jsem se na francouzské komedie. Jestli máte pocit, že jsem se poslední dobou do té francouzštiny nějak zamilovala, tak to není jenom pocit. Ale štve mě, že v seznamu literatury k přijímačkám není Maupassant. Co mají proti Maupassantovi? Je méněcennější než Zola? Je přinejmenším stejně naturalistický, jen ty jeho povídky mají občas dost blízko k hororům a to zřejmě páni docenti považují za pokleslý žánr. A to je zase důvod, proč já ho tak můžu.

Po příjezdu do Kajaani jsem šla na procházku k řece, kde jsem si někde na lavičce chtěla sníst večeři. Moje hostitelka mi ale zavolala, že se vrátila do Kajaani dřív, a tak se můžeme sejít hned. Přivedla s sebou ještě dva kamarády (spolužáky), ale její spolubydlící je naštěstí na víkend pryč, a tak jsme se do bytu vešli všichni.

Spát jsme šli chvíli před půlnocí, ale já vůbec nemohla usnout. Když už se mi to skoro povedlo, probudil mě kašel. Když už ne můj, tak někoho z vedlejšího pokoje. A pak mi nějaký ve 2:30 zavolal na moje české číslo. Což mě opět přivádí k myšlence, že bych ten mobil měla na noc vypínat! Štěstí, že si můžu pospat i v autobuse.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře