Sobota 1. 8. 2015

1. srpen 2015 | 23.15 |

Výlet do Kuopio, část 1

Ráno jsem se samozřejmě probudila jako první (a vlastně jako jediná). Co nejtiššeji jsem se nasnídala, umyla a sbalila. Jen Veeru jsem při odchodu probudila, aby věděla, že už jsem pryč. Poděkovala jsem jí za nocleh a ujistila se, že se z domu dostanu bez klíče (finské zámky se většinou klíčem odemykají jenom zvenku). Naštěstí už Kajaani trochu znám, a tak jsem nepotřebovala její doprovod zpátky k autobusovému nádraží.

Autobus odjel podle plánu v 9 hodin. První hodinu jsem ještě koukala na zbytek filmu ze včerejška, druhou hodinu jsem pak využila ke spánku, protože v noci jsem ho rozhodně neměla dost. Když jsem tedy v 11 hodin vystupovala v Kuopio, byla jsem trochu zpomalená a hodně rozespalá.

Naštěstí nebylo kam spěchat. Autobusové nádraží v Kuopio je hned vedle toho vlakového, kde jsem našla mapu města. Z té jsem zjistila alespoň, jakým směrem bych se měla vydat. Po krátké procházce jsem se dostala na Kauppatori, které mi bylo překvapivě známé! Tady jsme před třemi lety s mámou a Martinem jedli v McDonald's (které tam mimochodem stále je). Já jsem využila toho, že byla otevřená kauppahalli (tržnice, nepostradatelná budova v každém finském městě) a šla jsem se podívat, co dobrého tam nabízejí. U jednoho stánku se sladkým pečivem mi prodavač začal nabízet pully se slevou, a tak jsem si nechala naložit hned čtyři – od každého druhu jednu.

Na lavičce na náměstí jsem se pak občerstvila a vyrazila dál směrem k místní katedrále. Naštěstí nepršelo, ačkoli podle předpovědi mělo, ale obloha byla pořád zatažená, a tak jsem byla v pohotovosti. Nafotila jsem si katedrálu a přilehlý park alespoň z venku (do listopadu je bohužel zavřená kvůli rekonstrukci) a pak jsem si chvíli četla na lavičce. Po vzájemné dohodě mi pak moje hostitelka poslala adresu a my se sešly u jejího domu asi ve 13:30.

Odložila jsem si u ní batoh a vzala si jen nejdůležitější věci do kapes. Pak jsme společně vyrazily zpátky do centra na prohlídku muzeí. Naštěstí její přítel byl celý den na nějakém rockovém festivalu, a tak jsem si mohla půjčit jeho kolo (samozřejmě po tom, co o pořádný kus dala dolů sedlo). Nejprve jsme šly do Muzea města Kuopio, ve kterém bylo ode všeho trochu: místní historie, místní příroda a také zajímavá expozice o módě a každodenním životě v polovině 20. st.

Prohlídku jsme dokončily docela rychle, a tak zbyl čas ještě na jedno muzeum, které je v angličtině pojmenováno jako Muzeum starého Kuopio. To už mělo blízko ke skanzenům, které jsem navštívila i v jiných městěch. V jednom ze starých dřevěných domů ale byla velmi zajímavá výstava fotografií: Kuopio tehdy a teď.

Byly tam dvojice fotografií stejného místa, jedna vždy z počátku 20. st. a druhá jen pár let stará. Některé budovy se moc nezměnily (například katedrála), ale bylo zajímavé sledovat, jak na místě některých hustě obydlených sídlišť bylo před pár desítkami let ještě pusté pole.

V tomto druhém muzeu jsme se ještě chtěly stavit na kávu, ale přilehlá kavárna byla bohužel zavřená kvůli nějaké rezervaci. Místo toho jsme se vrátily k Jonně domů a daly si kávu tam. Já jí při tom předala kus perníku, který jsem jí přivezla jako dárek a poděkování, že mě u sebe nechala přespat. Po kávě pak Jonna pomalu začala vařit: kuřecí maso s nějakou omáčkou v zapékací míse (které bylo naprosto vynikající) a brambory. K tomu ještě salát a okolo půl šesté byla večeře na světě. Tou dobou také skutečně začalo pršet (a velmi hustě) a navíc všechna zajímavá místa, která byla v sobotu otevřena, měla zavírací dobu právě v 17 hodin, a tak už nemělo cenu chodit ven.

Později jsme šly jen na krátkou procházku se psy, ale většinu večera jsme strávily sledováním filmů. Večer pak přišel její přítel s nějakým svým kamarádem (o němž jsem se následujícího dne dozvěděla, že pochází z Kuhmo!), ale jen na skok – najíst se a pak zas zpátky na festival. Pochopila jsem, že přítel chtěl objednat pizzu, ale spletl si adresu, takže ji udělali na jiné pobočce, než chtěl, ale pak i na té, kde chtěl... Zkrátka najednou místo dvou pizz byly čtyři, a tak jsem se musela "obětovat" a trochu jim s tím pomoct.

Když kluci odešli, dala jsem si sprchu a Jonna pro mě zatím rozložila gauč na spaní. Zalomily jsme to kolem půl dvanácté, když jsme obě u filmu začaly usínat. Zítra je taky den a já opravdu chtěla vědět, jak to dopadne.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře