Neděle 2. 8. 2015

2. srpen 2015 | 23.19 |

Výlet do Kuopio, část 2

Jonnin přítel se z festivalu vrátil teprve v 5 hodin ráno, kdy jsme měly první krátký budíček. Definitivní vstávání ale nastalo až v půl desáté, protože bylo potřeba opět vyvenčit psy. Pak pro nás dvě Jonna připravila banánové palačinky s borůvkami a jahodami – další vynikající jídlo, které nabouralo mé plány, že celý víkend "přežiju" jen na předem připravených sendvičích.

Okolo 11 hodin jsme vyrazily na výlet. Asi jediné turisticky zajímavé místo, které je v Kuopio přístupné i v neděli, je vyhlídková věž Puijo. To se mimo jiné projevilo tím, že tam byl slušný dav návštěvníků. Kromě toho navzdory předpovědi bylo celkem teplé a slunečné (i když dost větrné) počasí a viditelnost byla velmi dobrá. Pochopila jsem, že Jonna nějaký čas pracovala kdesi na úřadě, kde se mimo jiné rozhoduje o stavbách v Kuopio, a tak věděla docela dost o tom, jak je která stavba stará, co se s některými plánuje do budoucna, kde brzy vyrostou další sídliště atd. Nečekala jsem, že budu mít tak skvělou komentovanou prohlídku!

Když jsme se z věže dostatečně vynadívaly do krajiny a prohlédly si všechno v místním obchodě se suvenýry, kde je stejně všechno na jedno brdo, takže jsem nic nekoupila, vyrazily jsme ještě na projížďku po městě. Naštěstí jsme tentokrát jely autem, protože mě Jonna zavedla do některých vzdálených čtvrtí, kde měla být nová lukrativní sídliště, ale všichni, kdo se tam kdy nastěhovali, se prý zase brzy stěhují zpátky, protože je to odtamtud zatraceně daleko (asi 15 km, což je moc na to, aby to člověk každý den jel na kole tam a zpátky a někdy i mnohokrát) a autobusy bohužel nejezdí tak často jako třeba v Praze.

Když jsme se vrátily, Jonna ohřála kuře ze včerejška a udělala k němu tentokrát rýži. Po obědě jsme dokoukaly ten film, zatímco její přítel byl stále v posteli, ale nevypadal, že bychom ho nějak rušily. Některým lidem jejich hluboký spánek opravdu závidím. Na druhou stranu musím přiznat, že ten jejich gauč byl opravdu velmi pohodlný a já se tentokrát moc dobře vyspala.

Odpoledne jsme s Jonnou vyrazily ještě na další procházku se psy, tentokrát trochu delší – zašly jsme do místního přístavu, pak kolem místního ortodoxního kostela (který jsme taky navštívili před třemi lety) a katedrály, do samoobsluhy a skrz další park zpátky. Tou dobou byl ten správný čas dát si kávu, já si dala jednu ze svých pull ze včerejška, zatímco Jonna dorazila perník ode mě (který mi moc chválila). Pak už bohužel bylo na čase se sbalit a pomalu vyrazit na autobus.

Musím říct, že Jonna byla společně s Johannou v Turku zatím mou nejlepší hostitelkou.

Jsem ráda, že jsme celkem brzy po mém příjezdu začaly mluvit finsky, a tak jsem měla příležitost si ten jazyk zase pořádně procvičit, než s Annou a Lilly opět skončíme u angličtiny. Také mě Jonna až moc rozmazlovala co se týče jídla. Pokud všechno vyjde, stěhuje se s přítelem na podzim do Norska, kde ona bude studovat a on (snad) pracovat. Při odjezdu jsem jim tedy přála hodně štěstí a ať jim to Norsko vyjde. Oni mi řekli, že pokud někdy v budoucnu budu mít cestu do Oslo, jsem u nich opět vítána.

Cesta zpátky do Kajaani trvala dvě hodiny. Část času jsem si četla, chvíli jsem si pospala, snížila množství zásob jídla a pak jsem koukala z okna a modlila se, aby v Kajaani nepršelo příliš intenzivně. Zároveň jsem se horečně snažila vymyslet, jak přežiju tři a půl hodiny čekání na autobus do Kuhmo.

První hodinu jsem strávila venku na procházce, ale 14 °C si žádalo nějaké teplejší místo, kde ten čas přečkám. Pak mě naštěstí napadlo jít se podívat na vlakové nádraží. Hurá! Čekárna zavírá až ve 23 hodin, což je pro mě dostatečně pozdě na to, abych už byla z Kajaani pryč. Nejdřív jsem si přepisovala pár finských slovíček, která jsem posbírala v posledních dnech. Potom jsem promazala pár SMS zpráv (což je opravdu pouhé zabíjení času) a nakonec jsem si aspoň na chvíli pustila film.

Krátce po deváté přijel vlak, který tu stavěl na cestě mezi Turku a Oulu. Chápejte, Turku. Pětkrát mi tu zopakovali – finsky i švédsky – že ten vlak jede z Turku. Méně milé bylo to, že se z vlaku vyrojila polovina finské armády. Tedy předpokládám, že šlo o ty chlapce, kteří si zrovna "užívají" svůj povinný rok výcviku. Musím přiznat, že mě to množství uniforem kolem mě docela znervózňovalo. Hlavně se tvářit dostatečně finsky!

Asi za půl hodiny se uniformy postupně vytrousily ven a já zase osaměla. Ještě jsem si chviličku četla (už jsem konečně otevřela tu učebnici filozofie) a pak jsem se pomalu přemístila na autobusové nádraží. Naštěstí autobus přijel o 10 minut dřív, a tak jsem měla čas se tam trochu uvelebit. Teprve pak jsem zjistila, že autobus staví i před vlakovým nádražím, kde nastupovalo dalších asi deset lidí (na tom autobusovém jsme byli jenom dva). Vůbec jsem se s nějakým přesunem obtěžovat nemusela, ale naštěstí už nepršelo a večerní procházka byla docela fajn.

Někde za Sotkamo (přibližně v polovině cesty) se mi nejspíš podařilo usnout. Když jsem totiž znovu otevřela oči, právě jsme míjeli S-Market, u kterého jsem chtěla vystoupit. Místo toho jsem byla odvezena až na hlavní autobusovou zastávku v Kuhmo, která je dalších 15 minut chůze od domu. Bylo půl jedné, tma jako v pytli (slunce tu teď zapadá okolo 22. hodiny), samozřejmě pršelo a dokonce i semafory byly vypnuté (ostatně za těch 15 minut jsem potkala jenom dvě auta). Musím přiznat, že to bylo docela děsivé, ale cestu jsem úspěšně zakončila ve své vlastní posteli, přičemž se mi podařilo přijít domů (včetně otevření a zavření dveří) tak potichu, že jsem nevzbudila své spolubydlící. Dobrou noc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře