Úterý 4. 8. 2015

4. srpen 2015 | 20.56 |

Dnes dopoledne jsme měly líný den zřejmě všechny tři. Já na svou obranu můžu říct, že jsem alespoň chvíli věnovala filozofii a snaze číst další beletrii ve finštině (i když to stále ještě je zjednodušené čtení, ale poslední díl a pak už se pustím do normálních knih).

Ačkoli předpověď na dnešek slibovala hezké počasí, moc jim to nevycházelo. Nakonec jsem se z domu vykopala aspoň ve 14 hodin na projížďku na kole. Zajela jsem ke škole, kde mě zachvátila trocha nostalgie. Ale hlavně se nikdy nenabažím toho pohledu na jezero, který se tam nabízí. Pak jsem pokračovala dál, sice jsem chtěla jet po břehu jezera, ale cesta se nakonec ztratila kdesi v trávě, a tak jsem se musela vrátit na silnici. Zabloudila jsem až do nějaké odlehlé čtvrti celkem daleko od centra, ovšem prakticky v lese.

Využila jsem příležitosti a prohlížela borůvčí, ale beznadějně. Vážení čtenáři, je začátek srpna a všechny bobule, které jsem objevila, byly stále ještě zelené! Ovšem vzhledem k tomu, jak léto dosud probíhalo, se asi není čemu divit.

Když jsem se pomalu otáčela a hledala cestu zpátky do centra, všimla jsem si u cesty houby. A další! Bohužel nejsem až takový odborník (takže jsem se neodvážila vzít žádnou – ostatně to ani nebylo kam dát), ale jsem si skoro jistá, že pár z nich byly nějaké finské hříbky. Podél lesa jsem takhle jela asi kilometr a těch hub bylo... aspoň na dva košíky! Bože můj a tady to NIKDO nesbírá! A taky mi tu nikdo nevěří, že Češi jako národ jsou vášniví houbaři. Ts, houby vědí! (Myslím, že kdyby mě v tom lese někdo viděl: s úžasem v očích, sotva popodám dech a nadšením se mi chvěje hlas, když volám "hele, houba!", věřili by hned.)

Při projížďce lesem samozřejmě začalo pršet, ale naštěstí to byl jen takový letní deštík, tak jsem se nenechala moc rušit. Výlet jsem pak ukončila v supermarketu na nákupu. Je to docela paradox, že se můj odjezd tak přiblížil, ale teď mi začalo docházet například skoro všechno z hygieny, co jsem si vzala z domova (šampon, sprchový gel atd.) a já se nemůžu rozhodnout, jestli na zbytek pobytu má cenu kupovat normálně velké balení, ale nějaké menší není vždy k dostání.

Když jsem se vrátila domů, holky byly pryč. Dala jsem si zase chvíli intenzivního čtení, ale musím přiznat, že mě Kant úspěšně uspal už po třech odstavcích. Nevím, jak to ti filozofové dělají. Když jsem četla o těch antických, dalo se to ještě zvládat, ale ty největší libůstky teprve přijdou: Hegel, Nietzsche, nemluvě o 20. st. Naštěstí to vypadá, že u zkoušky bude požadován jen vývoj od antiky po osvícenství, takže těmhle "hrůzám" už uniknu. Upřímně, z toho období (19. - 20. st.) chápu asi jenom jednoho, a to Kierkegaarda, protože jsme na skandinávské literatury museli načíst pár jeho děl (hrozná to věc, která mě při srovnání s Andersenem vede k závěru, že Dánové jsou fakt divní... ale to vlastně asi všichni Skandinávci).

Systém vaření, který jsme tu s Lilly měly před festivalem, vzal nějak za své. Musím přiznat, že dnes jsem byla příliš líná, a tak jsem si jen koupila salát v krabičce a svůj oblíbený ovesný chleba. Pokud zítra nebudu moc zničená z práce, uvažuju o tom, že by bylo fajn zase po dlouhé době udělat lososa, a protože ve Finsku se losos prodává v mnohem větším balení než v ČR, bude myslím za pár dní následovat i polévka, kterou jsem se tady naučila.

Teď jen doufám, že se tady naučím i něco z té filozofie, ať to v září není propadák. Dobrou noc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře