Středa 5. 8. 2015

4. srpen 2015 | 21.59 |

Ačkoli dnes měla jít do práce původně jenom Anna, nakonec jsme se rozhodly ji s Lilly doprovodit, protože bychom si obě rády nějaké hodiny odpracovaly dopředu. Víte, opravdu rády bychom si nějaké ty hodiny odpracovaly, ale kdo nám tu práci zadá? Kancelář je zavřená (včetně zatažených žaluzií). O tom, že Sari bude celý týden pryč, jsme věděly, ale netušily jsme, že nikde neseženeme ani Jaanu. V pondělí tady totiž ještě byla. Místo toho přijel nějaký pro nás úplně nový pán, který to tu víceméně jenom zkontroloval. Pak se zeptal, jestli máme pojízdná kola. Když jsme odpověděly, že ano, navrhl, ať využijeme slunečného dne a jedeme na výlet na kole.

Musím říct, že ten ranní téměř pracovní start měl alespoň kýžený účinek v tom, že jsme v 9 hodin ráno byly všechny převlečené, umyté a připravené na další den. Jinak tu ve volné dny máme velmi špatný zvyk chodit v pyžamu bůhví do kdy a snídani si dávat v době oběda.

Dopoledne jsme nakonec přeci jen strávily v domě různou nepříliš zajímavou činností. Já jsem mimochodem začala (opět) hrát jednu hru na internetu, tak mám teď o zábavu postaráno. Na svou obranu mohu říct, že ta hra je ve finštině, takže si můžu aspoň trochu rozšířit slovní zásobu.

S obědem a dobou "po obědě" jsme maličko zaspaly, a tak jsme se s Annou vypravily ven až ve 14:30. Ovšem lépe později než nikdy, ne? Lilly se k nám nepřipojila. I když se ráno tvářila, že by nějaký výlet dala, jakmile se i ona stihla uvelebit u počítače, už se nedokázala zvednout. Jsem ráda, že já ho dokázala na tři hodiny oželet, protože jsme si ten čas s Annou naplno užily.

Nejprve jsme se zajely podívat, jestli je otevřený stánek se zmrzlinou (včera totiž nebyl). Pak jsme zamířily na pláž, kde byla polovina města. Na rozdíl od většiny místních dětí jsme se neodhodlaly k tomu, abychom si šly zaplavat (ani jsme k tomu neměly příslušný oděv), ale šly jsme si alespoň smočit nohy. Potom jsme se posadily na molo a s nohama ve vodě jsme si povídaly, dokud nepřišel nějaký finský chlapeček, který těsně vedle mě zařval na maminku na břehu (z čehož já měla málem infarkt) a pak skočil do vody a obě nás řádně postříkal. V tu chvíli mi na mysli vytanula tři slova: vittu saatana perkele! (Všechna tři velmi ošklivá, nebudu překládat a doufám, že to nebude číst žádný Fin). Když jsem asi o deset minut později zahlédla toho chlapečka opět běžet po molu k nám, zavelela jsem k ústupu.

Stihly jsme utéct před druhým zlitím a nasednout na kola. Ještě jsme chvíli pokračovaly podél jezera, ale nakonec jsme to stočily do centra a trochu delší oklikou až ke kavárně.

Původně jsem sice nechtěla, ale Anna mě přesvědčila, že prostě potřebuje životně nutně kávu z té kavárny. Víte, co to znamená? Že jsem si zase dala ten pohár za 5 euro (tentokrát ale jinou příchuť), protože jsem prostě nemohla odolat, když jsem stála u toho pultu a ty zmrzliny se na mě tak hezky usmívaly. Ale co, slunečné a teplé počasí nemáme v Kuhmo každý den...

Z kavárny jsme pak zajely na nákup a zpátky k domu. Místo do svých pokojů jsme ale zašly ještě do takového mini lesíčka mezi domem a kostelem, kde jsem našla houbu. Nádherný hnědý klobouček, ale pořád si nejsem úplně jistá, protože to nevypadá úplně stejně jako hřiby u nás... Ovšem potom, potom přišlo ještě něco lepšího. KONEČNĚ jsem v lese objevila i modré borůvky. A hned jsem začala trhat a házet rovnou do pusy. Ach, na tohle jsem čekala od svého příjezdu!

Anna potom vymyslela, že bychom si někdy mohly opéct brambory nebo klobásy na ohni. Za domem totiž máme ohniště, které se tu v době festivalu běžně používalo, takže hádám, že může posloužit i nám. Nanosily jsme z lesa trochu dříví, ale zřejmě nás to natolik zmohlo, že jsme se pak konečně vrátily do svých pokojů a shodly se na tom, že jsme moc unavené na to, abychom opékaly dneska. Ostatně není poslední den, ne?

Lilly mi oznámila, že má dost vlastního jídla, z čehož usuzuji, že systém vaření pro druhé už byl oficiálně zrušen. Nevadí, zbude víc na mě. A tentokrát to opravdu stojí za to, protože mám 500 g hranolek a 400 g lososa a celou okurku jenom a jenom pro sebe! Jinak nevíte proč je tady okurka čím dál dražší? Když jsem přijela, stála asi 1,49 euro (cena za kilo, ne za kus jako u nás). Pak hodně dlouho byla cena 1,99 euro, ale dneska jsem nevěřila vlastním očím: 2,49 euro!!! To jsou ty okurky pozlacené, nebo co?!

Teprve večer, až úplně pozdě večer, došlo i chvíli na učení. Aby se neřeklo... Ale teď už dobrou noc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře