Neděle 9. 8. 2015

9. srpen 2015 | 22.20 |

Ačkoli jsem včera měla večerku dost pozdě, dnes jsem vstávala už na sedmou. Opět jako jediná. Udělala jsem si snídani a pustila se do dalšího čtení a sledování filmů.

Hned po poledni jsem si uvařila špagety (porci, která mi doufám vydrží až do úterý) a pak jsem vyrazila na nákup, protože vždycky něco úspěšně zapomenu (jako třeba chleba – taková drobnost).

Asi ve 14 hodin jsem nasedla na kolo s cílem využít slunečného počasí k projížďce a třeba i nějakému focení. Tentokrát jsem se vydala směrem ke čtvrti Kalevala (kde je muzeum zimní války, v němž jsem stále ještě nebyla, protože je o víkendech zavřené), přes most jsem pak pokračovala dál směrem kamsi severně asi pět kilometrů za město. Pak jsem to stočila do lesa, kde jsem našla dvě staré dřevěné chatičky, které jsem si samozřejmě také vyfotila. Zároveň jsem našla další houby (které si ovšem nadále netroufám sbírat) a borůvky, s jejichž sběrem naopak v nejmenším neváhám. Bylo jich tam tolik, až mi bylo líto, že s sebou nemám nějaký pytlík nebo krabičku, kam bych je mohla nasbírat a přivézt s sebou. Snad někdy příště.

Po krátkém okruhu po lese jsem se připojila zpátky na silnici a prakticky stejnou cestou se vrátila do centra. Nějak se mi ale ještě nechtělo z kola sesednout (také jsem tomu nemohla uvěřit), a tak jsem jela dál, zase opačným směrem: ke knihovně, k těm slavným peřejím a opět kousek po lese.

Asi po hodině a půl jsem byla zpátky. Holky opět seděly v kuchyni, Lilly s iPadem, Anna s iPhonem. Tak já zapnula svůj netbook bez íčka a dokoukala zbytek filmu, při čemž jsem si dala k svačině moc dobroučký pudink z obchodu.

Asi v 17 hodin holky rozhodly, že rozděláme oheň a opečeme si klobásy a nějakou zeleninu. Anna mě pozvala, abych se připojila, zatímco Lilly se úspěšně nadále chová jako... Mezi klacky, které jsme s Annou nasbíraly někdy v pátek, jsem našla jeden opravdu jako dělaný na opečení buřtíka, správná délka, správná tloušťka a hlavně neuvěřitelně rovný.

Při rozdělávání ohně došlo k menší kolizi, protože jsem nedokázala pochopit, proč Anna vrší noviny NA velké kusy dřeva. A nedokázala jsem jí vysvětlit, že to dřevo nepotřebuje teplo shora, ale zdola. A ty noviny shoří tak rychle, že by to stejně nechytlo. Ale jo, oukej, dělejte, jak myslíte, nebudu se hádat. Paradoxně právě po této mojí rezignaci (kterou jsem mínila jako smíření) na mě Lilly vyjela, že jsem hrubá. A tak jsem vyjela já na ní, protože zrovna od NÍ se kritizovat teda nedám. Překvapivě se potom zklidinila a začala se se mnou bavit víc. Takže se mám chovat stejně otravně jako ona a pak mě bude brát? Dobrý bože! Naše "přátelství" bylo zřejmě založeno jen na společném odporu k Anně, který jsme už obě překonaly, a tak Lilly jednoduše obrátila svůj vztek zase na mě, zatímco já... já si od ní nehodlám nechat zkazit zbytek pobytu (naštěstí odjíždí už pozítří) a mám dost jiných lidí, kteří za mou pozornost stojí víc.

Večer asi v 19 hodin nám zničehonic vypadl internet. Nejdřív jsem si myslela, že je chyba jenom v mém počítači (protože by Lilly určitě – hlasitě – nadávala, kdyby jí něco nešlo), ale kupodivu jsem po dvou hodinách zjistila, že přijpojení nemá ani ona, ani Anna. Zkusily jsme modem vypnout a zapnout, ale ani to nepomohlo. Pozitivní účinek to mělo aspoň v tom, že jsem se místo počítači celý večer věnovala knihám. Štěstí, že se to stalo až v neděli večer a v pondělí měla přijít Jaana, spoléhaly jsme na to, že nám internet dokáže "opravit".

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře