Čtvrtek 13. 8. 2015

13. srpen 2015 | 21.45 |

Je to tady – můj poslední pracovní den! Musím přiznat, že byl také nejméně naplněný prací, protože se mi do toho už nějak nechtělo... a pak jsem dokončila své dotazníky a měla jsem pomoct Anně, která na mě apelovala, ať to nedělám moc rychle, aby jí zbylo něco i na zítra. Tentokrát jsem se od ní tím flákáním ráda nechala nakazit.

Se Sari a Sisko jsme se také definitivně rozloučily. Od Sisko jsme navíc obě s Annou dostaly hrneček s Mumínky, který je úplně boží! Je sice růžový, ale tak roztomilý, že mi ho už teď můžete začít závidět. Sari nám pak dala svoji vizitku a kladla nám na srdce, ať se jí určitě ozveme – že jsme v pořádku dorazily domů. Já jí taky řekla, že se o festivalu chystám napsat článek na náš spolkový web a ona mi hned dala povolení použít jakýkoli materiál z webu festivalu. Ačkoli článek bude v češtině, mohla bych jí pak na něj poslat odkaz, protože jsem zjistila, že (někteří) Finové si rádi češtinu v Google překladači nechají převést do angličtiny, aby mohli číst texty, do kterých jim tak úplně nic není... Ovšem tohle se týká trochu někoho jiného.

Hned po práci nás pak přijela vyzvednout Elina, která nás zavezla do Kalevaly (asi 4 km od centra). Tam je cosi jako rehabilitační centrum spojené s domovem pro důchodce, ale těch lidí, co jsou tam na dožití, je opravdu jen pár. Zároveň je to Elinino normální pracovní místo v době mimo festival. Měly jsme tak jedinečnou příležitost si celou budovu projít, prohlédnout si veškeré vybavení (včetně solné místnosti nebo místního minikina) a pozdravit se s pár pacienty i dalšími zaměstnanci.

Každému, koho jsme potkaly, nás Elina představovala úplně stejně – že jsme pracovaly na festivalu, že jsme z Ukrajiny a z Česka a že mluvíme velmi dobře finsky. Načež osoba, které jsme právě byly představeny, se nás ANGLICKY začala ptát, jak dlouho už jsme ve Finsku a jak se nám tu líbí. To nám to jako nevěří, že jim budeme rozumět i finsky?!

Nakonec nás Elina odvezla zpátky ke kanceláři, kde jsme si vyzvedly kola. Domluvily jsme se ještě na krátkou návštěvu zítra ve 13 hodin, abych předtím stihla to plánované muzeum, do kterého navíc pojedu kolem Elinina domu. Dnes nám ho ukázala a já zjistila, že jsem okolo projela už nejméně čtyřikrát, ale neměla jsem ani tušení, že bydlí zrovna tam!

Odpoledne jsem si udělala procházku ke knihovně, abych se ujistila, že zítra můžu výpůjčky vrátit až do 19 hodin, a pak na nákup. Poslední pečení a poslední opravové vaření v Kuhmo. Pekla jsem perník a musím říct, že se mi tentokrát povedl mnohem lépe než před dvěma týdny! Než stihl sporák vychladnout, ukuchtila jsem rychle i lečo, se kterým jsem byla také nadmíru spokojená. Něco málo zbylo na zítra a o víkendu se chystám zaplácnout se pizzou a případně si udělat jen nějakou rychlou omeletu nebo dojíždět další zbytky jídla, které jinak budu muset v neděli vyhodit.

Večer jsem si opět udělala romantickou projížďku k jezeru za účelem vyfocení dalšího z nádherných západů slunce. Chtěla jsem se pak ještě chvíli toulat po městě (nevím, proč se mi to ježdění na kole najednou začalo tak líbit, ale nečekejte, že se mi bude líbit v Praze!), ale byl tak silný a studený vítr, že jsem se musela vrátit, abych si neuhnala nějaké další nachlazení. Snad to zítra bude lepší. Dobrou noc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře