Sobota 15. 8. 2015

15. srpen 2015 | 22.56 |

Nakonec i v den svého odjezdu mi Anna podala největší důkaz své hlouposti. Včera všem sebevědomě tvrdila, že odjíždí dnes v 18 hodin. Až hodně pozdě večer mi došlo, že ale tou dobou žádný autobus nejede... nechala jsem jí tedy aspoň vzkaz v kuchyni (ona tou dobou už spala, posledních pár dní jsem si zvykla trochu ponocovat), že by se měla ještě raději mrknout na jízdní řád (a ujistit se, že je sobotní), protože poslední autobus z Kuhmo do Kajaani jede už ve 12:50, což je o několik hodin dříve, než myslela.

Ráno jsem se vyhrabala z postele krátce před osmou a z nějakého důvodu jsem si usmyslela, že nejdřív půjdu na nákup (tou dobou supermarket akorát otvíral) a snídani si dám až potom. V kuchyni jsem pak potkala Annu, která mi děkovala za vzkaz, zřejmě by beze mě vůbec neměla tušení, že jí večer žádný autobus nepojede. Přesto mi jí bylo docela líto, protože celé odpoledne musela čekat v Kajaani na noční autobus do Helsinek, a tak jsem jí s sebou na cestu nabídla aspoň kus perníku.

Loučení jsme tak měly už krátce po poledni. Popřála jsem jí šťastnou cestu, ať se daří při studiu atd. Hned po jejím odchodu jsem šla prohlédnout všechny zásoby v kuchyni a nestačila jsem se divit, kolik jídla tam zůstalo! Něco tam nechala už Lilly v úterý s tím, že je nám to k dispozici. Další spoustu věcí tu dnes zanechala Anna. Nechápu, proč si to holky nedokážou lépe rozvrhnout, proč mají takovou kupu jídla zrovna před odjezdem, kterou já nakonec budu muset vyhodit, protože to s sebou nepoberu a ve Finsku jsou den prošlé potraviny považované za jed. (Z toho jsme já a Lilly dost profitovaly, protože potraviny s příliš blízkým datem se prodávají se 30% slevou). Některých věcí je mi ale opravdu líto – například Anna tu nechala nějakou klobásu, která je podle nápisů ještě z Ukrajiny. Jenže moje cesta je ještě příliš dlouhá na to, abych ji mohla přivézt domů (zvlášť, když už je načatá).

Nakonec jsem se rozhodla, že úklid můžu nechat na později, a odpoledne jsem se vykopala na projížďku a procházku – po hřbitovech jako včera, ale tentokrát s foťákem. Počasí bylo docela příjemné, protože sluníčko hřálo, ale zároveň foukal vítr, který je účinějším prostředkem proti komárům než všechny repelenty dohromady.

Po procházce jsem začala s úklidem kuchyně, která se za dobu našeho pobytu proměnila spíš ve chlév. Snad jste si nemysleli, že Lilly nebo Anna po sobě něco uklidí? Kdepak. Zmohly se jenom na to, že vyluxovaly každá ve svém pokoji a tím to zhaslo. A tak jsem to já, kdo tady dneska drhnul troubu a sporák, protože by mi byla hanba odjet a nechat sporák tak špinavý, že jen místy prosvítala původní bílá barva. Pak jsem drhla mikrovlnku a varnou konvici i kávovar, které teď vypadají jako nové. Jen nechci, aby Jaana utrpěla šok, až v pondělí přijde do domu a půjde zkontrolovat, v jakém stavu jsme byt zanechaly.

Na devátou jsem si ještě naposledy zajela pořídit pár fotek západu slunce a pak jsem si udělala krátký okruh po městě, abych se mohla rozloučit... s knihovnou, kostelem, Kuhmo-talo a dalšími místy. Po návratu jsem si dala rychlou sprchu a zapnula počítač. Hned mi volala máma na Skype a zároveň jsem otevřela zprávu z jedné hry, na které jsem strávila poslední týden. Ten týden byl opravdu poslední, protože vše, co jsem za ten čas stihla vybudovat, dnes někdo jiný v jediné minutě zničil. Aneb někdo mi sesílá znamení, že bych se měla vykašlat na hry a zase otevřít učebnici filozofie. Teď už ale zavírám očíčka, abych na zítřejší cestu do Kajaani byla dobře odpočatá. Dobrou noc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře