Neděle 16. 8. 2015

16. srpen 2015 | 22.00 |

Loučení s Kuhmo a cesta do Kajaani.

Poslední den v Kuhmo jsem začala krátce po sedmé. Vůbec se mi vstávat nechtělo, ale když jsem si vzpomněla, kolik mám ještě práce...

Po snídani jsem se pustila do mytí lednice a dalšího třídění jejího obsahu (co vyhodit, co vzít s sebou, co nechat Jaaně). Zvládla jsem i poslední rychlou sprchu s problematickou teplou vodou (kterou za ty tři týdny nikdo neopravil) a poslední rychlý oběd (vaječnou omeletu). Nakonec bylo ještě třeba vyluxovat, umýt koupelnu, vynést všechny koše a nanosit do kuchyně v přízemí všechno nádobí, které jsme si vypůjčily.

Nějak se mi to všechno protáhlo, a tak jsem vyrazila z domu až v 15:12, ačkoli plán byl přesně ve tři. Ušla jsem asi 200 metrů a už mi pod tíhou kufru, batohu a kabelky začínalo být horko a hlavně jsem pochopila, že to asi na hlavní autobusovou zastávku v Kuhmo už nestihnu. Naštěstí jen pár metrů opodál byla jiná zastávka a já věděla, že autobus určitě pojede tou ulicí, tak jsem jen doufala, že mě přibere, když si ho odmávnu.

Bylo to opravdu napjatých 10 minut čekání, ale do autobusu jsem se nakonec dostala. Řidič mi i pomohl s kufrem do nákladového prostoru a netvářil se přitom, že by měl nějak extra naspěch (na rozdíl od některých nerudných pánů doma). Překvapilo mě, jak je autobus plný. Většinou v něm sedí jen pár lidí, ale tentokrát bylo prázdných míst docela málo.

Hned za Kuhmo se mi podařilo usnout a probudila mě až SMS kousek od Sotkamo. Psala mi má hostitelka ohledně času, kdy se sejdeme. Další hodinu jsem pak věnovala čtení a učení: filozofii a finštině.

Po příjezdu do Kajaani jsem si zalezla do stínu (protože na finské poměry je tu v posledních dnech neobvykle teplo) a dala si malé občerstvení ze svých hojných zásob. Za necelou čtvrthodinu mě přijela vyzvednout Finka jménem Auni. Velkým plusem je, že má auto, takže odpadlo tahání kufru přes půl města.

U Auni jsem si odložila zavazadla, trochu jsem si odpočala, seznámila se s jejími syny a pak jsme jely na výlet. Řekla jsem jí, že jsem ještě nebyla v Paltaniemi (jedna čtvrť asi 15 km od centra, která ještě před 50 lety patřila jinému městu – Paltamo), a tak jsme zamířily právě tam. V neděli večer bylo samozřejmě všechno zavřené, ale mohla jsem si aspoň zvenku vyfotit místní kostel, pláž a velké jezero (větší, než bylo v Kuhmo) a nakonec i dům Eina Leina, který je považován za největšího finského básníka. Nakonec mě Auni zavezla ještě na místní sjezdovku, kam v zimě se syny chodí lyžovat. Denní lístek prý stojí 12 euro, což na finské poměry je docela fajn cena.

Po výletě Auni vyvenčila psa a pak začala chystat večeři: chleba s tuňákem, cibulkou a zapečený se sýrem. Samozřejmě žitný chleba, ruisleipä! Kluci se zřejmě stydí, a tak jsme jedly jen my dvě. Mluvily jsme přitom o studiu jazyků, o našich zkušenostech s Couchsurfingem i o mém oblíbeném tématu – finských filmech. A skvělé je, že celou dobu jsme mluvily finsky, takže jsem měla intezivní procvičování, o kterém jsem doufala, že bude pokračovat i v Turku, i když tam se svou hostitelkou (Vietnamkou) asi budu mluvit anglicky. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře