Úterý 18. 8. 2015

18. srpen 2015 | 23.10 |

Turku. Jako pobyt v Turku. Jako celý den v Turku. Hurá! A k tomu návštěva hradu, který jsem tentokrát konečně viděla celý!

Ačkoli jsem dneska měla v plánu trochu vyspávat, po sedmé už to nešlo. Bohužel záclona v okně ho nezakryje celé a vzhledem k orientaci na východ... je v pokoji zkrátka po ránu příliš mnoho světla, abych mohla ještě spát. Místo toho jsem zasedla k snídani, dorazila poslední sendvič, který jsem měla s sebou na cestu z Kuhmo, a přemýšlela, co dnes budu dělat.

Má hostitelka mi napsala, že může přijít až okolo desáté večer, a tak jsem si řekla, že se podle fotky pokusím najít kolo a někam vyrazit. Což o to, hledání kola bylo v pohodě, ale jízda byl docela zážitek. Sedlo se mi naštěstí podařilo celkem rychle nastavit do té správné polohy, ale řídítka byla tak nízko, že jsem měla pocit, že na tom kole spíš ležím. Navíc tohle kolo už má přehazovačku, a tak si zase musím zvykat na to, že šlapání dozadu nic nedělá, ale musím stisknout páčku u řídítek. Nicméně při první zkušební jízdě kolem domu jsem se dvakrát málem vybourala, a tak jsem došla k závěru, že první část mých dnešních cest po městě zvládnu raději pešky.

První okruh se skládal z těchto zastávek: autobusové nádraží, knihovna a Lidl. Autobus z Helsinek totiž staví jinde než ten, kterým pojedu do Raumy a Pori, a já chtěla vědět, za jak dlouho se tam dá dojít.

Jsem na sebe hrdá, protože jsem v knihovně (finsky!) zvládla vyřídit prodloužení kartičky, vyžádat si znovu své heslo, které jsem zapomněla a fakt nechápu, jak se mi to podařilo, když je jím letopočet 1809. Znalci finské historie vědí, těm ostatním stačí, že kromě roku 1917 (finská nezávislost) je to druhý nejdůležitější letopočet finské historie, i když já si troufám tvrdit, že změna v roce 1809 měla mnohem dalekosáhlejší důsledky. Rozhodně by bez ní nebyl žádný rok 1917. Ale nechme letopočty být, hlavní je, že jsem si mohla opět půjčit česko-finský slovník (ten, který se právě dá sehnat už jen a pouze v knihovnách), protože jsem si ho zvykla používat celkem pravidelně. Ono někdy je listování rychlejší než načítání internetové stránky, věřili byste tomu?!

Jak už jsem zmínila, poslední zastávkou byl Lidl, kde jsem se chystala nakoupit nějaké potraviny. Tak předně okurka (salátová) stojí pouhopouhých 1,19 euro za kilo!!! Oukej, byla zrovna ve slevě (jinak stojí 1,49), ale v Kuhmo ji měli za 2,49 (v červnu byla levnější, ale z nějakého důvodu cena v průběhu léta dost stoupla). Příjemně mě tedy překvapilo, když jsem na účtence viděla jen 2,90 euro za celý nákup. Tak málo jsem tu snad za nákup potravin ještě neplatila!

Z Lidlu jsem se menší oklikou vrátila na ubytovnu.

Ono dneska skoro všechno bylo s menší oklikou, protože jsem pořád měla sklony volit špatný směr a pak jsem se musela vracet... Ale trocha pohybu navíc mi neuškodí.

Následovala asi hodinová pauza, kdy jsem potřebovala trochu vychladnout, protože intenzivní chůze také docela rozproudí krev a navíc dnes bylo docela dost teplo. Nakonec jsem se rozhodla dát kolu ještě jednu šanci. Bylo to tedy dobrodružství (a záda mě bolí ještě teď), ale podařilo se mi dojet až k hradu a poté také zpátky!

Prohlídkou hradu jsem strávila bezmála tři hodiny, ale stálo to za to. Tu starší část už dobře znám – dnes jsem ji viděla už potřetí, ale konečně jsem se dostala i do novější části hradu, která byla budována až od 16. století. Musím říct, že jsem o hodně přišla, když jsem tam nebyla předtím, protože se mi tahle část prohlídky nakonec líbila mnohem víc. V každém případě byla interaktivnější a také více zaměřená na děti, což moje vnitřní dítě jen uvítalo (aneb jak jsem si nadšeně stavěla hrad z kostek). Taky jsem konečně našla hradní poklad, který ovšem hlídá velký hrozivý vlk. Mimo jiné jsem se dozvěděla, že po jisté době se chladný středověký hrad stal dosti nepohodlným (a také roku 1614 prakticky celý vyhořel), a tak nakonec i panstvo (většinou generální guvernér, který ve Finsku zastupoval švédského panovníka) sídlilo právě v této novější části, kterou jsem já původně považovala za bydliště poddaných a sluhů. Ti tam ale byli samozřejmě také!

Asi nejvíc mě zaujala velmi rozsáhlá sbírka mincí, která začínala někdy od 13. století a na jejím konci byla v současné době platná eura. Měna ovšem nebyla pouze finská, ale také švédská a ruská (logicky podle nadvlády). Líbil se mi i závěr prohlídky, kde bylo několik místností vybavených nábytkem vždy podle módy určitého období, tedy co místnost, to období. Musím ovšem přiznat, že většina těch názvů mi v paměti neuvízla, protože jsem je dnes viděla poprvé, ale časově to bylo 17. - 19. st.

Z hradu jsem se vrátila až krátce před 18. hodinou. Dala jsem si svačinu, která byla nakonec i večeří, a nakoukla, kdo je online na Facebooku. Mikko mi oznámil, že právě peče (má těch chlebů v mrazáku fakt málo!), a tak jsme se nakonec dohodli, že se sejdeme až ve 20 hodin. Mezitím mi zavolala i Hoa (má hostitelka), že by nakonec mohla přijít dřív.

Hoa je opravdu typická Vietnamka (přátelská, malé postavy a jedno z jejích jmen je Nguyen). Zodpověděla mi všechny dotazy a ukázala to, co jsem dosud nenašla sama. Když jsem se jí svěřila se svými problémy s kolem, nabídla mi na půjčení jiné. Nakonec jsem zjistila, že má hned čtyři! Doufám tedy, že zítra se mi nové kolo osvědčí lépe a budu si moct dovolit i nějakou delší trasu. Musím ale taky přiznat, že se přeci jen místy trochu bojím, protože oproti Kuhmo je Turku velmi rušné město s intenzivním provozem na silnicích.

Měla jsem to jen tak tak, abych byla na místě srazu včas. Nejprve jsme šli na procházku na místo zvané Koroisten risti, kde jsme byli i loni. Potom mě Mikko pozval na kávu, kterou jsem vypila tak, jak byla, tedy černou a bez cukru! Koukal na mě trochu nevěřícně, ale musím přiznat, že vlastně byla docela dobrá. Zřejmě také nějaká extra speciální, protože se káva přidala do vody o teplotě přesně 96 °C a čekalo se přesně 5 minut. Zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby ta voda měla třeba 95 °C...

Teď už je ale nejvyšší čas pokusit se usnout (snad to po přísunu kofeinu ve večerních hodinách zvládnu), abych zítra měla dost energie na plánovaný výlet do Raumy – města, jehož historické centrum je na seznamu UNESCO. Dobrou noc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře