Středa 19. 8. 2015

19. srpen 2015 | 22.17 |

Výlet do Raumy.

Dnešní den mi začal pěkně zvesela opět okolo šesté. Například jsem zjišťovala v praxi, jaké to je být bledý jako stěna, a málem jsem se znovu pozdravila i s kávou ze včerejška (včetně toho, co jsem do sebe dostala předtím). Naštěstí jsem dnes nemusela nikam spěchat, a tak jsem si zase zalezla do postele a vstávala až na devátou.

Původně jsem měla v plánu vyrazit do Raumy už v 10, ale to vzhledem k okolnostem nebylo úplně možné. Naštěstí už mi dopoledne bylo lépe a další autobus jel už v 11, tak jsem si řekla, že si přece kvůli tomu nezkazím celý den. Holt dneska nebudu nic jíst. (Mimochodem za celý den jsem do sebe dostala: 1 suchý krajíc chleba, 1 jablko, 2 sušenky, ani drobek navíc!)

Opět jsem měla štěstí, protože na jízdenku byla nějaká sleva, a tak jsem ji dostala jen za 10 euro (jinak stojí 17,50 euro, což je na 90 km docela drsný). Měla jsem dost času, abych si mohla koupit lístek u pokladny, a tak jsem využila možnosti platit kartou (u řidiče to nejde), protože moje zásoby hotovosti se už povážlivě ztenčily.

Část cesty jsem prospala (což se po uplynulé noci dalo čekat), další část jsem se věnovala opět studiu filozofie. Jsem na sebe hrdá, že jsem oželila počítač. Ostatně bych se s ním musela tahat všude po městě, to těch 2x 90 minut v autobusu nějak přežiju.

Rauma se mi moc líbila. Přesně to, co jsem čekala: spousta starých barevných dřevěných domečků a ulice tak malebné, že se mi vůbec nechtělo pryč. Fanoušky (nebo spíš fanynky) nakupování by určitě potěšilo množství obchůdků s klenoty, oblečením, kabelkami, dále kadeřnictví a kavárny, ale mě tohle jaksi nechává chladnou. Zato hřbitov a ruiny starého kostela, to je jiná! A knihovnu mají taky moc pěknou, i když dovnitř jsem se podívat nešla. Také jsem úplně náhodou objevila budovy, které patří Turun yliopisto (univerzita v Turku). Studium v takových krásných starých domech bych si nechala líbit.

V Raumě jsem intenzivní chůzí strávila asi tři hodiny, pak už se mi zachtělo zpátky. Překvapilo mě, kolik sedí v autobuse lidí, obzvlášť mladých. Cestou se ukázalo, že jde o studenty, kteří se vrací ze školy domů a mají tu smůlu (nebo štěstí?), že jejich rodina bydlí uprostřed ničeho kdesi v lese... Já bych takhle tedy bydlet nemohla (a každý den dojíždět autobusem, který stojí nehorázné peníze), ale oni jsou zřejmě zvyklí.

Po návratu do Turku jsem se vrátila co nejrychleji do bytu, protože mě strašně moc moc moc bolely nožičky. Tři hodiny chození v sandálech, na které nejsem zvyklá (přes léto zas tolik příležitostí k jejich nošení nebylo) udělalo své, a tak asi zítra budu přelepovat pár puchýřů.

Odpočinula jsem si asi dvě hodiny a pak se vydala (v teniskách!) na další procházku a setkání s Mikkem. Tentokrát to bylo poněkud kratší a vypadá to, že náš společný výlet do Pori je kvůli špatnému časovému rozvržení ohrožen. Snad vyjde někdy jindy...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář