Čtvrtek 20. 8. 2015

20. srpen 2015 | 23.21 |

Čtvrteční ráno jsem opět zahájila dříve, než jsem chtěla. Doháněla jsem psaní nějakých textů (a stejně mám v téhle oblasti pořád dost restů) a okolo 10 hodin jsem se vykopala aspoň na chvíli ven. Chtěla jsem vyzkoušet to druhé kolo, které mi má hostitelka půjčila, ale není to o moc lepší. Řídítka už jsou sice ve správné poloze, ale na pravé straně chybí půlka šlapky a přehazovačka je tak stará a zrezivělá, že na předním kolečku nejde nastavit nic jiného než 1 a na zadním kolečku to můžete měnit jen mezi 5 a 6. Což do kopců není zrovna fajn. Víte, že mi chybí "moje" kolo, které jsem měla v Kuhmo? Byl to sice starý křáp, ale pořád lepší než tahle dvě dohromady.

Výlet na kole jsem tedy předčasně ukončila na nákupu a okolo poledne se vrátila na ubytovnu. Dala jsem si sprchu a chvíli odpočívala (a čekala, až přejde největší horko, protože těch 25 °C je na mě trochu moc).

Odpoledne jsem si chtěla jít ještě jednou trochu pročistit hlavu, ale tentokrát už raději pěšky. Vydala jsem se na trasu tzv. Patsastelu, což je ve skutečnosti slovní hříčka: patsas znamená finsky "socha", takže ten výraz znamená něco jako okruh po sochách, sochování. Turistické informační centrum v Turku totiž vydalo několik mapiček s tipy, kam jít na procházku. Na mapičce je buď vyznačená přesná trasa (čára městem) nebo jen body a cestu mezi nimi musíte nějak najít sami. Sochy jsou bohužel ten druhý případ, což vedlo k tomu, že jsem asi dvě někde vynechala a přehlédla, ale i tak se mi procházka líbila.

Tyhle jejich trasy mají vždy nějaké své téma. Kromě soch je třeba i procházka na téma staré Turku, kde máte k té mapičce i popisky typu "tady před 50 lety stál takový dům". Zaujalo mě i téma "romantické Turku", kde okruh vede po podobných místech jako je Petřín v Praze (aneb kam se Finové chodí líbat pod stromy). Jen škoda, že na tuhle trasu nemám doprovod...

Velmi hrubým výpočtem jsem došla k závěru, že jsem včera odpoledne ušla 7-8 km a to jsem netušila, že mě čeká ještě jedna procházka večer. Heh, kdyby to byla obyčejná procházka! Měla bych se už naučit, že s Mikkem to je vždy velmi sportovní procházka a včera jsem se nechala ukecat k tomu, abych s ním zkoušela takovou venkovní posilovnu, kterou ve Finsku najdete na každém kroku, protože spousta lidí si tu uprostřed dne kdesi na procházce ve městě zničehonic usmyslí, že jde posilovat. Kromě toho tu také mají schody, které jsou postavené jenom proto, aby po nich lidé mohli běhat nahoru. Já jsem ráda, že jsem je aspoň vyšla!

Na ubytovnu jsem se vrátila krátce před 23. hodinou a ještě jsem na poslední chvíli domlouvala rezervaci prádelny na páteční ráno, abych měla před odjezdem v kufru zase čisto. Snad se zadaří a nebudu z toho mít odbarvené oblečení pro panenky.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář