Pátek 21. 8. 2015

21. srpen 2015 | 23.42 |

Včerejší rezervace prádelny se nakonec povedla, a tak jsem dnes musela vstávat docela brzy, abych nejpozději v 8 hodin byla na místě. Naštěstí většina návodu byla kromě finštiny a švédštiny i v angličtině, takže se mi podařilo pračku zapnout celkem snadno, jen jsem doufala, že na správný program. Mezičas jsem využila k tomu, abych se vrátila na ubytovnu a trochu tam poklidila.

Zatímco se mi dopoledne sušilo prádlo (a uschnulo až nečekaně rychle – zřejmě díky tomu, že na něj svítilo sluníčko), aktualizovala jsem svůj bezmála tři týdny zapomenutý blog. Když jsem ovšem zjistila, že píšu a píšu a píšu... a najednou je poledne, co nejrychleji jsem se sbalila a vyrazila na výlet.

Dnešním cílem byla vesnice Kurala, aneb Muzeum živé historie. Musím říct, že je to velmi zajímavé místo a rozhodně jeden z tipů, kam zajít, kdybyste někdy měli cestu do Turku. Navíc je tam vstup zdarma a úplně volný a většina areálu je otevřena po celý rok. Jde o starou vesnici, kterou se muzeum snaží uchovat v té podobě, jak vypadala ve 40. a 50. letech minulého století. Tehdy zřejmě opravdu šlo o vesnici mimo město, dnes už je samozřejmě Turku trochu větší, ale je fajn, že tento areál skutečně zůstal nezměněný, i když okolo už vyrostla nějaká zástavba. A Finové si potrpí na detaily: zaměstnanci mají dobové oblečení a chudáci musejí práce kolem statku dělat přesně tak, jak je dělali lidé před více než 50 lety, takže třeba hezky sekat trávu kosou.

Samozřejmě je to další místo, kde můžete vidět spoustu krásných starých venkovských domů vedle sebe a v některých z nich jsou i ukázky toho, jak hospodářské budovy kdysi vypadaly. Mně asi nejvíc zaujal veliký tkalcovský stav, který se nacházel v bývalé stáji.

Na okraji vesnice byla také mýtina, která prý v době železné byla důležitým pohřebištěm. Přiznávám, že já jsem tam neviděla víc než kus trávy mezi stromy, ale pochopila jsem (z popisků okolo), že tam archeologové našli asi docela vzácné a staré předměty.

Samotná procházka po vesnici byla docela příjemná, cesta tam a zpět na kole už tolik ne. Na druhou stranu na sebe můžu být hrdá, že jsem i na starém a rozbitém kole zvládla ujet necelých 10 kilometrů a nenechala jsem si prohlídku tohoto muzea ujít, protože by to byla opravdu škoda. Navíc jsem ho měla na seznamu míst, která chci v Turku vidět, už od loňského léta.

Po návratu jsem si musela dát sprchu a velmi pozdní oběd. Pak jsem chvíli koukala na videa a domlouvala program na večer s Mikkem. Nakonec jsme se sešli v 19 hodin s tím, že půjdeme na procházku do hezkého místa v přírodě, kde jsme ještě nebyli. My dva spolu ne, ale asi jsem ho zklamala, když jsem mu řekla, že tu trasu jsme šli loni v rámci programu letního kurzu. Přesto se nám nakonec podařilo zase nějak zabloudit a pak se opět najít a procházka trvala dvě a půl hodiny.

Teď už ale padám únavou, protože dnešní ranní vstávání bylo docela náročné. Doufám, že aspoň zítra si trochu pospím. Dobrou noc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář