Sobota 22. 8. 2015

22. srpen 2015 | 21.49 |

Vždy, když se začne zdát, že by všechno mohlo být fajn a jít podle plánu, život vás hned přesvědčí o tom, že takhle to prostě nefunguje. Dnes ráno jsem se proto dozvěděla, že moje cesta do Tampere se poněkud komplikuje. Po krátkém záchvatu paniky jsem měla tak blízko ke zhroucení, že padlo rozhodnutí: víc stresu užprostě nesnesu! (Blíží se zkoušky, na které jsem se ještě moc neučila, cestování samo o sobě mě stresuje vždy, poslední týden žaludek pořád stávkuje a teď ještě myšlenka, že dvě noci nebudu mít kde spát!) A protože je mi mé duševní i fyzické zdraví přednější, vyhodila jsem 180 euro za ubytování na další dvě noci tady v Turku. Proč takovou šílenou částku? Protože hledat ubytování sedm hodin předtím, než se potřebujete nastěhovat, je docela složité a nabídka omezená. Přiznávám, že jsem mohla vzít i nabídku za poloviční částku, ale daný byt se nachází víc než 10 km od centra, a to by byl trochu problém.

Musím uznat, že byt, ve kterém budu následující dva dny, je naprosto luxusní! Plně vybavený, mám ho jenom pro sebe a je vidět, že majitelé jsou docela majetní a můžou si spoustu věcí dovolit. Asi poprvé za letošní léto bydlím na místě, kde je vlastní pračka, kterou mám plně k dispozici. Kuchyň taky není sdílená někde na patře, ale celá jenom pro mě (takže jsem opět oživila myšlenku, jestli Mikkovi upeču a nazdobím perník?). K dispozici mám i saunu, ale tu asi raději oželím.

Stále se snažím přesvědčit, že jsem přeci na prázdninách a ty je důležité si užít. K čemu jinému ty peníze vydělávám než k tomu, abych je pak mohla utratit za něco, co mě pozitivně naladí? Asi bych nad tou částkou taky neměla až tolik brečet, protože ji plně pokryl můj plat z Kuhmo a stále ještě mi z něj něco málo zbylo. Ale to, že jsem přijala ubytování za 90 euro za noc, přeci jen tak snadno nestrávím. Možná to bylo trochu ukvapené rozhodnutí, ale já jsem teď v klidu. Absolutně v klidu a je to skvělý pocit.

Předchozími dvěma odstavci jsem ovšem trochu předběhla, protože mezi panikou a novým bydlením byl ještě příjemný začátek odpoledne, který jsem strávila s mou předchozí vietnamskou hostitelkou, která se jmenuje Hoa. Šly jsme do místní vietnamské restaurace, kde mi doporučila tradiční polévku Pho. Bylo úžasné, když nám to přinesli, a ona mi podrobně popsala, co přesně v tom je, a trpělivě vysvětlila, jak si to mám namíchat se sójovou omáčkou a jak to mám jíst. Ani se mi nesmála, když mi hůlky vypadly (bohužel v tom nemám až takový cvik).

Hoa se zmínila, že se odpoledne chystá na nějaký den pro rodiny s dětmi v Lieto, což je asi 12 km od Turku. Chtěla jsem si koupit denní lístek za 7 euro, ale když jsem si spočítala, že každý další den stojí jen 3 eura navíc, rozhodla jsem se nakonec pro čtyřdenní lístek (přesněji řečeno kartu), která mi pokryje veškeré cestování až do odjezdu ve středu a stojí "jen" 16 euro.

Krátce poté jsme na Kauppatori nasedly do autobusu a nechaly se odvézt za město. Bohužel jsme byly vedeny pouze mapou v mobilu, což znamená, že jsme se ztratily. Když se nám konečně podařilo zjistit, kam máme jít, ukázalo se, že před sebou máme asi 3 km chůze, akce končí za 45 minut a mně se tou dobou konečně ozvala nová hostitelka, že mě čeká už za hodinu. Tak jsme se musely otočit a vrátit. Společně jsme zašly k Hoe, která začala uklízet a připravovat ubytování pro další hosty (přijedou dnes ve 20 h). Já jsem se rychle sbalila a odešla, ale domluvily jsme se, že pokud bude mít ještě čas, sejdeme se znovu před mým odjezdem, protože ona velmi ráda chodí sbírat bobule (brusinky, borůvky – co se zrovna naskytne) do lesa, a já bych ji někdy ráda doprovodila.

Teď se chystám chvíli věnovat filozofii, kterou jsem poslední tři dny poněkud zanedbala. Večer snad dám ještě nějakou procházku a doufám, že dnes v noci po dlouhé době budu spát klidně a dlouho! (Už víc než týden jsem nespala svých obvyklých 8 hodin, tak se trochu divím, že ještě žiju.)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře