Neděle 23. 8. 2015

23. srpen 2015 | 23.53 |

Dnes ráno jsem se opět probudila v 7 hodin, ale vzhledem k tomu, co jsem zažila v minulých dnech, jsem se rozhodla ještě chvíli dospat (a také je přece neděle!). Nakonec mě probudila až SMS od Hoy asi v 9:30, že bohužel na cestu do lesa a sběr borůvek nebude mít čas.

Jeden plán padl, a tak jsem místo toho začala přebalovat kufr. A protože jsem šikula, vysypala jsem půlku krabičky toho cukru s velkými krystaly, takže jsem další hodinu vyklepávala cukr ze všech možných věcí, které se tou dobou ještě v kufru nacházely (a že jich bylo!).

Pak jsem se konečně vykopala na nákup a uvařila jsem si nálož rizota, které mi snad vydrží až do konce pobytu. Když jsem měla všechno uvařené, umyté a uklizené a mohla jsem vyrazit na výlet, zjistila jsem, že je 15 hodin a já měla sotva dvě hodiny čas před smluvenou návštěvou u Mikka. Původně jsem totiž chtěla jet do Naantali, ale protože je to autobusem půlhodiny cesta tam a půl hodiny zpět, musela jsem vymyslet něco jiného a méně časově náročného.

Zjistila jsem, že některá knihkupectví v centru mají otevřeno i v neděli, tak jsem se tam zašla podívat. Musím říct, že jsem dost zklamaná. Vůbec jsem tam nenašla to, co hledám. Nejenom konkrétní knihy, ale ani typ knih. Tím myslím nějaké finské gramatiky, výkladové slovníky a podobně. Místo toho ale vážně uvažuji o tom, že si pořídím Psí Kalevalu (mírně parodovaná a zkrácená verze Kalevaly pro děti) a ještě jednu knížku, kterou jsem si těsně před odjezdem v červnu koupila v českém překladu (tu mám podepsanou od autorky!). Dnes jsem totiž v knihkupectví viděla originál a napadlo mě, že by byl dobrý nápad zase obě knihy číst paralelně, abych si trochu zlepšila své jazykové znalosti (udělala jsem to takhle s románem Arta Paasilinny Autobus sebevrahů / Hurmaava joukkoitsemurha).

Po návratu z procházky jsem si dala sprchu (pro osvěžení a také zchlazení bolavých nohou, kde zas vyskákaly nové puchýře, ach jo) a pomalu se začala připravovat na večerní program. Měli jsme s Mikkem opět v plánu společné vaření, i když přesnější by bylo pečení. Nejprve jsme nakrájeli jablka na plátky, které jsme vyskládali do vymazané zapékací mísy, na to přišla skořice (kterou jsme nejprve zapomněli) a následně směs rozpuštěného tuku, ovesných vloček, trochu mouky a více cukru (hnědého). Nějak jsme to s těmi jablky nevypočítali, a tak nakonec musely být zapékací mísy dvě a právě v té první jsme bohužel skořici pozapomněli, ale v té druhé už jsme měli všechno správně. Takhle se to zapeklo půl hodiny a nakonec podávalo s vanilkovou zmrzlinou a byla to veliká mňamka.

Po návratu jsem ještě zvládla krátký rozhovor s rodiči na Skype a zařizování ubytování na zítra, protože už se bohužel musím znovu stěhovat. Teď už mi opět padají oči, tak to zase bude bez filozofů... snad zítra. Dobrou noc!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře