Úterý 25. 8. 2015

25. srpen 2015 | 22.00 |

Můj poslední plnohodnotný den v Turku a ve Finsku se započal okolo osmé ráno rychlou snídaní a následnou návštěvou knihkupectví a místní Kauppahalli. Neuspěla jsem ani na jednom místě. V knihkupectví jsem sháněla především nějaké knížky pro sebe. Stále jsem tu nikde nenašla na prodej nějakou pěknou finskou gramatiku nebo slovník nespisovné finštiny nebo něco podobně lákavého a přínosného, co mi prostě nestačí si jenom půjčit z knihovny. Dalším úkolem bylo shánění dárku k narozeninám pro Mikka, které také úplně neuspělo. (Takže jsem si říkala, jak jsem hloupá, že jsem mu nepřivezla něco z ČR, ušetřila bych si starosti!)

Z obchodu jsem tedy s prázdnou musela zamířit k němu, abych nepřišla pozdě. V plánu bylo opět vaření a opět hrachová polévka (dělali jsme ji spolu už v březnu), tentokrát ovšem opravdu úplně od začátku (od kuliček hrášku namočených ve vodě) až do konce, kdy nám vznikla dobroučká, voňavoučká a velmi hustá hrachovka. Jako dezert měl přijít na řadu můj perník. Byla jsem z toho trochu nervózní, ale myslím, že se nakonec docela povedl.

Zatímco perník vychládal, vyrazili jsme ještě jednou na nákup – tentokrát do toho největšího centra, které v Turku je. Ono to není vyloženě nákupní dům, ale hromada obchodů na jednom místě. To by bylo, abych tam nenašla, co hledám! No dobře, nenašla jsem úplně všechno, ale to nejdůležitější ano. Byla to docela úleva! Mimo jiné mi v kufru přibyla vědomostní hra "co by měl o Finsku vědět každý Fin" - říkám si, že studenti finštiny by měli asi vědět trošičku víc než průměrný Fin, ale je to takový startovní můstek a také fajn na procvičení jazyka vzhledem k tomu, že jde o odpovídání na otázky (které jsou samozřejmě finsky) a následné sbírání bodů.

Z nákupů jsme se pak vrátili opět k Mikkovi domů, kde jsem speciálně pro něj nazdobila perník (s tím už jsem nebyla tak spokojená, protože se mi dost klepaly ruce). K perníku přišla káva (v mém případě čaj) a krátké posezení před tím, než jsem se musela vrátit k Lindě.

S tou jsme si večer ještě chvíli povídaly a já se přitom snažila trochu začít balit, aby toho na ráno nezbylo tolik. Zároveň na mě padl smutek z toho, že už to všechno končí, i když se musím přiznat, že se domů těším. Byla to přeci jen docela dlouhá doba a rozhodně ne úplně bezproblémová, takže v jistém ohledu jsem ráda, že už je to za mnou.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře