Jaká jsem čtenářka?

23. září 2015 | 13.08 |

Opět kradu námět na článek z blogu Tlapky. Omlouvám se, ale nějak jsem měla pocit, že na tohle téma sepíšu celý článek, že by mi prostor komentářů pod článkem asi nestačil. Tak tedy 11 zajímavostí o mém čtenářském životě?

1. Nikdy nemám rozečtenou jenom jednu knihu.

Kdysi jsem zjistila, že existuje cosi jako abibliophobia (ačkoli vymyšlení toho slova byla asi míněno jako vtip). Je to strach z toho, že nemáte co číst. Dovedu si živě představit, jak příšerná situace by to byla. Kam se hrabou pavouci a hadi. Naštěstí studium na FF UK na pár let tenhle problém spolehlivě vyřeší.

2. Když se balím na cesty, balím "něco na čtení" jako první. Teprve potom přijde na řadu oblečení, boty, jídlo...

Před pár lety jsem měla vymyslet 5 věcí, které NIKDY nesmí chybět v mé kabelce. Tehdy jsem volila takto: mobil, mp3 přehrávač, klíče, doklady, kniha. Za ta léta jsem jenom mp3 překrávač nahradila penězmi (bez těch by to asi moc nešlo a hudbu teď můžu mít i z mobilu), ale bez knihy opravdu ani na krok. 

3. Poslední dobou čtu nejraději divadelní hry.

Dramata jsou kraťoučká a často jsou graficky zpracována tak, že třeba mezi jednotlivými replikami postav jsou vynechané řádky, takže textu na stránce není zas tolik a máte pocit, že čtete šíleně rychle. Navíc se určitě vyhnete příliš rozvleklým popisům prostředí nebo autorovým několikastránkovým úvahám o smyslu bůhvíčeho. Když se poštěstí, můžete to pak někdy i vidět zinscenované a spojení čtenářského a diváckého zážitku vám určitě celé dílo zaryje opravdu hluboko do paměti.

4. Když přijedu do nového města, jedna z prvních věcí, kterou udělám, je registrace do místní knihovny.

Doma už se mi tak začíná tvořit sbírka průkazek do knihovny (Stockholm, Turku, Kuhmo). Z Prahy mám průkazky jen tři: Městská, Akademie věd, Skandinávský dům.

5. Už nemám ambice vydat vlastní knihu, ale doufám, že se někdy poštěstí aspoň vlastní překlad.

Samozřejmě by to ideálně bylo ve směru finština -> čeština. Hned se nabízí detektivky, které píše Reijo Mäki. Jeho hlavní vyšetřovatel, Vares, totiž nežije nikde jinde než v Turku (chápete, ne?). Ovšem to bych si musela zlepšit i tu švédštinu (v knize jsou totiž pasáže švédsky, například když hlavní postava čte švédskojazyčné noviny.)

6. S přibývajícím věkem už se má přání rozšiřují i na to, že nějakou knihu nechci jenom přečíst, ale chci ji přečíst v určitém jazyce.

Tak předně Kalevalu chci jednou celou přelouskat ve finském originále. Dále bych někdy ráda dala komplet v angličtině i dílo J. R. R. Tolkiena. A takového Malého prince se chystám jednou přečíst ve všech jazycích, které se učím (angličtina, španělština, finština, švédština - francouzský originál už mám splněný).

7.

Drtivá většina mého čtení se odehrává na cestách nebo před spaním.

Patřím k těm šťastlivcům, kterým se nikdy nedělá špatně. U mě je spíš problém, že v obou výše zmíněných situacích brzy musím bojovat se spánkem. Pak záleží, nakolik je kniha poutavá.

8. Jsem zastánce papírových knih, ale čtečku jsem vzala na milost.

Vzhledem k mému cestování jsem byla nucena uznat, že čtečka má své praktické výhody (prostor, váha). Například nejnovější vydání Kalevaly (1136 stran) je na přepravu opravdu poněkud náročné.

9. Seznamů knížek mám hned několik (volný čas / povinné do školy / finská literatura / předlohy k filmům), ale musím přiznat, že podle nich čtu málokdy.

Pokud chcete, abych si nějakou knihu přečetla, je lepší mi ji rovnou vrazit do ruky, než mi klást na srdce, abych si ji přidala na seznam. Jo a víte, který z těch seznamů je nejdelší? Povinná literatura k BZK. Když k tomu přičtu i to, co potřebuji na přijímačky, dostávám se do čísel okolo stovky. Mám na to necelých deset měsíců. Good luck, Cayenne.

10. Nevadí mi popsané knížky z knihovny.

Pokud jsou popsané inteligentními komentáři, které jsou navíc čitelné. Někdy mě tak předchozí čtenáři upozorní na věci, které bych v textu jinak přehlédla. Také podtrhání je někdy fajn, pokud se s podtrhávatelem shoduji v tom, co za podtržení stojí a co ne.

11. Vzhledem k bodu 1 mám neustále nedostatek záložek.

V podstatě mám jenom jednu opravdovou záložku, která obvykle označuje hlavní rozečtenou knihu (takové prvilegium). Když narazím na knihu, která mě fakt nebaví, ale nemusím ji naštěstí číst celou (často odborná literatura, kde stačí jen vybrané kapitoly), značím si záložkou i konec úseku, kterým se musím prokousat, a pak se zalíbením hledím na to, jak se ty dvě záložky přibližují.

Ještě bych mohla přidat bod 12: Mám pocit, že čtu vlastně neustále, a zároveň mám pocit, že jsem nepřečetla vůbec nic (ty seznamy se ne a ne zkracovat!). Trpíte tím také, nebo jsem jenom divná? :D

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jaká jsem čtenářka? tlapka®pise.cz 24. 09. 2015 - 14:17