Jak jsem nejela do Francie

14. listopad 2015 | 19.59 |

Už v létě jsem vymyslela, že využiju listopadového prodlouženého víkendu k cestě do Francie, kam se toužím vrátit už čtyři roky (od skončení mého studijního pobytu). To jsem ovšem netušila, že se cestá nakonec nekoná. A že na vině budou tak výjimečné a příšerné okolnosti! 

V pátek pozdě večer jsme s rodiči vyrazili autem směrem na Remeš, město ležící něco přes 100 km od Paříže. Už za Prahou jsme v rádiu zaslechli první, velmi krátké a nejasné, zprávy o střelbě v Paříži, kterým jsme ovšem nevěnovali moc pozornosti. Jak jsme se blížili k německé hranici, zprávy byly čím dál intenzivnější a děsivější. Těsně před německou hranicí jsme čekali na půlnoční zpravodajství, abychom měli nejčerstvější informace, než budeme v cestě pokračovat, protože nikdo z nás neumí německy. Když však redaktor ohlásil, že Francois Hollande nařídil uzavřít francouzské hranice a v celé zemi vyhlásil výjimečný stav, bylo nám jasné, že cesta končí. 

Restaurace, fotbalový stadion, koncertní hala, nákupní centrum. Místa, kde se shromáždí plno lidí. Místa, odkud se nedá tak snadno utéct. Pátek večer. Čas, kdy házíme starosti za hlavu, protože je před námi víkend, který si chceme užít. A najednou jsme uprostřed nejhoršího hororu, z něhož není úniku. Není to noční můra, ze které bychom se mohli probudit, tohle je realita. 

O tom, že útoky mají na svědomí islámští radikálové, málokdo pochyboval. Kdo jiný by akci takhle chladnokrevně promyslel, vybral slabá místa a bez milosti zaútočil. Jistě, já uznávám, že existují i ti dobří muslimové, ale ono v takovéto chvíli začíná být docela těžké od sebe odlišovat ty hodné a ty zlé. Nikdo bohužel nemůže odmítat spojení terorismu a islámského vyznání. To, že teroristické útoky páchají muslimové, není náhoda. Jedinou výjimkou snad může být Nor Breivik, v jeho případě ale podle mě šlo o pouhé pomatení smyslů jedné osoby. To, co se stalo v Paříži, ovšem zdaleka nemají na svědomí jen ti teroristé, které francouzská policie zastřelila (nebo se odpálili sami). Za tím stojí další lidé, někde v pozadí. A ti mohou plánovat dál. 

Nejhorší v tuto chvíli asi je pomyšlení, jak zoufale bezvýznamná jsem v celém tomhle soukolí. Můžu si tady maximálně ťukat něco do blogu, ale nedokážu změnit nic. O islámu už jsem psala v zimě v souvislosti s předchozím útokem v Paříži, jehož cílem byla redakce satirického magazínu Charlie Hebdo. Protože Je suis Charlie! Tehdy jsem psala, že se nechystám chodit střílet muslimy do ulic, ani se účastnit protestních akcí proti jejich příchodu do Evropy. V prvním bodě svůj názor neměním, ale i tak mírumilovný člověk jako já si asi v tuto chvíli klade otázku, kam až to všechno může zajit. Kam až to všechno můžu nechat zajít. Vrátím-li se k začátku tohoto odstavce, zdá se mi, že účast na takovém protestním setkání je asi to jediné, co opravdu mohu udělat. Čin, který naplní tahle slova a dá jim váhu, aby nebyla jen prázdnou bublinou, která se co nevidět rozplyne.

(Poznámka pro upřesnění: nehodlám vyjít do ulice s megatransparentem "smrt islámu" nebo tak něco. Jen bych chtěla napomoci tomu, aby si další lidé uvědomili, že pokud se stane něco takového, někde je asi problém a ten je rozhodně třeba řešit. Já nechci, abychom nadále seděli s rukama v klíně a čekali, co se bude dít.) 

Nejmocnější politici Evropy stále odmítají, že by tento útok nějak souvisel s přívalem uprchlíků, kterému Evropa v průběhu letošního roku čelila. A tak se v tuto chvíli ani já nebudu pouštět do úvah tímto směrem. Ale chtěla bych alespoň ocitovat pár slov z jednoho článku, který mě dnes zaujal a s tímto tématem úzce souvisí (částečně dostupný zde). Jde o článek Vlastimila Vondrušky z rubriky Názory v MF Dnes ze 14. 11. 2015. 

"Většina lidí v Evropě běžence v té podobě, v jaké přicházejí, rozhodně nechce."

(...)

"Pomalu jsme si zvykli na to, že patřit k většinové společnosti je něco hanebného, dětmi božími jsou minority."

(...)

"Generovali jsme zástupy lidskoprávních aktivistů a veřejnoprávní sektor se tváří, že jen to, co tvrdí aktivisti, je správné. Většinový názor je xenofobní."

(...)

"Evropou se valí statisíce běženců. Mnohé z nich sem nalákala německá kancléřka Angela Merkelová. Jen na okraj - nechápu, proč Brusel spílá našemu prezidentovi či maďarskému premiérovi, pokud oznámili běžencům ve shodě se svým lidem, že je tu nechceme. Angela Merkelová je sem hlasitě zvala, ale teď, kdy jsou statisíce uprchlíků na cestě, v zimě, blátu, o hladu, mění Německo pravidla a hovoří se o plotech. Kdo se zachoval seriózněji? Ten, kdo na počátku fantazíroval, nebo hovořil realisticky?"

(...)

"Dnešní politické elity nenesou odpovědnost za nic. Nenesou odpovědnost ani za to, že porušují elementární ideu demokracie - lidu je třeba naslouchat, a ne jej peskovat, pokud má názor jiný než pár europoslanců." 

--- 

Byly doby, kdy jsem se za některé své spoluobčany styděla. Kdy mi bylo líto, že jsou někteří Češi tak rasističtí, zatímco v západních a severních zemích je přístup k podobným situacím mnohem lidštější. Ani v tomto ohledu už si nejsem jistá, jestli tento můj postoj přetrvá nadále. Kde vede hranice mezi nepřijatelným rasismem a zcela přirozenou obavou z neznamého a podezřívavostí k lidem, od nichž nevíme, co máme čekat? Protože čekat můžeme zřejmě úplně cokoli. 

Teď jen nezbývá, než všem Francouzům popřát hodně síly, aby se z tohoto útoku dokázali vzpamatovat a pokračovat v boji s hlavou vztyčenou. A také bych si přála, aby jednota a solidarita, kterou teď vyjadřují všichni v Evropě (ale i za oceánem) přetrvala co nejdéle, protože se bojím, že se postupem času zase vytratí a budeme tam, kde jsme byli. 

PS: Po včerejšku asi změním svůj postoj i k pátku třináctého, který jsem na blogu před nějakým časem také popisovala. Pořád mi vrtá hlavou (vzhledem k připravenosti celého útoku), jestli to byla náhoda, nebo to mělo ještě posílit strach? 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jak jsem nejela do Francie tlapka®pise.cz 20. 11. 2015 - 14:31
RE: Jak jsem nejela do Francie boudicca®pise.cz 27. 11. 2015 - 19:37