O matkách a synech

12. leden 2016 | 21.07 |

Zkouškové je v plném proudu, což znamená, že mimo dny, kdy se kvůli nějaké zkoušce nebo zápočtu musím dostavit na fakultu, trávím většinu času zalezlá doma, schovaná za monitorem a hradbou knih. Dnes odpoledne se ale dostavila tak silná potřeba někam vyrazit, protáhnout si nohy a nadýchat se trochy pražského smogu, že jsem se oblékla a vyrazila aspoň na výlet do knihovny. Ne že bych měla nedostatek četby, ale možná, že když ten komínek knih ještě trochu zvýším, začnu se tím prokousávat rychleji. Možná taky ne. Ale tohle není o knihách ani mé (ne)schopnosti načíst všechnu povinnou četbu včas.

Inspirací k tomuto článku mi bylo asi deset minut dlouhé čekání na autobusové zastávce. Trochu poprchávalo, a tak tam zas tolik lidí nebylo. Schovávala jsem se pod střechou a snažila si číst, ale pořád mě rozptylovalo malé (asi pětileté) dítě, které v jednu chvíli na mou adresu proneslo, že jsem "divná paní". No, díky! To mě ale přimělo, abych dítě i matku (na úkor své povinné četby) začala vnímat víc.

Najednou se ke mně donesly ty typické příkazy a napomínání.

Nesahej na to. Je to špinavý. Fuj, budeš jako prase. (Řeč je o plakátu, který je za sklem na bocích těch modernějších zastávek). Nestrkej si ty prsty do pusy. Proč šaháš na ty žvejkačky. Ty seš úplně nemožnej!

Sama jsem, co se čistoty rukou týče, docela úzkostlivý člověk, ale tohle mi přišlo trochu přehnané. Ta trocha špíny snad to dítě nezabije, ne? A dovedla jsem si představit, jak takovéhle matčino mudrování musí být otravné.

Mami, louže! Já chci do louže!

Ne, nemůžeš jít do louže. Budeš celej zmáčenej.

A proč? Já chci do louže.

Ne, žádná louže. Budeš mít zmáčené boty.

V tu chvíli jsem se samozřejmě podívala na chlapcovy boty – celkem solidně vypadají dětské sněhule. Jestli v nich není nějaká skrytá díra, pak bych v tom neviděla až takový problém, jsou to přece boty do sněhu a plískanice, nebo ne?

Já chci do louže!

Nech už toho, jestli okamžitě nepřestaneš, tak nikam nejedeme!

V tu chvíli přijel autobus (jiný, než na který jsem čekala já) a matka i dítě odjeli. Jen pár vteřin na to (než jsem se stihla znovu začíst) se na zastávce objevila další matka s chlapečkem, teď už sice školním, ale nejvýš tak ve třetí třídě.

Tak už se koukej chovat slušně, když už nemáš okolo sebe ty blázny ze školy!

První věta, kterou jsem zaslechla, mi už dávala tušit, že tato matka bude podobně vlídně naladěná jako ta, která právě odjela.

Co to děláš?! Nešahej na to! víš jak je to špinavý?!

Chlapec právě se zájmem přejíždí prstem po skle, za kterým se skrývá plakát s reklamou. Já mám pocit déjà vu.

Okamžitě toho nech! Zničíš ty boty!

Chlapec z nedostatku lepší činnosti (osahávání skla mu přeci bylo zakázáno) nohou okopává jeden ze sloupků, kterými je zastávka zapuštěna do země.

Matka se snaží dítě odtáhnout od stěny zastávky, ale to se vzpouzí.

Okamžitě přestaň, nebo ti jednu šlehnu takovou, že druhou ránu schytáš o to sklo!

V tu chvíli mi úsměv tuhne na tváři (do té chvíle jsem se oběma scénkami celkem bavila). To jako fakt?! Vyhrožovat dítěti násilím? Kvůli čemu? Že prsty opatlává již opatlané sklo a nohou znuděně kope do kusu kovu? Že se matce pověsí na ruku, když se ho snaží odtáhnout. To je hřích? Mně to tedy dosud přišlo jako celkem normální dětské chování. Projev zájmu. Mami, louže! Ano, louže na chodníku není každý den, chci zkoumat, jak se na vodní hladině odrážejí okolní domy, chci vidět, jak se voda rozstříkne, až do ní skočím, třeba budu přemýšlet o tom, proč kapky letí právě takový směrem a ne jiným. Chci vědět, jak to funguje, jak ta reklama svítí za sklem. Chci si sáhnout na sklo, které je tak krásně hladké a studené... Samozřejmě nemůžu tušit, co se dětem honí hlavou, ale tohle mě napadá, když se do nich snažím vcítit. Co mě ale má napadnout ve chvíli, kdy mi matka vyhrožuje, že mě bude bít, protože... proč? Protože se nudím! Protože nestojím v pozoru, nedržím se matky za ruku a beze slova a v naprostém klidu nečekám na příjezd autobusu. No ne. Já jsem přece dítě! (A ještě k tomu kluk.) Kdo ode mě může něco takového čekat?

Autobus právě přijíždí, naštěstí je poloprázdný, a tak hledám místo ve vzdálenějším konci, protože stále slyším nerudnou matku, jak komanduje svého syna.

Sedni si! Nedávej ty nohy nahoru! Neotáčej se!

Když vystupují z autobusu (o dvě zastávky dřív než já), vidím, jak se matka směje. Zas tak špatnou náladu zjevně nemá. V jedné ruce drží svou tašku, v druhé školní aktovku svého syna. Ten pobíhá a poskakuje kolem ní, jí úsměv na tváří rychle pohasíná a i přes zavřené dveře odjíždějícího autobusu téměř slyším, jak ho okřikuje.

Nech toho! Neběhej! Neskákej!

Nemyslím, že by ho neměla ráda, synovu tašku v její ruce vidím jako důkaz péče, snaha mu trochu pomoci a odlehčit. Ale... osobně bych asi raději nechala své dítě nést vlastní náklad (ono s taškou na zádech by se taky nepobíhalo a neskákalo tak snadno), než abych na něj pořád musela křičet a vyhrožovat, že mu jednu vrazím.

Ano, mnoho lidí jsou nahlas štěkající psi, kteří nekoušou. Věřím, že ta matka by svého syna neudeřila, ale proč tím vyhrožuje? A neuvědomuje si snad, že tím svému synovi dává vzor? Jsem si téměř jistá, že ten chlapec má v žákovské nějaké poznámky za to, že se pere. A jak taková rvačka může začít? Pošťuchování se spolužáky...

Nestrkej do mě. Nech mě být, nebo ti jednu vrazím...

___

Někteří čtenáři mého blogu vědí, že je poměrně nepravděpodobné, že někdy budu vychovávat vlastní děti. To mi ale nebrání občas uvažovat nad tím, jak bych v takovém případě postupovala. Opravdu doufám, že bych se nesnížila k jednání, jaké jsem dnes viděla. Věřím, že matky mohou být unavené, vystresované, mají toho hodně... ale už si neuvědomují, že slova mají velkou váhu a nelze je vzít zpět. Někdy vyřkneme slova, která záhy zapomeneme, ale tomu, komu jsme je řekli, se zaryjí velice hluboko do paměti. Děti jsou vnímavé, mnohdy víc, než si dospělí myslí.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: O matkách a synech sigrun®pise.cz 13. 01. 2016 - 13:54
RE(2x): O matkách a synech cayenne 15. 01. 2016 - 08:34
RE: O matkách a synech tlapka®pise.cz 15. 01. 2016 - 11:00