Pátek 21.1.2011

25. březen 2011 | 17.54 |

Dnes jsem si mohla konečně trochu přispat. Vyrazila jsem do školy a připravovala na se na ranní šok v hodině ekonomie. Z učiva jsem dneska nepochytila skoro nic, snad jen to, že se profesorka několikrát rozčilovala právě proto, že jsem nebyla jediná. Ale já mám na to nárok, nerozumím. Spolužáci? Nepracují. (Já se jim nedivím).

Potom přišla matematika. Příklady, které my jsme se učili před ... uf, dávno. Většinu už jsem z hlavy opět vydolovala a měla díky tomu čas se zase půlhodiny nudit. Na oběd jsem šla s Raphaëlem a dnes i bandou kamarádů. Fakt nechápu, jak to do sebe ti kluci narvou. Měla jsem hlavní jídlo a docela jsem se přecenila, když jsem si vzala ještě dva jogurty, ale nějak jsem to do sebe přeci jen nasoukala. A oni? Hlavní jídlo, salát, bageta, druhý salát, druhá bageta, jeden jogurt, druhý jogurt... A to někteří dojedli ještě dřív než já!!

Potom se vydali do CDI a já do domu Stéphanie. Chtěla jsem dnes zařídit nějaké ty dokumenty o mém studiu tady a – klasika – zapomněla jsem je vzít s sebou. Kromě toho máma chtěla, abych se v poledne přihlásila na Skype a já si mohla popovídat s Robertou. Nakonec se tam objevila jenom máma a vyslýchala, až jsem ji musela utnout, že se opět vracím do školy na odpolední vyučování.

Už automaticky jsem to vzala pěšky až na zastávku, kde přestupuji a cestou poslouchala hudbu. Fakt nechápu, jak jsem tu bez toho dokázala přežít celý ten první týden! A hlavně české písničky, konečně zas něco, čemu rozumím!

Před hodinou jsem měla jen pár minut, ale ve Vie Scolaire jsem ještě stačila zjistit, za kým že to mám pro ty dokumenty jít. Tak až skončí vyučování, doufala jsem, že tam (po 16.h.) ještě budou. Na hodinu fr. jsem se těšila, protože jsem si poctivě připravila básně, o kterých mi profesorka řekla, že je budeme probírat a mohla třeba na některé otázky odpovědět. Jenže ona měla jiný plán: spolužákům o tom dala napsat referát. A prý co se mnou? Ať jí napíšu něco o knize, kterou jsem nedávno četla. A-ha. Co jsem četla? Těsně před odjezdem Malého prince ve fr., ale to jsem nechtěla riskovat, ona to určitě dobře zná. Co dál? Dělala jsem referát o Connollym (John Connolly, můj nejoblíbenější spisovatel, jestli to někteří z vás ještě neví......). Jenže jeho knihy jsem četla... dávno a v referátu jsem zrovna obsahy moc nerozebírala. Co dál? Co Moliere? Obsah Lakomce znám také dobře. Stejně tak ovšem možná ona. Napadla mě Larssonova trilogie Milénium (Stieg Larsson – knihy zfilmovány, v průběhu podzimu byly v kinech), jenže já bohužel ještě neměla čas se k té knižní verzi dostat. Sakra! Nakonec jsem si vzpomněla na Návrat do Crow Lake, vánoční dárek, který jsem do Nového roku přelouskat ještě stihla. Ok, to půjde. Hm, jedná se o první román kanadské autorky. Ach, jak se jen jmenovala? (Malheureusement, j'ai oublié son nom – zapomněla jsem).

Vypráví o čtyřech sourozencích. Eee, ten nejstarší byl... Jake, ne Matt, ne to byl ten mladší... Jo, Luke. Takhle nějak to moje psaní vypadalo. Po dvou hodinách jsem vyplodila 2 A5 (naštěstí mě napadlo si s sebou vzít slovník a učitelka souhlasila, že ho můžu používat). Je to práce sice trochu kratší (ostatní měli tu svoji na 2 A4 a víc...), ale doufám, že ocení alespoň moji snahu. A jméno autorky už jsem si zjistila, aby mne náhodou nepodezřívala, že jsem si to vymyslela (chvíli mě napadlo popsat i jedno ze svých děl – ideálně třeba Lyrgina a Kerin, ale pak jsem raději vsadila na nějakého... prověřenějšího autora). Zkrátka, držte mi palce!

Po zvonění jsem vyrazila do kanceláře hledat Mme Molinaro. Aha, potvrzení ze školy, to je vedle u sekretářky. Vyrazila jsem k sekretářce. Ta mi něco vytiskla, podepsala, orazítkovala, podala, já poděkovala a odešla. Na chodbě jsem si to začala prohlížet. Nebylo tam datum, kdy jsem na škole svá studia začala a vzhledem k tomu, že v materiálech (českých), které mi poslali, byl zrovna tento požadavek vytištěn tučně, váhala jsem. Připadalo mi hloupé se tam znovu vracet, ale to datum bylo asi opravdu potřeba. Nakonec jsem se rozhodla to zkusit. Sekretářka byla naštěstí příjemná, něco dalšího napsala, vytiskla a odnesla na podpis řediteli. Ten hned v prvním řádku našel chybu, tak to šla přepsat. A já se také s ředitelem Lycée Chevrollier poprvé setkala, rychlou fr. na mě vybalil, jak se mi ve škole líbí (doufám, že mluvil o tomhle), já zakoktala něco ve smyslu, že dobré, že ještě moc nerozumím. Sekretářka dopsala, vytiskla, zjistila chybu v mém jméně (nejdřív psala Strizkowa a hrozně se divila, že jí to žádného studenta nenašlo), opravila, vytiskla a tentokrát snad už v pořádku předala řediteli k podpisu (tomu říkám ekologie...). Co je důležité, papír s datem jsem měla v ruce. Teď jsem ještě potřebovala rozvrh hodin. Excusez-moi, madamme Molinaro, encore une chose... Vyrozuměla jsem, že paní na mě nemá moc času (což vypadalo asi tak, že mi všechno připravila, vytiskla a podrobně popsala, fakt nevím, co k tomu ještě plánovala přidávat, že by na to neměla čas!). Zkrátka a dobře, papíry mám v ruce, příliš velkého blbce jsem ze sebe snad neudělala a příští týden se to pokusím nějak poslat.

Teď už jen večeře, úkoly, četba a odpočinek. Zítra budu mít asi hodně práce. A demain!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře