Každý konec je zároveň začátek

22. červen 2016 | 18.57 |

Můžete to brát i v tom nejbanálnějším smyslu – každý konec akademického roku je zároveň začátek prázdnin.

Tím také tento článek začnu: už nejsem poloviční, už jsem stoprocentní bakalář. Jupí! BZK ze švédštiny probíhala úplně jinak, než jsem čekala. Čekala jsem totiž, že bude probíhat podobně jako na finštině, jen to všechno bude o pár stupňů t잚í a horší. Omyl! Písemná část BZK ze švédštiny byla naprosto brutální. Málokdy se mi stává, že bych po přečtení zadání měla sto chutí podepsat prázdný papír, odevzdat ho a jet se domů vybrečet. Přesto nakonec zvítězil optimistický postoj v duchu motta "naděje umírá poslední" a já se rozhodla tam napsat aspoň něco. Sice jsem si zase vymyslela spoustu nových slov a tvarů, ale postupně jsem zaplnila hned tři papíry.

Nejhorší byl asi překlad – dostali jsme totiž nějaký článek z iDNES.cz o stavbě jakéhosi Disneylandu v Zimbabwe na řece Zambezi u Viktoriiných vodopádů. Vtip byl v tom, že jsem nevěděla, jak se řeknou Viktoriiny vodopády ani řeka Zambezi. Jediné štěstí bylo, že jsem uměla aspoň výraz pro "zábavní park". Krom toho jsem ten překlad měla na 1,5 A4 (takže nic krátkého). Doufala jsem, že písemný projev trochu spravím slohovkou, kde se můžu vyjadřovat podle sebe (rozumějte vyhnout se výrazům, které neumím přeložit, i gramatice, s jejímiž pravidly si nejsem jistá).

Požadovaný sloh ovšem měl mít max. 100 slov a pojednávat o mém postoji k situaci s uprchlíky. Řeknu vám to takhle: blbý téma, blbej rozsah. Vybruslila jsem z toho tak, že jsem tam na 98 slov rozepsala, jak na to názor vlastně nemám. Pak přišla na řadu ještě gramatika, když jsem se ale dostala k cvičení na doplňování synonym / antonym, měla jsem chu jít vyskočit z okna, protože z uvedených asi 16 výrazů jsem rozuměla sotva čtvrtině (natož abych k tomu ještě vymyslela další slovo podobného / opačného významu!).

Aby toho nebylo málo, oznámili nám, že se výsledky písemné části nedozvíme ten den večer, ale že nám to řeknou až následující den při ústní zkoušce. Nevím, co tím sledují. Já bych se mohla aspoň v klidu vyspat, zatraceně! (Třeba bych už věděla, že další den nemá smysl ani chodit...)

Druhý den tedy byla ústní. Té jsem se bála ze všeho nejvíc, že nebudu něco vědět, zaseknu se, dostanu okno, bude to trapný. Uááááá, panika! Navíc na rozdíl od zkoušky z finštiny jsem zdaleka neměla prošlá a zpracovaná všechna témata. U švédštiny ovšem platí systém, že si student může vytáhnout dvě otázky a z nich si vybrat, která mu víc sedí. Taky se mi líbilo, že na tom papírku nebylo jen stručně napsané to téma, ale byly tam i nějaké podotázky (tedy záchytné body, náznak, o čem bychom tak mohli mluvit).

Nejprve se zkoušel jazyk – jediná část ve švédštině (ostatní byly česky). Naštěstí mě spolužáci pustili první. Přiznám se, že tentokrát už jsem to prostě chtěla mít za sebou a bylo mi jedno, jak to dopadne. Vytáhla jsem si skládání slov a modalitu. Modalita je fujky, tu jsem jim tam hned vrátila. Ale skládání slov bylo super. Sice jsem chtěla č. 2 Adjektiv – podle okruhu témat, který jsem si stáhla z internetu, jenže se ukázalo, že ten okruh je zastaralý a témata jsou ve skutečnosti úplně jiná (tedy, že adjektiv tam vůbec není). Se skládáním slov jsem tak měla dost štěstí, protože jsme to dělali docela podrobně v posledním semestru, takže jsem to ještě měla čerstvě v hlavě. Navíc tady platilo, že na každou otázku máme 15 minut příprava + 15 minut mluvit (u finštiny bylo 15 minut příprava na všechno + 3x 15 minut mluvit). Ty slavné sammansättningar (složeniny) jsem si připravila takovým způsobem, že jsem jim to tam všechno sebevědomě vylíčila, jak se dělí, co vyjadřují, jak se tvoří, jaké jsou druhy, všechno doložené příklady. Měli jen dvě malé doplňující otázky, které jsem také uměla zodpovědět, i když v jednu chvíli jsem se trochu lekla, protože zkoušející se ptají ve "svém" jazyce a já měla v komisi hlavního zkoušejícího norštináře. Naštěstí norštině se dá rozumět celkem snadno (na rozdíl od dánštiny).

Další fází byla literatura. Tentokrát jsem si přála buď romantismus (sledujete? – jako u finštiny, romantismus je totiž bezva... aspoň jsem si to myslela... no, čtěte dál)... nebo jsem si přála i realismus, protože tam byli Strindberg, Ibsen, Björnson, Brandes, Jacobsen, Pontoppidan (a o každém by se dalo mluvit přes 15 minut!). Tentokrát mi vyšlo to, že jsem si otázku přivolala. V první chvíli jsem byla fakt šastná – byl tam! Co? No romantismus! Toto téma zkoušela vyučující, které je specializací dánštinářka, ale naštěstí jsme mluvily česky. Ovšem při rozhovoru na téma "švédský romantismus" jsme zabrousily i ke středověkým kronikám, dánskému osvícenství a německé filozofii 19. století (kde jsou ti filozofové na H, co se mi všichni pletou). Nakonec jsem z toho byla dobře zmatená, blekotala jsem tam nějaké blbosti o tom, jestli teda romantismus znamenal obrat k náboženství a.... sakra, kde se tam vzalo náboženství? V literatuře?! No nic, literatura prostě nakonec nebyla úplně ono.

Zbývala poslední část – kultura. Té jsme se všichni děsili nejvíc, protože jsme na švédské reálie měli jeden jednosemestrální kurz v prváku. (Mimochodem jsme poslední ročník, který státnicoval ze švédských reálií, naši nástupci budou mít už jen jazyk a literaturu – to taky potěší, co?) Protože nás navíc před těmi třemi lety učila úplně jiná vyučující (z jiné školy), vedoucí našeho oboru nám nabídla, že si tentokrát můžeme vylosovat hned tři otázky a z nich si vybrat tu nejschůdnější. Já si vytáhla ústavu a úrovně státní správy. O tom druhém jsem nevěděla zhola nic, o ústavě jsem toho ale věděla docela dost, protože to (kupodivu) bylo jedno z témat na seznamu z internetu, které jsem shodou okolností zpracovávala právě já (i pro své spolužáky). Třetí okruh jsem už tedy ani nezkoušela a šla jsem do ústavy. Švédsko má hned čtyři ústavní texty, jeden z nich například upravuje nástupnický řád na švédský trůn, takže docela bylo o čem povídat. Sice jsem to všechno měla vyčtené ze švédské Wikipedie, ale očividně to stačilo.

Zatímco na finštině každému studentovi oznamovali známku hned po skončení jeho zkoušky, na švédštině jsme museli všichni společně čekat a trpět až do odpoledne. Pořád totiž ještě bylo nebezpečí, že nám třeba řeknou, že u ústní jsme byli dobří (aspoň já měla z jazyka a z reálií docela uspokojivý pocit, i když literatura nebyla nic moc), ale že jsme nedali písemnou, tak se ještě uvidíme v září. Bylo to docela děsivé pomyšlení, projít celým tím martyriem znovu!

Když si nás nakonec zavolali, hned nás uklidnili prohlášením, že jsme všichni zkoušku vykonali, i když s různými známkami. Uuuuuuuuf. Zkoušející se sice tvářili hrozně přísně, ale nakonec nám přiznali, že nás chtěli jen trochu postrašit, že jsme všichni byli opravdu dobří. Ty různé známky vypadaly v praxi tak, že jsme dostali za každou část jednu známku (tedy celkem tři) a z těch se udělal průměr. Písemka se neznámkovala (za což jsem jenom ráda). Průměrné známky se nám vešly jen do dvou stupňů: 1 a 2. Řeknu vám to asi tak, že se z vlastního úspěchu raduji o to víc, že se se mnou mohli radovat i spolužáci (a nemuseli jsme s nikým ze solidarity brečet).

Když jsme měli zkoušku za sebou, bylo na čase jít to oslavit. Ale protože v naší skupině jsou abstinenti a také jedna nastávající maminka, museli jsme vymyslet alternativní způsob oslavy. A tak jsme šli na zmrzlinu. A do Františkánské zahrady. A pak jsme tam byli my – pět čerstvých bakalářů – mlčky jsme seděli na lavičce, lízali zmrzlinu a tupě zírali před sebe. Oslava, přátelé! Ne. Myslím, že po přestálém stresu jsme všichni byli tak zničení, že jsme se nějak ani radovat moc nedokázali.

Tak, to by bylo ke zkouškám. Teď mám v podstatě prázdniny až do 1. 10. 2016. Je to děsivé, nesnáším, když nemám co dělat. Hned jsem se proto pustila do práce. Možná si vzpomínáte na jazykový korpus, který bych měla pomáhat rozšiřovat? I tady se blížím ke konci (zpracování jedné knihy), který bude zároveň začátkem (zpracování další knihy). Doufám, že ten přechod půjde co nejrychleji, protože mojí příští knihou ke zpracování bude finská verze Malého prince a už se na to moc těším!

No a pak je tu ještě jeden konec spojený se začátkem. Myslím, že už jsem se konečně oprostila od náklonnosti k Finovi. Teda ne že bych ho úplně zavrhla, ale myslím, že od naší krize na přelomu roku uběhlo už dost času na to, abychom se z ní oba vzpamatovali, vzájemně si odpustili, žili dál svými životy a fungovali jako kamarádi. Místo toho se mi ale v životě vyskytl někdo jiný, kdo by mohl... něco... to... no... Radši nic. Uvidím, kam se to vyvine, ale něco mi říká, že přijde den, kdy zase budu mít chu omlátit si hlavu o zeď. A ten den je asi docela blízko.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 ˇ 2 ˇ 3 ˇ 4 ˇ 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Každý konec je zároveň začátek eithneŽpise.cz 22. 06. 2016 - 21:13
RE: Každý konec je zároveň začátek hroznetajneŽpise.cz 23. 06. 2016 - 19:19
RE: Každý konec je zároveň začátek zlomenymecŽpise.cz 23. 06. 2016 - 19:32
RE: Každý konec je zároveň začátek tlapkaŽpise.cz 17. 07. 2016 - 11:51