Pátek 8. 7. 2016

8. červenec 2016 | 22.35 |

Dnes jsme měli první den kurzu. Naštěstí se začínalo docela zlehka. Ráno nám vyučující sdělily (jsou tu jenom Finky), jak bude kurz probíhat, co je jeho cílem a co se čeká od nás. Proběhlo i první představovací kolečko, po kterém jsem měla pocit, že je to tady tak trochu slovanský sjezd. (Jednoznačně nejvíc je zastoupené Rusko, následuje Polsko, poté Ukrajina a ČR. Pak jsou tu ještě zástupci z Maďarska, Estonska a Německa.) Nakonec jsme byli rozděleni do skupin po 4-5 lidech a začala diskuze o otázkách, které byly součástí toho domácího úkolu, co jsme dostali předem mailem. Při diskuzi jsem nabyla hned několika dojmů: 1) asi jsem jediná, kdo tady zkoumá hlavně jazyk a ne literaturu, 2) asi jsem jediná, komu dělá písemná komunikace mnohem (mnohem, mnohem!) menší problémy než mluvená, 3) asi jsem jediná, kdo by měl zájem rozšířit si finskou slovní zásobu v oblasti přírodních věd (a nikoli třeba v oblasti kleteb a nadávek). Víte, jak jsem byla šťastná, když jsem při psaní článku o jaderných elektrárnách zjistila, že vetyatomi znamená ‚atom vodiku‘ a že oxid uhličitý se finsky řekne hiilidioksidi? Já chci víc! Jo, dneska jsem se vlastně naučila ještě umpisuolen tulehdus (zánět slepého střeva).

V poledne jsme měli hodinovou pauzu na oběd. Jako obvykle jsem neměla hlad, tak jsem do sebe nasoukala aspoň viili (to je ten produkt, kterému čeští studenti finštiny přezdívají ‚hlen‘). Ve 13 hodin jsme vyrazili do centra zařizovat kartičky. Nejprve jsme šli do sídla místního dopravního podniku, kde jsem si nahrála rovnou měsíční kupón na kartu, kterou mi půjčila spolužačka (já jí zase půjčila kartu z Turku, takže to byla spíš taková výměna). Sice nám nejdřív vnucovali nějakou kartu s kreditem, ze kterého se vám strhávají peníze podle toho, kolik projezdíte. Ale já už jsem na Opencard tak zvyklá, že bych asi nevydržela neustále počítat cesty a přemýšlet, jestli se mi to vyplatí. Prostě sednu a jedu, ne?

Z dopravního podniku jsme zamířili do knihovny č.

1: městská. Městská knihovna se jmenuje Metso. Metso znamená česky ‚tetřev‘. Knihovna svým tvarem tohoto ptáka připomíná. Prý. Jsem příliš špatný znalec zoologie i architektury na to, abych to sama mohla posoudit, ale můžu potvrdit, že rozhodně nejde o nějakou krabici se čtvercovým půdorysem.

V této knihovně jsme měli chvíli čas si ji prohlédnout, čehož jsem hned využila. Našla jsem hned dva skvělé úlovky: 1) Kalevala ve slovenském překladu, 2) Edith Södergran ve francouzském překladu. Kalevala je poněkud neskladná kniha (vědí ti, kdo ji někdy měli v ruce), zato Edith Södergran jsem si hned půjčila s sebou. Nejlepší na tom je, že na levé straně jsou ty její básně vždycky v originále (švédsky) a francouzský překlad je jako zrcadlo napravo. Dílo Edith Södergran – úchvatná poezie. Francouzština – úchvatný jazyk. Jejich spojení... ve mně vyvolává nejvyšší míru čtenářského blaha.

Následovala knihovna č. 2: univerzitní. V té se mi líbilo, že jsem si mohla vybrat barvu kartičky. Nikoho nepřekvapí, že má volba byla sininen (modrá). Bohužel na prohlídku této knihovny už čas nezbyl, protože zavírali a my navíc pospíchali na autobus zpátky. Určitě tam ale zavítám, až budu hledat něco o korpusové lingvistice, protože se trochu bojím, že o té toho v městské moc nenajdu. Vůbec začínám mít nepříjemný pocit, že tady o korpusové lingvistice nikdo moc neví. Nemůžu se rozhodnout, jestli je to dobře, nebo ne.

V 18 hodin jsme měli hromadnou večeři na uvítanou. To hodnotím jako vynikající nápad. Využila jsem samozřejmě příležitosti a nacpala se k prasknutí, protože další tři týdny tady budu zřejmě přežívat jen na chlebu se sýrem, pizze a míchaných vajíčkách. S odkrveným mozkem pak bylo trochu obtížné opět nastartovat myšlení. Vyučující si pro nás připravily vědomostní kvíz, naštěstí jsme ale mohli soutěžit v týmech. Některé otázky byly jednoduché: například proč se Tampere přezdívá Manse (z angl. Manchester, odkazuje to na fakt, že i Tampere je známé především díky textilnímu průmyslu). Jiné byly docela zákeřné: například výška jedné z místních rozhleden. (Byli jsme ovšem nejblíž, ačkoli jsme se sekli o celých 20 m).

Na závěr večera přišla skvělá zpráva: jídla zbylo víc, než se čekalo, a tak nám připravili plastové krabičky a mohli jsme si nabrat s sebou na zítra. Jippii! Vzdala jsem se naděje, že by na mě snad zbyl kousek lososa, ale urvala jsem si aspoň trochu těstovinového salátu, který byl také vynikající. Jen jsem si musela ohlídat, abych si omylem nevzala nějakou "ošizenou" verzi. (Tady se totiž myslí na všechny, takže dělají veganské, bezlepkové, bezlaktózové a další varianty, což je určitě záslužné, ale já chci POŘÁDNÉ jídlo!)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Pátek 8. 7. 2016 brutally-honest®pise.cz 13. 07. 2016 - 21:34