Středa 13. 7. 2016

13. červenec 2016 | 22.03 |

A teď už je to fakt extrémní nuda.


Dnes jsem došla k závěru, že nevím, o čem mám psát. Můj život se totiž v posledních dnech odehrává spíš v mém vlastním světě, v mé hlavě, než v okolní realitě. Svůj denní program bych tak mohla shrnout do tří bodů: vstala jsem, studovala jsem, půjdu spát. Ale je mi jasné, že od deníku se očekává něco jiného. Tak tedy...

Dnes dopoledne jsme měli kurz zaměřený na idiomy a fráze, což je velmi užitečná věc, protože se jen obtížně dá naučit, člověk to musí tak nějak vypozorovat, naposlouchat, sesbírat na různých místech (i když na to existují i nějaké specializované učebnice). V každém případě už je to, pokud jde o studium jazyka, posun na vyšší level. Tak jsem se třeba dneska naučila, že zatímco u nás není dobré kupovat zajíce v pytli, Finové kupují prase (a Rusové kočku). A zatímco my házíme flintu do žita, Finové házejí sekeru do studny. Shodné v obou jazycích je například to, že jablko nepadá daleko od stromu, nebo že jedna vlaštovka jaro nedělá. (Finové sice říkají "léto", ale to už je jen drobnost.)

Dopolední kurz výjimečně skončil o něco dříve, abychom stihli oběd a následný přesun do univerzitní budovy v centru, kde jsme měli odpoledne začít psát tu naši slavnou esej. Měli jsme čas asi dvě a půl hodiny, přiznám se, že jsem nenapsala ani čárku (na druhou stranu počítám, že nejméně několik odstavců převezmu z již napsané seminárky ze syntaxe), zato jsem dělala další tutkimus (výzkum) o konstrukcích tulla tehdyksi a tulla tehtyä, na které mě přivedla oponentka mé BP (rodilá Finka mimochodem, i když umí česky). Teď si říkám, že bych celou esej mohla napsat jen o těchto dvou spojeních, protože materiálu na to mám spoustu. Ale to by zase bylo moc práce...

Odpoledne jsem se rovnou z univerzity vydala na nákup do Lidlu. Cestou začalo pršet. Nevzala jsem si deštník. Asi první den od mého příjezdu u sebe výjimečně nemám deštník. Klasika. V Lidlu jsem si mimo jiné koupila nějaké hotové jídlo – kuřecí se sladkokyselou omáčkou a rýže. Jen to vyklopíte na talíř a hodíte na pár minut do mikrovlnky. Chtěla jsem si trochu dopřát, protože počítám, že teď někdy do nedělního odpoledne budu přežívat zase jen o chlebu (a vodě?).

Po návratu jsem dělala úkoly, a když konečně přestalo pršet, musela jsem aspoň na chvíli na procházku. Chtěla jsem jet do arboreta, ale zapomněla jsem si ověřit jízdní řády autobusů, takže mi už nic nejelo. Že mě to ještě překvapuje. Tak jsem se vydala vpřed rovnou od zastávky, bez přemýšlení, kam vlastně jdu. A jak si tak jdu, tak zase začne pršet. A já si vzala své staré boty. Mé staré boty mají tu jednu drobnou vadu, že jsou děravé a teče do nich. Dám vám tedy cennou radu: neberte si do Finska staré boty, protože zdejší počasí je nevyzpytatelné a na nejvyšší míru zákeřné a vůbec, chodit po městě s promočenými botami není žádná slast. Viděla jsem ale duhu. Pořádnou. A chvíli byly dokonce dvě vedle sebe. To mi to nepohodlí trochu vykompenzovalo.

Teď už jsem zase zpátky, mám co sušit a taky co dělat na zítřejší hodinu literatury. Vůbec na nadcházející dny mám docela nabitý program, ale o tom zase příště.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Středa 13. 7. 2016 zlomenymec®pise.cz 18. 07. 2016 - 22:06
RE(2x): Středa 13. 7. 2016 cayenne 18. 07. 2016 - 22:13