Čtvrtek 14. 7. 2016

14. červenec 2016 | 23.27 |

Dnešní den začal jako obyčejně. Od 9 hodin jsme měli nejprve konverzační hodinu. Tentokrát jsme si měli trénovat diskuzi, jak vyjádřit svůj názor, jak dát někomu za pravdu nebo naopak, jak říct, že jsme jiného názoru. Chvíli jsme pracovali ve skupinách formou brainstormingu a musím říct, že někteří byli opravdu originální. Naše fráze pro vyjádření nesouhlasu zabíraly celou škálu od velmi zdvořilých až do výroků typu paskaa puhetta (ve volném překladu: mluvíš sra*y). Já vím, já vím, ve svém věku už bych měla být trochu vážnější, když ale ty vulgarity ve finštině zní tak roztomile, že se tomu prostě musím smát. Jinak víte, jak se finsky řekne ‚nesmysl‘? Hölynpöly!

K obědu jsem si dala obvyklý chléb s náloží eidamu a totéž jsem si připravila i jako svačinu na večer, protože mezi koncem výuky a odchodem na večerní program jsme měli jen půl hodiny pauzu.

Odpolední hodina byla literatura, tentokrát tedy především tvorba imigrantů. Potěšilo mě, že se mluvilo i o Alexandře Salmele, což je Slovenka, která před lety studovala na FF UK, následně se provdala do Finska a začala psát finsky, a to tak dobře, že ji dokonce chtěli navrhnout na Finlandii (nejprestižnější finské literární ocenění). Ve skupinách jsme pak měli rozebírat jednu báseň (už od jiné autorky) a hledat, co všechno se tam píše o finství. Následně jsme měli vytvořit nějaký diagram a ten představit spolužákům. Dneska se to stalo. Ta hrozná věc. Moje noční můra. Co? No to, že jsem do skupiny nafasovala dvě nepříliš hovorné studentky (jedna z nich byla ta, co se onehdy ptala na ten podmět, co byl vlastně předmět, a vůbec vůči ní cítím takové antipatie, že mě to až samotnou děsí a pořád si musím připomínat, že mi přece nic hrozného neprovedla, tak na ní musím být hodná). Zkrátka a dobře, naši práci jsem z velké části udělala a v plném rozsahu ústně prezentovala před třídou já. Ale šla jsem do toho. Řekla jsem si, že něco řeknu. Že je jedno, když to bude špatně, když budu říkat hölynpölyä. Vždyť o nic nejde, no ne? A ono to nakonec kupodivu docela šlo. Dokonce jsem měla pocit, že jsem ani neblekotala tak strašně moc, jak jsem se bála. Tedy že jedna dvě myšlenky, které jsem tam prezentovala, měly zřejmě nějakou hodnotu, protože vyučující se tvářila, jako že se mnou souhlasí.

Zítra je mimochodem na programu impropaja, což nám bylo vysvětleno jako kurz, na kterém budeme improvizovat. Tak si říkám, že tahle moje dnešní prezentace byla takovou malou přípravou. Teď jsem připravena na všechno. (Což bych raději neměla říkat dvakrát, nebo mi život okamžitě bude chtít dokázat, že nejsem.)

Tak a teď určitě chcete vědět něco o tom večerním programu. Tak já vám to prozradím: šli jsme do divadla! Ale pozor, šli jsme do kesäteatteri (letního divadla) s otáčivým hledištěm. Rovnou můžu říct, že to byl zážitek! Sice jsem se pokaždé lekla, když se to začalo hýbat, ale bylo to působivé. Herecké výkony vynikající a dokonce jsem asi dva nebo tři vtipy pochopila a smála se taky. Vtipů tam sice (soudě podle reakcí publika) bylo mnohem víc, ale zase na sebe nemůžu mít přehnané nároky. Návštěva letního divadla jinak byla mým plánem na letošní návštěvu Finska, takže jsem ráda, že se mi takhle splnila v rámci studijního programu, aniž bych musela něco složitě hledat a zařizovat sama. A určitě bych si nevybrala hru, ve které uvidím i živého soba!

Někteří po divadle zůstali ve městě, já se vrátila na ubytovnu a konečně jsem začala psát esej. Mám úvodní půlstránku, čas se blíží k půlnoci a to je neomylné znamení, že už bych měla zalehnout, ať mám dost energie na tu zítřejší improvizaci.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář