Pátek 22. 7. 2016

22. červenec 2016 | 22.35 |


Máme tu další pátek, další svátek. Jupí! Včera jsem chtěla začít své zápisy zkracovat, aby nezabíraly tolik času. Vám to čtení možná jde rychle, mně psaní sice trochu trvá, ale zase mě baví. A když vezmu v potaz, co všechno chci zaznamenat z dneška, bojím se, že se (zase) rozjedu až moc.

Protože je pátek, začínali jsme dnes až v 9 a končili jsme o celou půlhodinu dřív. Kromě faktu, že je pátek, to mělo i ten důvod, že dneska musíme odevzdat definitivní podobu naší slavné eseje. Já naštěstí první verzi dopsala včera, takže dnes už jen stačilo si ji přečíst, eliminovat nejhorší chyby a mohla jsem posílat. Někteří spolužáci dopisují ještě teď. Já už mám svobodu! Takže píšu taky, že jo, jenom něco jiného...

Ráno na nás čekalo malé překvápko. Promíchají se skupiny. Čekala jsem, že vyberou vždy šest lidí, kteří přejdou do druhé skupiny. K mému překvapení vybrali osm a myslím, že z naší skupiny zůstalo zachované to hlavní jádro. Tak například jsem nadále ve skupině s Martynou, Priscillou, Artemem a oběma Liljami. Kvůli novému zasedacímu pořádku jsem se ovšem dnes dostala víc mezi kluky... a zjistila jsem, že jsou vlastně všichni hrozně v pohodě. S výjimkou jednoho Itala, který ale naštěstí zůstal ve druhé skupině. (A který tráví nápadně mnoho času s jednou Ruskou. Uáá, už se ze mě začíná stávat i drbna...)

Dopoledne jsme měli literaturu a cvičili jsme kreativní psaní. Jak už jste asi pochopili, mám poslední dobou nejen povídavou, ale hlavně psavou náladu. Takže mi to psaní šlo. Aspoň myslím. Prvním úkolem bylo vymyslet příběh na základě obrazu. Ve skupinkách po třech jsme dostali vytištěné nějaké malby z 19. století (většinou šlo o venkovskou idylu) a měli jsme napsat "příběh" toho obrazu – kdo je tam vyobrazený, co ti lidé dělají, co si asi myslí apod. Na závěr jsme tam ovšem měli zařadit nějaký nečekaný zvrat.

Ke své spokojenosti jsem byla zvolena za zapisovatele naší skupiny, čímž se mi taky otevírala největší možnost znění příběhu ovlivňovat.

Začali jsme opravdu idylicky, brzy se to ovšem začalo zvrhávat. Zvrat jsme měli pomalu v každém odstavci a i já, coby hlavní tvůrce, jsem byla překvapená, jakým směrem se ten příběh ubírá. Oba kluci, které jsem měla ve skupině, mi každopádně byli velkou inspirací. Problém nastal ve chvíli, kdy jsme to měli jít prezentovat před třídou. Já se statečně ujala čtení, jenže... jenže... jsem u toho dostávala takové záchvaty smíchu, že jsem to nebyla schopná dočíst do konce. Náš výtvor měl celkem úspěch a mě těší i to, že se mi tam zařazením několika vět z jazykových učebnic podařilo vložit i prvek intertextuality, a tak z toho skoro bylo postmodernistické dílo.

Druhým úkolem bylo přinést si z venku čtyři věci nebo si je aspoň vyfotit, pokud byly příliš velké (bylo totiž jasné, že většina spolužáků bude mít zájem o místní krávy) a každou z těchto věcí pak použít v nějaké metafoře, přirovnání, personifikaci a synestezii. Já měla tyto: jahoda, jetel, list a černé Volvo (přiznám se, že původně jsem si chtěla vyfotit traktor, ale ten jsem tak rychle nestihla najít). Volvo jsem použila například v jedné své synestezii: "hukot motoru černého Volva voní po kyselých třešních". (Jestli nechápete význam, je to ok.) Nakonec jsem ovšem byla nucena uznat, že futurista ve mně nedřímá a báseň o Volvu asi nestvořím. O to víc jsem se zaměřila na zbylé tři náměty. Když jsme měli básnické prostředky připravené, stačilo je jen už poskládat v určitém pořadí, vymyslet název a báseň je na světě. A protože se ze mě stává textový exhibicionista, připojuji i český překlad svého výtvoru:

Letní okamžik

Finský letní den je jako jediný květ jetele na rozlehlém trávníku.

Zelený list poletuje vzduchem a prohlíží si okolní svět.

Jahoda nastavuje slunci tvář, aby byla krásná.

Jetel voní sladkým deštěm.

Život je jako zralá jahoda.

Když hodina skončila, samozřejmě jsem svou jahodu snědla. Byla slaďoučká, přesně jak jsem si představovala. Sluníčko sice nesvítilo (nezapomínejte, že jsem ve Finsku), ale taky nepršelo a to je tady důvod k radosti. Elämä on mukava! (Život je fajn!) – To je jinak taky intertext, byť odkazuje k seriálu a ne k literatuře.

Odpolední hodina byla tentokrát gramatika. A dnešní téma: nominální tvary sloves! Hurá! (Pro ty z vás, kdo nechápou mé hurá, nominální tvary sloves jsou čtyři participia a pět infinitivů, naprosto boží věc a otázka, kterou jsem si opravdu moc moc přála u BZK, takže jsem ji samozřejmě nedostala, ale příběh o své nešťastné třináctce už tu vytahovat nebudu.) Navíc jsme měli Outi, která také hodnotí mou esej a vůbec, ve srovnání s Hannou, která nám minulý týden vykládala o modalitě, je Outi zcela zřejmě v těchto lingvistických záležitostech mnohem zběhlejší. Tak jsem si to patřičně užívala. A zase v duchu chválila naši českou vyučující, protože vše, co jsme probírali dnes, už jsem někdy slyšela i od ní. Je ovšem třeba přiznat, že jsme zabrousili i k velmi okrajovým záležitostem, které jsem si s Outi ráda zopakovala. Když jsme měli cvičení do dvojic, vyšla na mě Martyna, což bylo taky příjemné, i když se ukázalo, že u ní je (na rozdíl ode mě) silnější stránkou spíš literatura.

Když výuka skončila, odebrala jsem se na ubytovnu a pustila se do posledních úprav eseje. Pak jsem doháněla čtení svých oblíbených blogů, hledala ubytování na srpnovou cestu a vymýšlela, co budu dělat zítra. Takže nic moc zajímavého. Lilja, má spolubydlící také strávila celé odpoledne na pokoji. Ovšem zatímco já aspoň občas jezdím autobusem nazdařbůh po celém Tampere, ztrácím se mezi továrnami a krmím se finskými zmrzlinami, ona nechodí vůbec nikam. Celé dny tráví v posteli, sleduje svůj tablet nebo vyšívá. A po odpoledních spí. Monika se rozhořčila víc než já: proč do Finska jezdí, když tu jen vyšívá a spí?! To přece může dělat i doma. Mně je to vlastně jedno. Jsem ráda, že mám klid. A také oceňuji to, že Lilja – na rozdíl od Moničiny spolubydlící – v noci spí a ráno vstává rozumně. Moničina spolubydlící totiž prý chodí spát v pět a vstává asi čtvrt hodiny před začátkem výuky. No jo, když jí to tak vyhovuje...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře