Neděle 23.1.2011

25. březen 2011 | 17.55 |

Dnes ráno jsem opravdu dlouho vyspávala. Nakonec jsme totiž společenskou večeři absolovovali včera. Nejdříve jsem měla strach, že nebudu rozumět, že na mě budou... ne zrovna úplně příjemní apod. Naštěstí se Stéphaniini přátelé ukázali vcelku sympatičtí, akorát se hrozně divili, že skoro žádné jídlo, které mi tu podávají, neznám. Jen jsem krčila rameny a s úsměvem odpovídala, že zkouším ráda. Většina mi i chutná. Asi hodinu jsme si povídali v jejich obýváku u krbu a poté jsme se přesunuli do jídelny k večeři. Podávalo se telecí v nějaké omáčce s mrkví a k tomu rýže (tady si obvykle každý nabírá sám, takže nebyl problém nenápadně opomenout nabrat maso...). Nakonec ještě dezert – hned dva koláče (jablečný a nějaký mix ovoce) a potom další dvě hodiny konverzace. Bohužel ta probíhala výhradně mezi dospělými. Já jsem se začala nudit poměrně rychle už jen proto, že jsem moc nerozuměla. Nadia zase vypadala hodně unaveně a Nicolas se zpočátku občas do rozhovoru zapojil, ale brzy spadnul mezi naši mládežnickou znuděnou šeď. Asi v 11 večer se konečně někdo zeptal, jestli nejsme unavení (já už jsem se opravdu nemohla udržet a několikrát zívla). Ah, oui, nous sommes vraiment tres fatigues. Tak že prý vyrazíme, Christian se zvedl, ale Stéphanie? No, znám to z Čech, prostě pořád měla co vyprávět. Do domu jsme dorazili těsně před půlnocí a do 10 byl dnes dům úplně ztichlý.

Oběd jsme si měli připravit sami – takové placky (které mi moc nechutnají) a k nim šunka, sýr a vajíčko. Odpoledne jsem si pustila film, který jsem si včera půjčila v knihovně – anglicky s fr. titulky. Jenže ty jsem nestíhala číst, takže jsem spíš poslouchala. Přiznám se, že jsem od tohoto zpracování Draculy očekávala trochu více, ale na druhou stranu uznávám, že v roce 1931, kdy tento film vznikal (pokud se nemýlím), ještě neměli moc možností, jak natáčet speciální efekty...

Myslím, že v úterý si půjčím něco novějšího. Kromě toho tu mám i zásobu knížek, půjčila jsem si nějakou pro děti, která se dá číst docela dobře, přeci jen ten jazyk je trochu jednodušší a příběh vlastně vypráví hlavní hrdinka – 10-letá holčička. Kromě toho jsem si půjčila i průvodce po finsku ve fr. (ty české už mám přečtené...) a také zkusím Molierova Zdravého nemocného. K mojí radosti jsem v knihovně objevila i průvodce po Praze ve fr., tak do toho se také začtu, abych zkontrolovala, jestli tam nejsou nějaké bludy...

A kromě toho škola, do té fr. toho zatím moc nemám a pokud mám, tak o tom nevím. (Jen doufám, že to bude bez nějakého většího problému). Zítra zase tělocvik. Ach jo. Myslím, že využiju toho, že je nás tam 24 a učitel nemůže hlídat všechny. Posledně jsem si za jedinou hodinu běhání na dost dlouho znechutila...

Nakonec se ukázalo, že divadlo, do kterého "jsme"měli jít, bylo jen záležitostí pro Stéphanie a Christiana a navíc ještě k tomu odpolední. Ještě v pátek by mě to asi mrzelo, byla jsem zvědavá, ale po té včerejší návštěvě a s představou dne, který mě zítra čeká, jsem byla ráda, že si můžu trochu odpočinout. Tak snad příště...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře