Čtvrtek 28. 7. 2016

28. červenec 2016 | 22.24 |

Dnes byl den K. Konference. Dojmy? V první řadě je příjemné, že naše příspěvky trvají vždy 10 minut a následně je 5 minut prostor pro otázky a diskuzi. I když někdo nemá zrovna záživné téma, těch 10 minut se dá vydržet. Musím ale uznat, že dneska nikdo neměl vyloženě špatnou nebo neúnosně nudnou prezentaci, i když našli se tací, kteří většinu textu četli. Doufám, že se k nim zítra nezařadím.

Také mě překvapila rozmanitost témat. Vlastně nebylo podmínkou, že se téma musí vztahovat k Finsku, a tak jsem se dnes dozvěděla něco nového třeba i o šachách nebo Jacku Kerouacovi (významný americký spisovatel). Měli jsme příspěvky o finské kultuře (chov sobů, něco málo z literatury), ale i o ekonomice a zahraničních vztazích. Je zajímavé, že na posledně jmenovaná témata udělali prezentaci hned tři Rusové: 1) jak vstup do EU ovlivnil finské hospodářství, 2) jaký je obraz Ruska ve Finsku, 3) finsko-ruské vztahy v oblasti energetiky a zejména dovozu ruského zemního plynu. Musím říct, že mě tyto prezentace zaujaly. Prezentující ruští studenti se totiž uměli na svůj stát a jeho oficiální politiku podívat s kritickým odstupem. Přesto to vypadá, že nakonec budu jediná, kdo bude mít prezentaci na opravdu čistě lingvistické téma. A hned zítra ráno. Snad své kolegy neuspím.

Musím ovšem přiznat, že zatímco dopoledne byly prezentace fajn, ty odpolední už jsem měla trochu potíže vnímat. Přece jen, dnes jsem si vyslechla hned 16 lidí, 16 různých témat. Naštěstí vyučující myslely i na tohle a zařídily pro nás chutné občerstvení. Takže jsem dnes měla od příjezdu svou teprve třetí kávu a k tomu "koblihu" s vanilkovo-borůvkovou náplní. Koblihu píšu do uvozovek, protože to samozřejmě byla finská verze. Spíš to byla taková v cukru obalená kapsa. Finové prostě nedokážou vystihnout ten půvabně kulatý tvar českých koblih...

Dnešní program skončil o půl hodiny dřív než obvykle, a tak jsem hned sedla na autobus a jela do centra. Pořádně jsem prošmejdila ten antikvariát, kde jsem byla včera. A nekoupila jsem si nic. Nenašla jsem totiž žádnou knihu, která by mě uchvátila tak, že bych ji okamžitě musela mít. Sice jsem tam objevila pár zajímavých kousků, ale vždycky jsem si řekla, že to už máme v oborové knihovně nebo už jsem to četla nebo to nechci zrovna v tomhle vydání (nebo jazyce – nemají tam totiž jen knihy ve finštině). Pak jsem ještě zašla do dvou nákupních center, ale koupila jsem si akorát dvě čokoládové tyčinky. Dnes jsem zřejmě neměla tu správnou nakupovací náladu. Nebo štěstí na nějaké extra úlovky. Teda vlastně ano, našla jsem tam opravdu krásný šátek. Za 80 euro. Takže nic.

Po návratu jsem si chtěla udělat večeři a vzpomněla jsem si, že mám v lednici ještě pizzu. Jasně, jenže lednice není mrazák, abyste tam pizzu mohli skladovat dva týdny a úspěšně na ní zapomenout.

Takže jsem ji rozbalila, konstatovala, že příroda už ji začala barvit na zeleno, a smířila se s tím, že čas pizzy ještě nepřišel. (Možná jsem zmiňovala, že jsem na ní měla mírnou averzi, protože jsem ji v době zkoušek měla až příliš často. To už naštěstí opadlo.) Místo toho jsem si znovu udělala vajíčka se sýrem. Sýr tam dávám proto, že je slaný. Takže to nemusím solit zvlášť. A je to dobré. A taky docela vydatné.

Po tomhle svém kulinářském počinu jsem šla umýt nádobí a chtěla jsem ho naskládat do té skříňky na sušení, která visí nad dřezem. Když jsem otevřela dveře, vypadly na mě dva hrníčky. Trochu jsem se lekla, ale naštěstí se nerozbily (jeden byl plastový, druhý dopadl nějak šikovně, že to vydržel). Pronesla jsem něco jako: "Aha. Oukej." Ukrajinská Lilja na mě překvapeně koukala a nastalou situaci komentovala následovně: "V takové chvíli by každý normální člověk zařval VITTU (ku**a), ale Češi řeknou jenom aha-oukej?!" Tak jsem ji vyvedla z omylu. Kdepak. Každý normální Čech by si asi ulevil jednou pořádnou pr**lí. Jenže já byla tak ráda, že jsem nic nerozbila, že jsem se zapomněla rozčílit na toho, kdo tam ty hrnky takhle blbě naskládal. A určitě jsem jednou nevyřčenou kletbou aspoň trošičku vylepšila svoji karmu. A snad jsem ji ještě o něco zvedla tím, že jsem všechno to umyté (a suché) nádobí uklidila a to ještě špinavé umyla – i za některé ostatní spolužáky. Budu tu dobrou karmu potřebovat. Ale zítřkem se nebudu stresovat. Je to jenom deset minut. A bude to celé o budoucnosti. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář