Neděle 31. 7. 2016

31. červenec 2016 | 22.24 |

Jak jsem se dozvěděla, plán Zuzky a Moniky, že stráví celou noc venku, nakonec nevyšel a obě se vrátily na ubytovnu už někdy v jednu v noci. Ráno v půl osmé se k nám přidal ještě zbytek skupiny, dali jsme si společnou snídani a vymýšleli, co dál. Nakonec jsem vymyslela rozlučkový okruh po Tampere, který pro mě bude sice opakováním, ale pro některé další (snad) byl něčím novým, výběrem toho nejlepšího, co se v Tampere dá dělat a vidět.

Kolem desáté jsme se od tamperské katedrály vydali na procházku městem. Nejprve jsme si prošli tovární oblast Finlayson, následně Näsinpuisto a Hämeenpuisto. Bylo to zvláštní. Doléhal na mě smutný pocit z loučení, ale zároveň už jsem se těšila na další fázi cesty. Nakonec jsme došli ke knihovně a rozhodli jsme se, že se zajdeme ještě podívat na Pyynikki. Tentokrát už sice bez výlezu na rozhlednu, zato cestou se sběrem malin.

Z Pyynikki jsme pokračovali dál k Pyhäjärvi a po pobřeží zpátky do centra, k přístavu. Zcela ve shodě s předpovědí se totiž začala stahovat mračna a padat první kapky. Začínala jsem mít hlad, a tak jsem rozhodla, že si zajdeme do Lidlu koupit něco malého k jídlu – karelské pirožky. Cestou jsme sice museli udělat pár zastávek, ale nakonec jsme do obchodu dorazili relativně suší. Nebylo pochyb o tom, že se počasí hned tak nezlepší (a že možná přijdou ještě horší přeháňky), a tak jsme zamířili do muzea Vapriikki, kam jsem se toužila znovu podívat.

Na prohlídku muzea jsme měli asi dvě hodiny a opět to bylo málo. Začali jsme u minerálů. Přestože mě samotnou výstava zaujala už poprvé (ostatně psala jsem o krásných barvičkách), tentokrát jsem to měla s odbornějším výkladem a tím se mi otevíraly nové obzory a odkrývala další tajemství. Když jsme si prohlédli minerály, dostali jsme se na výstavu panenek. V paměti utkvěl především panelák pro panenky, v němž byly modely místností dovedeny do dokonalosti tím, že tvůrce myslel i na nejmenší detaily: od veškerého vybavení koupelny přes rozlité kakao na lince až po nápisy na hřbetech knih. Musím uznat, že je skutečně obdivuhodné, že si s tím někdo dá tolik práce.

Jsem ráda, že jsme stihli i výstavu fotografií přírody, které mě i při druhé návštěvě zaujaly. Některé krásy přírody se neokoukají asi nikdy. Naopak návštěvu přírodovědeckého muzea už jsme nezvládli, ale třeba bude možnost ještě někdy příště. Místo toho jsme tentokrát prošli i dvě expozice, které jsem minule nechala bez povšimnutí: poštovní muzeum a především technické muzeum, které jsem opět měla s odborným výkladem.

Z muzea jsme se vrátili k Tuomiokirkko, který jsme si nemohli prohlédnout dopoledne, protože se tam konala mše (neděle). Samozřejmě opět pršelo, bylo mokro a mně co? Navlhly boty. Naštěstí ty staré (děravé), protože ty nové jsem si raději šetřila na horší časy. Každopádně jsem opět měla nějakou zábavu, když jsme se vrátili na ubytovnu. Tam jsme si dali něco k večeři (především se dojídaly zbytky, abychom toho na cestu neměli moc) a začala finální fáze balení. Následně nás čekal přejezd do Jyväskylä, kde jsme plánovali strávit noc. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář