Úterý 2. 8. 2016

2. srpen 2016 | 22.54 |

Návštěva Rovaniemi, hlavního města finského Laponska.

Dnešní den jsme začali okolo deváté. Při snídani jsme z předpovědi počasí zjistili, že se na dnešek i zítřek chystají deště a bouřky, a tak bylo třeba vymyslet nějaký plán, který by nám umožnil zůstat pokud možno v suchu. Hlavním bodem plánu bylo místní muzeum Arktikum. Muzeum má hned několik expozic, všechny mají ale jedno společné téma: sever. Jen ten sever je pojatý trochu jinak a v různých zeměpisných šířkách – od "obyčejného" Laponska na evropské pevnině až po severní pól.

Jde samozřejmě o finské muzeum, takže se myslí i na děti. Takže jsem si měla s čím hrát. Zaujal mě například model slunce (lampa) a glóbusu, kterým se dalo otáčet tak, aby člověk prakticky viděl a pochopil polární den a noc. Zajímavé byly i informace o globálním oteplování a především průmyslovém znečištění a jaké to má dopady na polární oblasti. Když jsme si prohlédli vše o severním pólu, dostali jsme se trochu jižněji. Finské Laponsko a okolí Rovaniemi tu byly popsány nejen ze zeměpisného a přírodovědného hlediska, ale i z toho historického a kulturního. V prvním případě šlo především o laponskou válku (která následovala po té zimní a pokračovací). Maršál Mannerheim. Mírové smlouvy se Sovětským svazem. Ztráta Karélie a Petsama (Pečengy). Zkrátka a dobře "moje" oblíbené historické téma. Chápete, ne?

Z kultury pak šlo především o Sámy (nikoli Laponce, to je nesprávné, hanlivé označení). Dočetla jsem se například, jak vypadaly zvyky provázející žádost o ruku. Nebo jsme měli možnost poslechnout si nahrávky v různých jazycích (sámština totiž není jenom jedna!), přičemž na vedlejší stěně byl zároveň přepis toho, co slyšíme, a pod tím ještě překlad do finštiny a angličtiny. Sama jsem si všimla, jak jsou sámštiny ze západu i z východu výrazně odlišné. Přiznám se ale, že jsem z toho nerozuměla prakticky ničemu, rozdíl od finštiny je skutečně výrazný, ačkoli jde o příbuzné jazyky, byť relativně vzdálené.

V muzeu jsme strávili skoro neuvěřitelné čtyři hodiny. Takže jsme samozřejmě zmeškali čas oběda. Z muzea jsme se tedy vydali do supermarketu, kde jsme si koupili aspoň nějaké pečivo na zakousnutí a zásoby na večer. Vezu totiž s sebou zbytky mouky, majoránky a česneku, a tak jsem nabídla, že ještě jednou udělám bramboráky.

Z obchodu jsme to vzali ještě do místní knihovny, která je jedním z děl Alvara Aalta (nejvýznamnějšího finského architekta). Našla jsem tam úplně nádherný, velký, tlustý, těžký a podrobný etymologický slovník finštiny. Takový bych chtěla... ale o takovém si asi můžu nechat jen zdát. Překvapilo mě i zjištění, že je v knihovně volně přístupná wi-fi (bez nutnosti registrace), takže kdybych neměla přístup na internet u hostitelky, mohla bych to pořád vyřídit právě tam. Otázkou je, jestli tohle bude fungovat i ve Švédsku (a v Norsku). Po knihovně jsme to vzali ještě přes kostel, který jsme si tentokrát prohlédli i zevnitř. Zároveň jsme tam potkali finský pár se čtyřmi dětmi. Vypadali, jako by snad nacvičovali nějaký budoucí obřad. 

kostel

Večer tedy ty bramboráky. Chtěla jsem nabídnout i naší hostitelce, ale zřejmě dnes měla náročný den v práci, a tak odpadla dřív, než jsem stihla dovařit. Třeba si dá ještě zítra. Ostatně i já bych měla jít nabírat energii na další pokračování. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Úterý 2. 8. 2016 andrea 17. 08. 2016 - 23:13
RE(2x): Úterý 2. 8. 2016 cayenne 17. 08. 2016 - 23:21
RE(3x): Úterý 2. 8. 2016 andrea 17. 08. 2016 - 23:38