Středa 3. 8. 2016

3. srpen 2016 | 22.11 |

Poslední den v Rovaniemi a návštěva Joulupukkiho vesničky. 

Dnes nás sluníčko tahalo z postele už brzy po ránu. Obloha byla úplně modrá, v pokoji slušné teplo a nezapomínejte na to, že světlo je tu prakticky pořád. Dokonce i naše hostitelka se probudila a oznámila nám, že dnes má volno, a tak bychom mohli odpoledne třeba někam vyrazit. Dohodli jsme se, že si půjde oběhat nějaké pochůzky, zatímco my se v klidu nasnídáme a připravíme. Když ovšem přišla zpátky, začalo pršet.

A pršelo. A pršelo. A pršelo trošku víc. A pršelo ještě trošku víc. Takže už asi chápete, že z toho odpoledního programu toho moc nebylo. Místo toho jsme si udělali ještě oběd (vajíčka) a snažili se vymyslet alternativní plán. Po poledni k našemu štěstí na okamžik pršet ustalo, a tak jsme vyrazili na místo, kam prostě musíte zajít, pokud se v Rovaniemi kdy ocitnete, protože to je zkrátka nutnost.

Co je to za místo? Přece Joulupukkiho vesnička! (Joulupukki je finská verze Santa Clause.) A také je to místo, kde jsem konečně oficiálně překročila polární kruh.

circle

Musím ale říct, že samotná vesnička mě trochu zklamala. Na druhou stranu, co jsem měla čekat. Je to prostě turistické lákadlo. Mnozí dokonce přiletí do Rovaniemi letadlem (letiště je hned vedle), zajdou na nákupy a zase odletí zpátky. Takových trochu lituji, že nemají šanci z Finska vidět nic jiného než tohle:

santa

My jsme si samozřejmě šli příslušné obchůdky a Joulupukkiho hlavní poštu také obhlídnout, ale rovnou říkám, že jsem nic nekoupila. Nebylo tam totiž nic, co by mě uchvátilo natolik, že bych za to byla ochotná vyhodit víc než v obyčejném finském supermarketu, který nabízí třeba Fazerovu čokoládu. Na druhou stranu pohled na finský design se nikdy neokouká, to je taky třeba přiznat. A tak můžu aspoň snít o tom, jaké by to bylo mít doma savojskou vázu. (Na druhou stranu jsem nucena uznat, že bych ji stejně neměla kam dát.)

Při návštěvě vesničky se (samozřejmě) znovu rozpršelo, ale naštěstí jsme většinu času mohli strávit schovaní v obchodech. Cestou zpátky do Rovaniemi (vesnička leží asi 7 km od centra) jsme se ještě stavili na nákup potravin v místní Prismě. (Jak jste si asi všimli, začínám mít Prismu docela ráda.) Po nákupu kupodivu přestalo pršet, a tak jsme se vydali ještě na výlet na jediný kopec za městem, odkud jsme doufali, že bude krásný výhled do okolí. Pro mě byl výlet zajímavý i v tom, že se na tomto kopci v zimě lyžuje, takže jsem měla možnost obhlédnout finské vleky a sjezdovky. (A můžu konstatovat, že na Itálii stejně nemají. Finsko má zkrátka jiné kvality.)

Po návratu jsme si dali večeři a k mému překvapení se naše hostitelka rozpovídala. A povídala tak dlouho a o tolika věcech, že jsem to málem nestíhala sledovat. Od daňového zatížení ve Finsku až po kulturní rasismus ve Španělsku. Až jsem se trochu bála, jestli vůbec stihne všechno vypovědět ještě dnes. Naštěstí nakonec prohlásila, že si půjde ještě zaběhat, a tak jsem měla aspoň chvíli čas na to, abych si v klidu (už asi posté a nikoli naposledy) přebalila. Zítra totiž pokračujeme – do Švédska! 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Středa 3. 8. 2016 andrea 18. 08. 2016 - 22:42