Pátek 5. 8. 2016

5. srpen 2016 | 23.24 |

Prohlídka Narviku a přejezd do Fauske

Jak jste si už možná všimli, pátek je svátek. A pátek bývá svátek už od mého příjezdu do Finska a dnešek není výjimkou. Dopoledne jsme trávili ještě v Narviku. Tentokrát jsme se vydali na procházku k nádraží, kde jsme potkali dopravní vlaky jezdící z již navštívené Kiruny. Vzali jsme to i okolo knihovny, která byla spojena s turistickým centrem. Vzala jsem si tam aspoň jednu brožurku. Ne že bych tak nutně potřebovala ty informace, věděla jsem, že se v Narviku dlouho nezdržíme, ale byly tam tak krásné obrázky, že jsem ji prostě musela mít. V centru sídlí také muzeum druhé světové války, které pojednává především o bitvě o město a obsazení Norska Němci. Přiznám se, že jsem chvíli zvažovala, jestli bych neprosadila návštěvu muzea do našeho programu, ale ten byl i tak dost nabitý a zároveň jsem se rozhodla šetřit. Jak peníze, tak dojmy pro případ, že bych se sem ještě někdy dostala.

V knihovně jsem se chtěla podívat na internet a přečíst si zprávy, které mi případně poslali hostitelé na našich dalších zastávkách. Nejprve mi připojení nešlo, ale když jsem knihovníka anglicky slušně požádala, hned mi dal podrobný návod. Heslo ke knihovní wi-fi si lze nechat poslat SMSkou a platí na 3 hodiny. Řekla jsem, že nemám norské číslo. (Pak jsem zjistila, že ho ani nepotřebuji, že ty zprávy chodí i na zahraniční čísla.) Místo, aby mě na to suše upozornil, řekl mi, ať chvilku vyčkám. Za dvě minuty mi podával malý papírek s přihlašovacím jménem a heslem. Nevím, ale vypadalo to, že si tu zprávu nechal poslat někam k sobě. A to mi přišlo velmi milé.

Další milé překvapení byli norští řidiči. Když jenom naznačím, že uvažuji o tom, že přejdu silnici na druhou stranu, okamžitě mi zastaví auta v obou směrech. Troubení tady vůbec neexistuje. Natožpak nadávky. Nikdo vám tady ani půlslovem nedává najevo, že byste ho obtěžovali. Jaký je to rozdíl od domova! Vůbec se zdá, že v Norsku je všechno pohoda. Nikdo nikam nespěchá. Čas jakoby plynul pomaleji. Možná to souvisí i s těmi vzdálenostmi.

Ačkoli tu všechno vypadá blízko, přímé cesty prakticky neexistují. Všude se dostanete jenom oklikou. I v centru města musíte obejít kus cesty, než někam dojdete. Běžně tu jsou například schody dolů a hned naproti nim schody nahoru, i když by bylo jednodušší a rychlejší ta dvě místa raději spojit rovnou terasou. Ale to by nebylo Norsko. Vůbec Norsko v nás zanechává tolik dojmů, že to ani nestíhám zaznamenávat. Někdy se zdá, jako by v této zemi bylo od všeho trochu: hory i moře. Slunce i zima. Město i příroda. Voda i pevnina. Jedna věc tu ovšem chybí. Jedna věc, kterou nikdo z nás ani trošku nepostrádá: komáři.

V poledne jsme se dostali na pláž ve fjordu a rozhodli jsme se poobědvat stylově: udělat si piknik. V nabídce byl finský chléb (tmavý žitný), finský margarín a finská morušková marmeláda. Finské chutě v norském prostředí, zkrátka dokonalost. Do toho nám znělo šplouchání moře, na kterém právě začínal příliv. Celý dojem okořenila ještě vůně slané vody, která se mísila s vůní květin na břehu kolem nás. Když jsme dojedli, ještě jsme chvíli leželi a odpočívali na dece. Obloha byla úplně modrá, slunce svítilo a na to, jak daleko jsme na severu, mělo překvapivou sílu. Nakonec nám bylo až horko. Kdybych zavřela oči a zkusila bych si to představit, určitě bych uvěřila, že můžu být stejně dobře třeba v Chorvatsku.

pláž

Odpoledne jsme se museli vydat na další přesun, tentokrát z Narviku směrem na jih, do města Fauske. Vzhledem k tomu, že jsem toho předešlé noci moc nenaspala, doháněla jsem svůj deficit cestou a zmeškala jsem pohled na druhou část místního přístavu, kde byly podle všeho k vidění velké nákladní lodi přepravující švédskou železnou rudu prakticky do celého světa. Naštěstí jsem se probudila dost brzy na to, abych ještě stihla několik krásných výhledů z visutých mostů, po kterých jsme jeli. Fjordy jsou skutečně úchvatné. A vůbec, kam se podíváte, tam je něco úchvatného, a je úplně jedno, jestli se díváte nahoru, nebo dolů, do hor, nebo k vodě.

Na trase mezi Narvikem a Fauske je také jeden přejezd trajektem. Tady nastala komplikace, protože provoz byl hustší než obvykle a nám trvalo přes dvě hodiny, než jsme se na trajekt vůbec dostali, ačkoli lodě pendlují mezi oběma břehy víceméně neustále. Na lodi jsme pozorovali, jak začíná zapadat slunce, ale skutečná hra světel nastala až při další cestě po pevnině, kdy se okolní lesy a hory koupaly ve zlaté záři šikmo dopadajících, uhasínajících paprsků. Opět jedna z působivých scenérií a pastva pro oči.

K naší hostitelce jsme dnes dorazili velmi pozdě, naštěstí na nás čekala a nevadilo jí to. Krátce jsme si popovídali, ale únava na nás byla zřejmě vidět, protože nás brzy "propustila", abychom se mohli jít osprchovat a zalehnout.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Pátek 5. 8. 2016 andrea 18. 08. 2016 - 23:32
RE(2x): Pátek 5. 8. 2016 cayenne 19. 08. 2016 - 09:20