Neděle 7. 8. 2016

7. srpen 2016 | 21.29 |

Cesta do Steinkjeru a prohlídka města

Ráno mě čekala ještě jedna návštěva těch neuvěřitelně smrdutých záchodů. Dýchala jsem sice přes rukáv, ale i tak tam bylo na omdlení. Naštěstí jsem to zvládla rychle a pak už jsme pokračovali v cestě směrem do dalšího města a cíle: města jménem Steinkjer (to ‚kj‘ se čte jako š). Na místo jsme dorazili krátce před polednem, ale náš hostitel měl čas až později, a tak jsme se nejprve vydali na procházku městem sami.

Nejprve jsme se dostali k místnímu kostelu. Zvenku je sice dost ošklivý (ne-li přímo hnusný), taková bílá hranatá bouda, ale klame tělem, protože interiér je naopak moc hezký a zdobený několika barevnými vitrážemi. Sklíčka byla krásná, skoro až magická, a to zdálky i zblízka. Oltářní obraz byl příkladem moderního abstraktního umění (na můj vkus možná až moc), ale zdálo se mi, že do celkového ladění nakonec docela dobře zapadal.

kostel.kostel2

Dál jsme se šli projít po nábřeží, nejprve kolem pláže a místního aquacentra (dokonce s tobogány), až jsme po nějaké chvíli došli k moři. Tam jsme se usadili na kamenech, vyhřívali se na sluníčku a kochali se pohledem. Vyhnala nás ovšem žízeň, protože jsem si s sebou nevzala dost pití a počasí bylo nečekaně teplé. Po krátkém občerstvení jsme se vydali ještě na malý ostrůvek na řece v centru, kde jsme odpočívali pro změnu na lavičce, pozorovali jsme stoupající hladinu při přílivu a dohadovali se, jestli ta voda dojde až k nám, nebo ne. Naštěstí jsme si tentokrát zaplavat nemuseli.

Okolo 16. hodiny jsme se v centru sešli s naším hostitelem, který je původem ze severního Ruska a v současné době bydlí a studuje tady v Norsku. Není tedy divu, že místo, kam nás odvedl, se ukázalo být studentskou ubytovnou. Ale zapomeňte na české ošklivé a chudičké koleje. Tady bydleli sice dva kluci, ale každý měl svůj pokoj, plus v přízemí společnou kuchyň, koupelnu a obývák (kde jsme spali my) a v patře ještě pracovnu. Takové bydlení bych si tady dala líbit. Rus se ukázal být docela od rány a dost upovídaný, což na jednu stranu bylo dobře (nebylo ticho), na druhou stranu to bylo docela náročné, protože jsme byli unavení a on nás odpočívat zrovna moc nenechal. K dobru mu ale musím přičíst i to, že nás pozval na večeři, což pro nás bylo po dlouhé době první teplé jídlo.

Večer jsme ještě společně hráli společenskou hru, která zábavným způsobem lidem pomáhá zlepšovat povědomí o evropském zeměpisu. Potěšilo mě, že jsem se do mapy (nápovědy) nemusela dívat zdaleka tak často jako náš hostitel. Princip hry byl navíc docela blízký pexesu (které hraju velmi ráda), takže asi není divu, že kartičky měly tendenci se hromadit především u mě. Bohužel body se počítaly podle rozlohy nasbíraných států a já měla tu smůlu, že jsem nikdy nedostala Rusko. Ach jo.

Tentokrát jsme šli výjimečně spát brzy, protože oba kluci další den museli vstávat do práce. Vzhledem k tomu, že už jsme se dostali o něco jižněji, začíná se tu stmívat po desáté hodině, a tak usínání nebylo tak těžké, i když nám při něm do rytmu bubnoval intenzivní déšť. Štěstí, že aspoň přes den bylo hezky.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře