Čtvrtek 11. 8. 2016

11. srpen 2016 | 22.39 |

Dojmy z norského hlavního města

Dnes byl den O. Tedy Oslo. Dojmy z hlavního města? Přiznám se, že mě zas tolik neuchvátilo. Aspoň z těch tří skandinávských, která už znám (ještě Helsinky a Stockholm), můžu bez váhání prohlásit, že to švédské mám nejraději. Helsinky se mi v některých ohledech zdají příliš obyčejné, takové trochu nemastné neslané. Oslo je přesný opak. Jakoby se tu snažili na člověka za každou cenu zapůsobit, ohromit, vyvolat údiv a obdiv, ale dostává se to do takové míry, kdy to vlastně začíná být nepříjemné. Částečně to souvisí i s tím, co jsem už možná psala předtím – pořád si v Norsku připadám dost cizí. Možná trochu nepatřičně. Jakoby to byl úplně jiný svět, příliš vzdálený a plný nároků na to, abych do něj mohla zapadnout.

Naše dnešní procházka začala už na místě ubytování (ve východní části města zvané Lambertseter). Rozhodlo se totiž, že do centra dojdeme pěšky, abychom ušetřili za místní hromadnou dopravu. Jeden lístek (na hodinu) stojí 32 NOK (tj. asi 90 našich), a to člověka přiměje k zamyšlení, jestli opravdu potřebuje tak nutně utrácet.

Díky této dobrodružné cestě jsme ovšem v Oslo viděli taková místa, na jaká bychom jinak nezabloudili asi ani omylem. Dálnici. A nákladní přístav. A také vilovou čtvrť na útesech s nádherným výhledem na moře. Jedinou nevýhodou tak nakonec byla délka a fakt, že jsme většinu času šli na sluníčku. Po několika propršených dnech ve Švédsku bylo slunce samozřejmě vítanou změnou, ale ve spojení s pohybem a množstvím asfaltu, od kterého se teplo odráželo, začalo mít i své nevýhody. To by člověk neřekl, jak se v Norsku zapotí. Ovšem nenechte se mýlit, při odpočinku na nábřeží (kde jsme seděli částečně ve stínu a kde také foukalo) jsem se velmi rychle musela začít zase oblékat. Holt je to pořád severní Evropa.

opera

Prvním a hlavním cílem v centru byla známá budova opery, vystavěná teprve před několika lety. Doslechla jsem se, že stavba byla tak nákladná, že by její cena stačila na pokrytí všech výdajů na jídlo v celém Norsku po dobu jednoho roku. Nevím sice, jestli je to pravda, ale zní to docela smutně. Jako touha po okázalosti, na kterou se hledí víc než na potřeby obyčejných lidí. Budova sama o sobě je sice působivá, ale dojem (alespoň zatím) dost kazí to, že v jejím okolí je stále jedno velké staveniště. Jsem tedy zvědavá, co tam vyroste v budoucnosti za sousedy, protože už teď jde o čtvrť, která mi množstvím výškových budov skoro připomínala zmenšený New York.

centrum

Od nábřeží jsme se pak dostali k místnímu hradu Akershus, který byl v minulosti důležitou vojenskou pevností (a vojenským účelům dost možná slouží částečně dodnes soudě podle množství vojáků, které jsme tam potkali). Akersus je typický středověký hrad (postavený v roce 1299), alespoň zvenku. Dovnitř jsme se nedostali, nezbýval čas ani peníze. Může to každopádně být další položka na seznamu, co bych chtěla vidět příště.

akershus

Nakonec jsme se prošli ještě po centru, kolem divadla a místní katedrály. Pak jsme zašli i do turistického centra, kde jsem si nabrala nutné brožurky a mapičky a kde jsme také využili wi-fi zdarma. Cestování bez internetu není jednoduché, ale přiznám se, že bych možná nestíhala vnímat tolik nových dojmů, kdybych každou chvíli koukala do obrazovky.

Zpátky jsme tentokrát jeli metrem. Dlouhá procházka nám stačila jedna a navíc už jsme začínali mít hlad. Norské koruny už nám prakticky nezbyly, ale lístky naštěstí šlo zaplatit i kartou. Metro jezdí docela rychle a z velké části na povrchu. Tedy vlastně stejně jako ve Stockholmu. Naopak na svou zkušenost s metrem v HKI ještě čekám, ale třeba se i to podaří příští rok.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře