Středa 26.1.2011

25. březen 2011 | 17.56 |

Dnes jsme začínali španělštinou. Učitel mě trochu vyděsil, neboť po nás požaduje nějaký úkol, který máme dělat ve dvojicích, příp. trojicích (bohužel, Raphaël na španělštinu nechodí, takže nemám s kým pracovat). Hrozné je i samotné zadání: připravit nějaké jídlo (studené) a pokud jsem dobře vyrozuměla, také ho přinést na ochutnávku a ve španělštině (a zpaměti) popsat, jak se to dané jídlo připravuje. Bezva. Problém je, že on po mně požaduje úkoly stejně jako po ostatních, takže se tomu asi nevyhnu. No uvidíme, jak to všechno dopadne.

Následovala angličtina, kde jsme se – k mé radosti – konečně chvíli zabývali i gramatikou. Překládat z angličtiny do fr. a naopak je opravdu docela zajímavé. A náročné. Každopádně i tak tu tyto hodiny zůstávají těmi pro mě nejlehčími.

Pak už jen hodina matematiky a hurá na oběd. V jídelně jsme potkali i Kaiu, takže jsme nakonec obědvali všichni společně: já, Raphaël, Kaia, Anna a Axel (další Norové). Trochu mě štvalo, že jsem se neměla čím zapojit do rozhovoru, který se rozproudil mezi Kaiou a Raphaëlem, ale moc jsem nerozuměla (přeci jen ona je tu už od září) a navíc jsem se raději věnovala jídlu. Ve finále jsem snad věci na tácu poskládala dle zdejších způsobů a se svými norskými spolužáky vyrazila na hodinu fr. pro cizince.

Sranda byla jako posledně, jak se spolužáky, tak s profesorem. Vážně je mi líto, že tuhle hodinu mám jen jednou týdně. Také jsem profesora překvapila, když zjistil, že znám gramatiku subjonktivu (taková fr. zákeřnůstka, kterou my jednoduše vyjadřujeme vedlejší větou). Norové se totiž chvíli nechytali a z toho, co profesor říkal, jsem vyrozuměla, že se už také setkal se studenty-cizinci, kteří byli ze školy ve své zemi tak vycepovaní, že kolikrát fr. gramatiku ovládali lépe než fr. mladá generace... K tomu já mám sice daleko, ale byla jsem ráda, že jsem se alespoň tady trochu chytla.

Následovala volná hodina, kterou jsem opět strávila s Kaiou (řešily jsme angličtnu ve fr., takže jsme ve finále mluvily docela zajímavým mixem obou jazyků). Potom mě čekala dvouhodinovka zeměpisu. Těšila jsem se na probírání států, koukání do mapy. A ono... nic. Egoisti, probírají Francii. A ještě k tomu nějaký plán, jak vyvažovat průmysl v celé zemi (momentálně je soustředěn především na SV). Zkrátka zase nuda na n-tou.

Po zvonění jsem nadšeně vyrazila domů – v dešti. Naštěstí mi jely oba autobusy, takže to nebylo tak zlé. Hned jsem spořádala jeden balíček sušenek a dala se do psaní a učení. Pak jen prostřít stůl. Při večeři jsem se Stéphanie mluvila o tom, že budu muset navštívit doktora (kvůli injekci), řekla, že prý půjdu k tomu jejímu, jen potřebuje dopředu vědět datum, aby nás objednala. Prý je tam i v sobotu dopoledne, takže školu naštěstí nezameškám (tady bych zas musela řešit, jak si zajistit omluvenku a komu ji pak předávat apod., raději si počkám do prázdnin...).

Večer jsem se také dozvěděla, že v mojí české škole se právě vybírají semináře. Paráda, na francouzštinu nikdo nechce, na latinu (kterou nám marně nabízejí už potřetí) také ne. Na zeměpis a angličtinu plánují jít lidé, kteří neví, kam jinam (tedy spolužáci, bez kterých se – zvlášť na semináři – obejdu). A co zbývá? Semináře z fyziky, chemie, ZSV, právo a hudební dějiny. Super, tedy neumím, neumím, nezajímá, nezajímá, absolutně neužitečné. Nezbývá mi než doufat, že mě zachrání spolužáci z paralelních tříd, kteří třeba o jazyky projeví zájem...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře