Potřebuji dovolenou v zemi zvané Fantazie!

16. prosinec 2016 | 19.03 |

... anebo Finsko?

Na blogu bylo skoro měsíc ticho. Na vině není nikdo jiný než škola. A práce. A prokrastinace. A moje krize.

Příští týden bude sice sám o sobě náročný, ale většina věcí už je připravená, tak si můžu dovolit se na nadcházející události začít trochu těšit (tedy s výjimkou zápočtového testu z finských nářečí) a dokonce začít plánovat další aktivity. Na seznamu mám určitě ten slibovaný článek o dánské literatuře. A možná aktualizaci některých článků z uzamčené rubriky.

Ale taky se chystám odpočívat. Ne, že bych to uměla.

Chtěla bych napsat některým lidem, mým přátelům v zahraničí, na které jsem v posledních týdnech a měsících neměla čas. Chci vědět, jak se mají a co dělají. Třeba o takovém Finovi teď nevím skoro nic. Přitom ještě před rokem jsme si intenzivně psali každý den. Na druhou stranu zrovna před rokem se vztah začal hroutit a já se propadala do depresí, ze kterých mě málem nevytáhlo ani cvičení, na které jsem se snažila pravidelně chodit. Říkám málem, protože pokud jde o stav mysli, mají na ni namožené svaly a propocené tričko vždycky blahodárný vliv. Nevím, že mě to vždycky přepadne takhle okolo Vánoc, že zase musím bilancovat a srovnávat. Co bylo před rokem, co je teď. Je zajímavé, že teď mám třeba taky krizi. Ale ne tak výraznou jako loni. Ne tak intenzivní. Nepláču. Neproklínám svůj nešťastný osud. Teď je to jiné, takové nenápadné, ale vleklé. A neurčité. Nejsem schopná určit, co přesně je špatně. Jen vím, že to není ono. Jenže dokud nevím, co konkrétně není ono, nemůžu s tím nic udělat. Ani ten pohyb tolik nepomáhá. Už sice nechodím na posilovací cvičení, zato si teď dopřávám procházky. Dlouhé. A v rychlém tempu. Jako kdybych mohla svým myšlenkám utéct.. 

Nedá se říct, že bych byla přímo nešťastná nebo zoufalá. Jen jsem v nějakém zvláštním rozpoložení, kdy mi dělá hrozný problém se začít z něčeho radovat. Je třeba přiznat, že jsem před pár dny zase prodělala úraz. Duševní. Zase jsem přišla o nějaké iluze. A pozoruji, že od té doby opravdu nevznikly žádné nové.

Možná je zakopaný pes právě tady. Iluze ne, ty jsou špatné a k ničemu. Ale sny, to je něco jiného. Myslím takové ty sny, do kterých můžu utéct z šedivé tíživé reality a chvilku tam spočinout a nabrat sílu. Takové sny, které si nenárokují právo stát se někdy skutečností. Nebo se stávají skutečností jen na chvíli v mé hlavě, a to plně postačuje. Naopak iluze jsou s uskutečňováním spojené mnohem víc. U iluze vždycky bolí, když se ukáže, že má k realitě daleko. Chápete ten rozdíl? Ne? No to je nakonec jedno. Stačí, že mezi tím dělám rozdíl já.

Tak a teď co s tím sněním? Už jsem na to přišla. Zázračným lékem by bylo čtení. No jasně, já čtu přece pořád. Opravdu, pořád mám oči upřené na nějaký text, jenže není text jako text. Poslední dobou sjíždím jen texty odborné, případně publicistické. Obojí je až příliš spjato s realitou. Potřebuji beletrii. Potřebuji fantazii, příběhy, neskutečné situace, do kterých se můžu zkoušet dostávat a ochutnávat, jaké emoce s sebou přinášejí. Je to jasné, musím číst víc. Ale musím si taky pečlivě vybrat, co to bude. Nesmí to být něco depresivního. Potřebuji dobré konce. Potřebuji napětí, ale taky naději a konečné vítězství. Potřebuji něco neobyčejného. A něco, co bude jenom moje. Možná bych taky měla víc psát. Nejen svůj deník, ale některý z mnoha rozepsaných příběhů. Už ani nevím, co všechno se v nich dosud odehrálo. Přitom jsem to všechno prožila - protože psaní je pro mě vždycky zároveň prožívání.

Když nepomůže tohle, pořád tu mám Vánoce a přípravy, které jsem dosud trestuhodně zanedbávala. Chtělo by to další těsto (jen socky pečou pouze jeden druh cukroví!), chtělo by to začít balit dárečky, chtělo by to občas večer rozsvítit stromeček nebo zapálit svíčku a kochat se tím příjemným tlumeným světlem. Obvykle se mi to totiž zdá zbytečné, kdy to můžu vidět jenom já. Jenže proč bych nemohla udělat radost i sama sobě? Chtělo by to připravovat poslední předvánoční hodiny finštiny, protože moji studenti mají víc nadšení než já a moc moc moc si přejí finskou vánoční besídku. To jim přece nemůžu upřít. A vlastně se na to sama těším.

Tak, konec výlevu sebelítosti a zase zpátky do práce! Cukroví čeká.

A protože jsou Vánoce, nechám vám tu na poslech aspoň jednu koledu :-)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Potřebuji dovolenou v zemi zvané Fantazie! zlomenymec®pise.cz 17. 12. 2016 - 21:18
RE(2x): Potřebuji dovolenou v zemi zvané Fantazie! cayenne 18. 12. 2016 - 22:08
RE: Potřebuji dovolenou v zemi zvané Fantazie! hroznetajne®pise.cz 19. 12. 2016 - 15:06
RE(2x): Potřebuji dovolenou v zemi zvané Fantazie! cayenne 20. 12. 2016 - 07:57
RE: Potřebuji dovolenou v zemi zvané Fantazie! zenna 20. 12. 2016 - 19:01
RE: Potřebuji dovolenou v zemi zvané Fantazie! andrea 23. 12. 2016 - 21:27
RE: Potřebuji dovolenou v zemi zvané Fantazie! královna osamělých ostrovů 18. 01. 2017 - 16:56
RE(2x): Potřebuji dovolenou v zemi zvané Fantazie! královna osamělých ostrovů 18. 01. 2017 - 16:58
RE(3x): Potřebuji dovolenou v zemi zvané Fantazie! cayenne 19. 01. 2017 - 07:40